Od doby, co jsem se o Erasmu dozvěděla, jsem si byla jistá, že chci jet. Nepřemýšlela jsem moc kam, výběr padl na UiT v Narviku, což byla jedna ze škol doporučených pro můj obor. Žádost o účast na Erasmu jsem měla dávno schválenou, když jsem teprve zjistila, že Narvik je město za polárním kruhem a žije v něm asi 18 000 obyvatel. Taky jsem si uvědomila, že je to vlastně v Norsku, což je jedna z nejdražších zemí světa. Docela mě to znepokojilo, ale během další půl hodiny „googlení“ jsem se ujistila, že je to snad to nejskvělejší místo na zeměkouli, kam bych mohla na půl roku vyjet.

Vyrazila jsem tedy vstříc polární noci (první měsíc a půl jsem neviděla slunce), sněhu a ledu. Asi nejvíc mě překvapilo, že během polární noci nemusí být nutně tma. Na začátku ledna sice bylo světlo (rozuměj šero) jen zhruba 4 hodiny denně, kolem poledne, ale tento počet hodin se postupně zvyšoval.

Další překvapení mě čekalo ve škole. Zjistila jsem, že nás, studentů, co přijeli na Erasmus do Narviku, je cca 10x míň, než jsem čekala – dva! O to větším překvapením bylo zjištění, že ten druhý přijel taky z VUT, dokonce ze stejné fakulty, stejného oboru.

Naše koleje byly hned přes cestu od lyžařského areálu, takže v prvním balíku, co mi z domu přišel, byly lyže. V kombinaci s celosezónním skipasem se z toho vyklubala zábava na několik měsíců.

Mezi lyžováním, chozením do školy a pozorováním polární záře jsme se také snažili poznávat okolí města. Hluboký sníh nám to moc neusnadňoval, ale zhruba v polovině dubna, kdy už bylo světlo i celou noc a sníh začínal tát, přicházely příležitosti dostat se z Narviku někam dál. Podívali jsme se na Lofoty, ostrov Senja nebo do švédského národního parku Abisko.

Co se týče studia v Norsku, tak se mi velmi líbilo, že se jeden určitý předmět učí týden v kuse. Výuka většiny předmětů je rozdělena do dvou týdnů, ten druhý týden výuky přichází pak zhruba po měsíci. Celkové vnoření do daného předmětu je pak mnohem intenzivnější, což se umocňuje i tím, že v Norsku je studium časově náročnější. S tím souvisí další skvělá věc – studenti mohou být ve škole bez problémů i přes noc. Když se sešlo více úkolů nebo deadline projektu, vracela jsem se ze školy až dlouho po půlnoci. A ono je to vlastně i docela jedno (v kolik kde kdo je), když i slunce svítí celou noc.

Většina lidí na Erasmu naváže spoustu nových přátelství. Tohle nebyl úplně můj případ. Norové jsou většinou velice milí a vstřícní, na druhou stranu je jich docela málo. Hustota zalidnění v Norsku je opravdu nízká, což jsem si užívala hlavně na sjezdovce, na lanovku jsem za těch několik měsíců stála ve frontě asi tak 10x, zhruba 3 minuty.

Vzhledem k tamní částečné prohibici, Erasmus v Narviku není jedna velká párty, není tam ani moc obvyklé jít se spolužáky „na jedno“ (a když se jde, tak většinou fakt jen na jedno – pivo je celkem drahé i pro samotné Nory).

Pobyt v Narviku pro mě hrál velmi důležitou roli v oblasti sebepoznání, taky v poznání spousty nových věcí a situací, např. koupání se během horkého letního polárního dne v moři (vzduch: 16 °C, voda: 4 °C).

Erasmus bych doporučila všem, co mají rádi cestování, poznávání nových lidí, kultur, zvyků, sebe, ostatních a života.