Jako editorka primárně hledám tipy na články. Některé objevím na sociálních sítích, na webu fakult, v médiích a jindy se ozvou přímo dotyční akademici nebo jejich kolegové z ústavu, že získali nějakou cenu, nebo znají někoho šikovného. Cesty informací jsou nevyzpytatelné. Dokonce třeba jen sedím na chodbě některé z fakult a najednou slyším, že někdo z kolemjdoucích zmínil nedávné ocenění v soutěži. I tak málo stačí. Tipy na hezká témata shromažďuji a jednou za dva týdny je pak na redakční poradě předávám redaktorkám.

Redakce ZVUT.cz, což zní celkem honosně, v současnosti tvoří dvě stálé redaktorky, které pro Vás články vytváří: Kateřina Hrozná a Zuzana Pospíšilová. Jo a ještě někdy chodí na redakční porady pes Eda, který patří Zuzce. To je ostatně asi nejvzdělanější pes široko daleko, protože byl tichým společníkem u mnoha vědeckých rozhovorů spojených s VUT. Eda už ví ledacos o architektuře, chytrých autech i vývoji aplikací. Ale zatím to ještě nepublikoval.

Finálně zkompletované texty, které už prošly autorizací, pak čtu a vy je můžete následně číst na ZVUT.cz. Někdy se témata od nás dostanou i do mainstreamových zpravodajských médií, jejichž novináři ZVUT také navštěvují. A jak rozhovory a články vznikají, to už si můžete přečíst níže, přímo z pohledu obou redaktorek. Díky, že vás témata z brněnské techniky zajímají a že čtete ZVUT.cz.

Někdy legrace začíná už na redakční poradě a to, když vám editorka přečte témata, která je potřeba zpracovat. Zejména ta vědecká jsou totiž zahalena spoustou cizích slov, která dokáže rozluštit snad jen sám autor výzkumu nebo zkušený lingvista. To pak třeštíte oči a máte pocit, že jste na jiné planetě. Naštěstí naše editorka je tak šikovná, že nám dokáže zajistit „user friendly“ překlad pro nás nezasvěcené a podstatu tématu vysvětlit.

Zábava pak pokračuje, když už jste domluvení na schůzku, víte, kde máte dotyčného hledat. Jenže přijdete na některou z našich fakult, mrknete na plánek budovy a… zjistíte, že jste měli přijít tak o půl hodiny dřív, abyste tím bludištěm prošli a našli svého respondenta. Systém lávek a průchodů do jednotlivých budov je totiž opravdu technicky propracovaný a zaměření naší školy se tedy nezapře. Jakmile ale najdete cíl svého pátrání, legrace se často mění v dobrodružství. Dostanete se totiž kolikrát na taková místa, která jsou zraku zaměstnance VUT skryta, natož zraku obyčejného člověka. O čem je řeč? Především o laboratořích vybavených všemožnými přístroji za miliony korun, které dokážou možné i nemožné. A vy je můžete vidět v akci a dozvědět se spoustu zajímavých věcí, co se s nimi dá dělat a jak můžou přispět třeba k pokroku lidstva. To se pak z rozhovoru vracíte s očima navrch hlavy a jste pyšní na vědce z VUT, co všechno dokážou. A ještě větší radost přichází, když zjistíte, že váš článek převezmou novináři a úspěchy vědců se tak dostanou na stránky a obrazovky médií. Taková práce vás pak těší mnohem víc!

Když jsem dostala nabídku spolupracovat se ZVUTem, vůbec se mi do toho nechtělo. Bála jsem se, že odborná témata nebudu umět zpracovat čtivě. A taky jsem měla představu, že to bude strašná akademická nuda…Nemohla jsem se mýlit víc.

Téměř po třech letech psaní pro ZVUT.cz můžu s čistým svědomím říct, že mě bavil každý jeden rozhovor a článek. Navzdory tomu, jak děsivě na začátku zadání znělo. Pamatuju si jako dnes, když jsem dostala za úkol napsat o historii jádra a současném stavu jaderné energetiky u nás. V rámci přípravy jsem sice načetla základní informace, chytrá otázka mě ale nenapadla žádná. Bohužel ani ta hloupá. Na FEKT jsem šla tehdy se staženým…žaludkem. S hrůzou, že bude za deset minut po rozhovoru. Nakonec jsem tam proseděla celé odpoledne, tryskaly ze mě desítky chytrých i hloupých otázek, a kdyby Karel Katovský nemusel domů, seděla bych tam s ním třeba celý večer. Když jsem dalších čtrnáct dní na své okolí chrlila všechny nově nabyté znalosti z oblasti jaderné energetiky, bylo mi jasné, že ZVUT bude srdeční záležitost.

Fascinují mě neotřelé nápady nadšených studentů, obdivuju roky poctivého a pečlivého výzkumu odborníků, baví mě nevyzpytatelné cesty absolventů. Otevřel se mi zcela nový svět plný fascinujících technologií, skvělých aplikací, dějin umění i budoucnosti architektury, startupů, spin-offů, grantů…A pevně doufám, že umíme v našich textech zachytit alespoň zlomek té energie, hlubokých znalostí a nezměrného zápalu pro věc, který ze všech zpovídaných jde.

A i když jsem za ty tři roky pracovala pro velké korporace, známé reklamní agentury i významné mezinárodní klienty, když se mě někdo zeptá, co dělám, hrdě odpovídám: „Já píšu pro ZVUT.“ Díky, že můžu!