Zápisník

8. červnaPetr ŠtěpánekVážené studentky a studenti, kolegyně a kolegové, blíží se pomalu konec akademického roku, který si troufám označit jako nejkomplikovanější a nejsložitější, jaký jsem za posledních patnáct let na VUT zažil. Je to způsobeno tím, že vloni vstoupil v platnost Zákon o vysokých školách, který celou řadu věcí, na které jsme byli zvyklí, změnil. Ať se již jedná o zavedení správního řízení do přijímacího řízení a dalších procesů na vysokých školách, nebo nutnost změny vnitřních předpisů školy a jejich registraci na MŠMT, případně i o zcela nové pojetí akreditací studijních programů a zavedení institucionální akreditace. To vše od nás vyžadovalo zvýšené pracovní úsilí. A nemyslím tím jen management fakult a školy, ale také akademické senáty fakult i školy a celou akademickou obec. Prostě jsme si to zatím dost odedřeli a ještě si to odpracujeme... Nezbývá mi, než opravdu z celého srdce poděkovat všem, kteří se těchto činností zúčastnili, neboť alespoň z úrovně naší školy se práce pomalu chýlí
25. května identita nepřihl. uživateleKaždý rok pořádá firma Aventics v maďarském městě Eger závody pneumobilů, kterých se vždy účastní přes tři desítky týmů z celé Evropy. Pneumobil racing team Brno, jako jediný zástupce z České republiky, se těchto závodů pravidelně účastnil se svými vozy Blowfish a Whirlwind, které se každý rok upravovaly – bohužel bez výraznějších úspěchů. Na letošní závody jsme se ale rozhodli vyzbrojit zbrusu novým vozidlem Javelin, jehož vývoj započal v polovině září minulého roku. V plánu bylo postavit auto, které bude schopné umístit se na horních příčkách. Podkladem byly zkušenosti z předchozích let. Zmapovali jsme konkurenci a rozebrali slabá místa starších vozů. Ze začátku jsme si rozdělili úkoly a začali postupně krok po kroku navrhovat nové vozidlo. Jedna část týmu měla na starost pneumatický pohon, druhá návrh rámu a podvozku a třetí část fundraising, propagaci týmu a komunikaci se sponzory. Po prvotním návrhu monopostu přišel čas na pevnostní simulace a MKP analýzy. Také díky důkladným ana
3. dubnaOndřej ŠvirákOd chvíle, co mi moji rodiče přestali utírat zadek uplynula už hezká řádka let a zhruba v té době se začala formovat má dobrodružná povaha. Taťkova knihovna představovala desítky mrazivých dobrodružství od všech těch Messnerů, Habelerů, Kukuczků a Simpsonů (Joe-ů, nikoliv Homerů :) I přes to, že jsem ještě neuměl číst, fascinovaly mě černobílé fotografie nepochopitelně obrovských kopců a sníval jsem o tom, že někdy okusím alespoň zlomek z toho, co prožívají tihle páni horolezci. S postupem času jsem se pak čím dál více začal dostávat do hor a uvědomoval si, jak neskutečně statečné (a sebevražedné činy) mají tihle rytíři nebes na starosti a že raději zůstanu pevnýma nohama na zemi a stane se ze mě horský běžec. Za letošní rok jsem si dal za cíl zdolat 26 ultramaratonů ve 26 státech na 6 světadílech. Kromě studia soudního inženýrství provozuji živnost horského průvodce, která mi v mém počínání výrazně nahrává do karet. Nicméně není jednoduché skloubit cestování, sport, (individuální) s
21. únoraVáclav HavlíčekSobota ráno: sprcha, vyčistit zuby, projít kolem prosluněnýho volejbalovýho hřiště a hurá, snídaně! Dopíjím čaj a už mi píše ségra, jestli teda Skype, nebo ne. Dobíhám na pokoj, zaskypuju se ségrou a zase zpátky do jídelny na oběd. Za chvilku už přijíždí pickup mýho kámoše. Naskakuju a jedeme střílet. Pak ta horší část dne, pár hodin v knihovně nad esejí o kompenzaci pracovních zranění v USA, ale večer jdeme s Honzou do barů hledat pivo co nejpodobnější tomu českýmu, to mi to bohatě vynahradí. {{foto|pole.jpg|775}} No dobře. Jsou i dny kdy se musím učit od rána do večera. Každopádně od srpna až do května jsem v Nebrasce, uprostřed USA, a tady je pár informací, jak to tady funguje, a jak se sem taky dostat: Já jsem se sem dostal přes Paul Robitschek´s Scholarschip, což je stipendium, který mi pokrylo všechny náklady. Od zpáteční letenky přes ubytování a jídlo, až po školný. Dokonce je tu příspěvek na učebnice! (Ty jsou tu trochu dražší, kamarád dal za jednu 6 tisíc.) Všechno o čem bud
