28. listopadu 2019Markéta KalivodováOd doby, co jsem se o Erasmu dozvěděla, jsem si byla jistá, že chci jet. Nepřemýšlela jsem moc kam, výběr padl na UiT v Narviku, což byla jedna ze škol doporučených pro můj obor. Žádost o účast na Erasmu jsem měla dávno schválenou, když jsem teprve zjistila, že Narvik je město za polárním kruhem a žije v něm asi 18 000 obyvatel. Taky jsem si uvědomila, že je to vlastně v Norsku, což je jedna z nejdražších zemí světa. Docela mě to znepokojilo, ale během další půl hodiny „googlení“ jsem se ujistila, že je to snad to nejskvělejší místo na zeměkouli, kam bych mohla na půl roku vyjet.
Vyrazila jsem tedy vstříc polární noci (první měsíc a půl jsem neviděla slunce), sněhu a ledu. Asi nejvíc mě překvapilo, že během polární noci nemusí být nutně tma. Na začátku ledna sice bylo světlo (rozuměj šero) jen zhruba 4 hodiny denně, kolem poledne, ale tento počet hodin se postupně zvyšoval.
Další překvapení mě čekalo ve škole. Zjistila jsem, že nás, studentů, co přijeli na Erasmus do Narviku, je cca