Myšlenka vyjet se mi proháněla hlavou už delší dobu, ale pořád jsem rozhodnutí odkládal kvůli papírování a určitému pohodlí, které musí člověk obětovat. To však zpětně nebylo vůbec tak hrozné, jak jsem si představoval. Stačilo podat přihlášku, vyplnit pár formulářů, zajistit si ubytování a v mém případě poslat škole portfolio s motivačním dopisem. Zanedlouho jsem už seděl ve vlaku směr Salzburg se vzrušujícím pocitem, že mě čeká něco úplně nového.

A taky že čekalo. Hned první týden jsem při Welcome Week poznal spoustu nových lidí (Erasmáků) ze všech koutů světa. Bylo fascinující pozorovat na jednom místě tak odlišné kultury současně i s tou místní. Okusit jejich zvyky, zkusit se učit jejich jazyk, či ochutnávat jejich jídla. Potkával jsem opravdu ty typické rakouské chlapíky v kožených šortkách (tzv. lederhose), zjistil jsem, jak chutná pravá káva „na turka“ připravená kamarádkou z Turecka i s věštbou budoucnosti z lógru, nebo jak třeba správně používat temperamentní italská gesta rozčílenosti a jejich přesné stupně. Ačkoliv se to může zdát jako nepodstatné maličkosti, jsou to právě ony, které dotvářejí tu ojedinělou atmosféru života na Erasmu. Najít k sobě ty správné lidi je pozvánkou k semestru plného srandy a těch nejlepších zážitků.

Úsměv mi také vždy vykouzlil úchvatný výhled na mohutné hory poprášené sněhem v podstatě odkudkoliv. Dokonce i z okýnka na záchodech ve škole! Budovy univerzity byly mimochodem příkladem krásné moderní architektury a vždy jsem se do nich rád vracel. Stejně tak jsem byl nadšený i ze samotného studia, které mi přineslo mnoho nových pohledů na věc a obohatilo mě zkušenostmi nejen v oblasti designu. Hodiny se odehrávaly ve většině případů v uvolněné a velmi přátelské atmosféře, zároveň však ale s vysokou úrovní probíraných témat, technik i samotných lektorů.

Kdybych měl vyzdvihnout tři věci, bez kterých si pobyt v Rakousku zpětně nedovedu představit, bylo by to: kolo, kytara a foťák. V Rakousku jsem přes inzerci koupil kolo a téměř pořád jsem ho využíval na jízdy do města protkaného cyklostezkami, do školy nebo na nákupy. Mimo to, že člověk ušetří za poměrně drahé jízdenky, tak v sedle také rychleji prozkoumává a objevuje to překrásné okolí.

Ve vstupní hale školy byl klavír, u kterého jsme se po večerech scházeli a společně hráli a zpívali. Ačkoliv každý mluvil jinou řečí, hudba se opravdu stala tím univerzálním jazykem, který spojuje a „jam sessions“ se postupem stávaly skoro nejčastější aktivitou. Třešničkou na dortu byl pak hudební festival pořádaný školním klubem jejichž členové se na nás obrátili ve stylu „hele, nechcete tam zahrát něco českého? Sice těm písničkám nerozumíme, ale zní fajn“. Tak jsme kývli, že jo a pak jsem spolu s kamarádkami-krajankami opravdu vystoupil na pódiu. Jeden z nejlepších momentů! Takže hudební nástroj, pokud hrajete, určitě s sebou!

Na škole byl mimo produktový design také obor multimediální umění, kde se kromě fotografie učila také filmařina. Jelikož jsou to oba moje koníčky, účastnil jsem se kurzů a různých zajímavých eventů i tohoto oboru a rozšířil jsem si jak okruh přátel, tak i obzory v tomto odvětví.

Pobyt na Erasmu by se dal přirovnat k takovému velkému koktejlu. Nemyslím tím, že by se tam snad pil jen alkohol (i když nevylučuju, že jde o častou zábavu), ale jde o koktejl, který je namíchaný ze všemožných zajímavých ingrediencí, které jste třeba předtím vůbec neznali. S časem ho rychle ubývá a je na každém, z kolika a jakých ingrediencí si ho namíchá, aby na tu chuť jen tak nezapomněl. Já Erasmus koktejl výrazně doporučuji, protože to byl bezpochyby jeden z nejlepších drinků, který jsem kdy ochutnal.