9. lednaOndřej Švirák„…dvě kila osmdesát pět, vezmete si ho?“ tážu se prokřehlým hlasem pána v zimním kabátu a do toho přidržuji mrskajícího se šupináče. „Jasně, picnout a zabalit, prosím,“ oznamuje mi nonšalantně postarší muž a já se snažím rozbít uspěchanou předvánoční atmosféru primitivním vtipem: „A přejete si k tomu kaprovi tatarku nebo kečup?“ Po celodenní šichtě mám prokřehlé ruce na kost a při odbavení posledního zákazníka sleduji své dva kamarády Kšandyho s Poldíkem, jak porcují čtyřkilového macka. Zajímalo by mě, kolik kaprožroutů by na ně tipovalo úspěšné dokončení právnické fakulty nebo fakt, že jsou nejmladšími Čechy, kteří kdy stáli na vrcholu osmitisícovky? A vůbec… Kolik lidí by řeklo o mně, že pod tím bezdomoveckým frakem se skrývá student Ústavu soudního inženýrství, který se během jednoho roku pokusí uběhnout 26 ultramaratonů ve 26 státech na 6 kontinentech? „Začal jsem u sebe pozorovat syndromy patologického sráčství a toto je forma, jak před tím kličkuju,“ rozplývám se nad literárním
6. listopadu 2016Tým TU Brno RacingA kolik to jezdí? To je jedna z otázek, které často slyšíme na různých výstavách nebo akcích pro sponzory, kde bývá vystavený buď přímo závodní monopost naší formule, nebo simulátor. Ten vznikl přestavbou formule, která závodila v roce 2015. A kolik to jezdí, byla možná otázka, kterou jsem položil klukům z formule já, když sem ji před rokem poprvé viděl. Vždy na začátku semestru vystavuje tým TU Brno Racing svůj monopost, se kterým se o prázdninách zúčastnil závodů. Tato akce je brána jako počátek náboru nových členů týmu A letos jsem si na vše vzpomenul, když jsem tuto akci zažil i já, už jako aktivní člen týmu. Závodní auta mne odjakživa zajímala, především jejich aerodynamika. A tak, když sem přišel k formuli, hned se mě kluci zeptali, jestli bych měl zájem vstoupit do týmu a pozvali mě na náborovou prezentaci. Říkal jsem si, proč ne? Naberu nějaké zkušenosti a snad se i něco naučím. Po náborové prezentaci proběhl čtyřtýdenní trainee program, během kterého byli nováčci postupně za
22. září 2016Jaroslav ListPro všechny, kteří ještě neznají EBEC, připomenu, že se jedná o každoroční soutěž pro studenty technických vysokých škol z celé Evropy. Soutěž je organizovaná studentskou organizací BEST. Spolu s kolegy z týmu 42 Janem Fabigem, Miroslavem Rebejem a Tomášem Kroutilem jsme po předchozích dílčích vítězstvích vybojovali v absolutním finále druhé místo v konkurenci 15 evropských zemí v kategorii Team design. Finálové kolo inženýrského klání se odehrávalo prvních deset srpnových dní v srbském Bělehradě. Sjeli se tam týmy například z Belgie, České republiky, Francie, Itálie, Litvy, Maďarska, Portugalska nebo Rakouska. Celkem 120 účastníků soutěže ve dvou kategoriích. Prvního srpna jsme doletěli na mezinárodní letiště Nikoly Tesly v Bělehradě. Při jízdě na univerzitní koleje jsme si prohlédli celé hlavní město, které nás popravdě hned neoslovilo. Bělehrad – velkoměsto s bohatou tisíciletou historií, založené na soutoku řek Dunaje a Sávy. Dnes vás přivítá panoramatem panelákového sídliště v s
12. září 2016Václav HavlíčekV květnu mi tady na blogu vyšel článek o tom, že se chystám studovat v USA. Uběhlo několik měsíců a hlásím, že se to fakt děje! A jaký to teda je? Jiný. To je sice dost neurčitej, ale zároveň nejvýstižnější popis. Když jsem se hlásil, říkali mi, ať počítám s tím, že vysoká v USA je spíš jako naše střední. No, nevěřil jsem tomu. MĚLI PRAVDU! {{foto|1.jpg|775}} Pořád jsou tu nějaký úkoly. Tím myslím opravdu každej týden v každým předmětu, klidně několik stran příkladů, který sice nejsou tak těžký (někdy jsou), ale stejně nad tím strávím X hodin, protože je to prostě hodně věcí. Učitelé vysvětlujou dopodrobna, všechno několikrát zopakujou. Jo, na jednu stranu dobrý, na druhou stranu... K čemu vám je, že jste to pochopili, když to pochopili i všichni ostatní a tím pádem to nemůžete vysvětlit výměnou třeba za řešení toho úkolu? {{foto|2.jpg|350|right}} JEDNOTKY. Jo, USA je poslední země na světě, která používá libry, palce, stopy a pár dalších nesmyslných jednotek. Jako třeba reyn, co