Pracovní stáž ve Vietnamu ve společnosti Vo Trong Nghia (VTN) mi dala neuvěřitelně mnoho zkušeností. Absolutně odlišný životní styl a klima Vietnamu znamenají, že tu mají i naprosto jiný přístup k navrhování budov, ať už se bavíme o používaném tvarosloví, dispozicích nebo použitých materiálech. Specializací firmy VTN je ekologická architektura, kde je používán jako hlavní materiál bambus. Firma se dále specializuje na budovy, kde sice tvoří hlavní konstrukci beton, ale do budovy jsou zakomponované rostliny a příroda takovým způsobem, že stavba dokonale splývá s okolním prostředím, případně obohacuje město o zeleň.

Hlavní náplní mojí práce bylo tvoření modelů, což mě velice bavilo, protože se jednalo v drtivé většině případů o bambusové stavby. I samotné modely se staví z opravdového bambusu, většinou v měřítku 1:20 (přesné konstrukční modely, které používají i dělníci na stavbě, aby se v konstrukci lépe orientovali) a 1:50 (prezentační modely pro klienty, do soutěží atd.). Součástí mé práce byla výroba obou typů modelů, a navíc jsem měl u několika projektů i možnost bambusovou konstrukci z technického hlediska teprve vymýšlet – respektive byla určena estetická forma konstrukce, ale nebyla ještě domyšlena návaznost a délky jednotlivých bambusových prutů apod.

Pracovní den ve firmě VTN také probíhá úplně jinak než v běžné firmě, a to nejen ve srovnání s Evropou, ale i Asií. Do práce se chodí na 8, ale než se začne pracovat, je vyhrazena půlhodina na společnou meditaci. Od 12 hodin je pak obědová pauza, která trvá hodinu a půl, takže má po jídle člověk příležitost si zdřímnou, čehož jsem s radostí hojně využíval. Pak se pracuje až do pěti odpoledne, načež navazuje další hodina společné meditace. Domů se oficiálně odchází o půl sedmé, ale jako snad všude jinde se „trochu“ protahuje. Večerní meditaci nahrazuje dvakrát týdně hodina jógy, která stejně jako meditace probíhá přímo v ateliéru.

Život ve Vietnamu byl obrovskou zkušeností sám o sobě. Naučil jsem se řídit motorku, což je jediný opravdu efektivní způsob dopravy po Hanoji, ochutnal jsem nepřeberné množství výborných (a často pro nás Evropany nepředstavitelných) jídel a nápojů, výborné kávy, kterou je Vietnam vyhlášený, a hromady pro mě exotického ovoce. O víkendech a několika státních svátcích jsem měl i možnost Vietnam trochu procestovat a v tomto ohledu má opravdu co nabídnout – dech beroucí přírodu, historická města i tradiční vesnice etnických menšin.

Zpětně beru čas strávený ve Vietnamu jako dokonale využitou investici do svého profesního i osobního života, protože mi ve všech ohledech rozšířil obzory. Naboural mi moje stereotypní vidění architektury a postupů navrhování a ukázal mi, že i život jako takový může fungovat na úplně jiných principech, než na které jsme zvyklí doma.