Přemýšlíte, zda a kam vyrazit letos na Erasmus? Můžete se inspirovat čerstvými dojmy Kláry Španělové, studentky programu Chemie a technologie materiálů, která nám poslala pozdrav z italského Trenta.

Jsou to necelé tři týdny, co jsem dorazila na svůj Erasmus do malebného italského města Trento, o kterém říkají místní studenti „not a big city, it’s more like a big town”. Od té doby mě nepřestává překvapovat. Je to krásné horské město velikostí podobné asi Olomouci, ale táhne se údolím, které je ohraničené skalisky. Tedy spíše velehorami. Jedná se o region Horní Adžie a je pravda, že kdo by sem jel za párty životem, tak tu nenajde, co hledá. Ve městě, pokud vím, není snad žádný klub, zato barů se tu najde vícero. Tohle místo je ale jako stvořené pro túry do hor, vycházky, lyžování a další aktivity.

Taky Erasmus Student Network (ESN) tu funguje perfektně a pořádá spoustu eventů, kterých se můžeme my Erasmáci účastnit. Hned při příjezdu pořádalo ESN Sport Week, takže jsme se dostali třeba na kluziště nebo se mohli zúčastnit či jen povzbudit hráče basketu, fotbalu či volejbalu. Minulý víkend jsem se s nimi vydala na Integration Weekend, který se konal ve skautské osadě ve vesničce Serrada. Pokoje byly sdílené a v jednom pokoji bylo asi 20 dvoupatrovek – takže opravdu „integration“. Přesně tohle bylo třeba k prolomení ledů a získání nových přátel. Následující víkend mě čeká ESNow, což bude něco jako lyžák, na který se velmi těším.

Jak už jsem zmiňovala, prostředí vybízí k hikům, které jsou zde parádní. Možná bych je jen nedoporučovala těm, kteří se bojí výšek a mají z nich panickou hrůzu, jelikož hory zde jsou přeci jen výš a cesta vede občas i po úbočí a vy jste jen krok od propasti pod vámi. Sama jsem se už na pár hiků a procházek vydala a je tu ještě spousta co objevovat. Taky je tu hodně akčních lidí, takže už jsem se třeba mohla zúčastnit vaření tradičních canederli, které bych vzdáleně přirovnala ke karlovarskému knedlíku.

A ohledně školy? Systém je tu trochu jiný, než jsem byla zvyklá, například je úplně běžné, že vyučovací bloky jsou 3 hodiny dlouhé, a i když mezitím máte nějakou přestávku, tak přeci jen je to namáhavější. Parádní je, že nikdo na univerzitě nemá problém s angličtinou. Dokonce je většina kurzů na magisterském stupni vyučována pouze v angličtině, ať už je přednášející Ital nebo cizinec. Sama jsem se nejdřív bála, že moje angličtina nebude stačit na to porozumět výkladu vyučujících, že budou mluvit velmi vznosnou angličtinou, ale no ... jste v Itálii, takže nemějte strach, myslím, že výkladu se dá porozumět a pokud ne na první dobrou, tak si člověk za chvíli zvykne.

Semestr je zde posunutý, začíná na konci února a zkouškové je od prvního týdne v červnu. Takže uvidím, jak to pak u zkoušek půjde. Ty mají také odlišný formát než u nás. Což vyplývá i z toho, že v Itálii není problém kurz v jednom semestru absolvovat, ale zkoušku dělat až v následujícím zkouškovém. Většinou mě tedy čeká psaný test. Na zkoušku pak je pouze jeden fixní termín v každém měsíci zkouškového (to první je do konce července). Nebude to tedy pro mě určitě stylem „zkouška od slova zkusit“. Všichni jsou tu ale moc moc milí a ochotní se na všem domluvit. Tak uvidíme, jak to bude vše pokračovat!

Autor/ka: Klára Španělová

Zdroj: Fakulta chemická VUT

Témata