Zápisník
zVUT.cz

25. září 2018Václav HavlíčekBudík na 6:00. Každej den. Vstanu, hodím vločky do mlíka, dám si sprchu. Vyčistím zuby, vločky v mlíku jdou na pánev a vedle se vaří voda na čaj. Zní to možná jako nějaká expedice na severní pól nebo do džungle na rovníku (i když tam bych si asi nevařil čaj), ale ve skutečnosti jde o letní stáž v džungli trubek, tanků a ventilů, totiž v továrně na Jar, Lenor a prací prášky. Jak jsem se tam dostal? Když jsem skládal tým na inženýrskou soutěž EBEC, kterou každej rok pořádá studentská organizace BEST (a opravdu jsou BEST, za mě nekonečně palců nahoru), nevěděli jsme moc, do čeho jdeme. Podařilo se nám bez větších problémů projít internetovým kolem, který fungovalo i jako skvělej teambuilding, a ocitli jsme se v kole fakultním. Tam nás potkalo lehké nedorozumění s porotou, ale druhý místo není zas taková ostuda. Šli jsme dál, to bylo hlavní. No a finále. Mám ve svým životě málo dnů, kdy bych noc předtím spal 10 hodin, a stejně byl v 6 večer smrtelně unavenej. Finálový kolo EBECU mezi ně p

21. února 2017Václav HavlíčekSobota ráno: sprcha, vyčistit zuby, projít kolem prosluněnýho volejbalovýho hřiště a hurá, snídaně! Dopíjím čaj a už mi píše ségra, jestli teda Skype, nebo ne. Dobíhám na pokoj, zaskypuju se ségrou a zase zpátky do jídelny na oběd. Za chvilku už přijíždí pickup mýho kámoše. Naskakuju a jedeme střílet. Pak ta horší část dne, pár hodin v knihovně nad esejí o kompenzaci pracovních zranění v USA, ale večer jdeme s Honzou do barů hledat pivo co nejpodobnější tomu českýmu, to mi to bohatě vynahradí. {{foto|pole.jpg|775}} No dobře. Jsou i dny kdy se musím učit od rána do večera. Každopádně od srpna až do května jsem v Nebrasce, uprostřed USA, a tady je pár informací, jak to tady funguje, a jak se sem taky dostat: Já jsem se sem dostal přes Paul Robitschek´s Scholarschip, což je stipendium, který mi pokrylo všechny náklady. Od zpáteční letenky přes ubytování a jídlo, až po školný. Dokonce je tu příspěvek na učebnice! (Ty jsou tu trochu dražší, kamarád dal za jednu 6 tisíc.) Všechno o čem bud

12. září 2016Václav HavlíčekV květnu mi tady na blogu vyšel článek o tom, že se chystám studovat v USA. Uběhlo několik měsíců a hlásím, že se to fakt děje! A jaký to teda je? Jiný. To je sice dost neurčitej, ale zároveň nejvýstižnější popis. Když jsem se hlásil, říkali mi, ať počítám s tím, že vysoká v USA je spíš jako naše střední. No, nevěřil jsem tomu. MĚLI PRAVDU! {{foto|1.jpg|775}} Pořád jsou tu nějaký úkoly. Tím myslím opravdu každej týden v každým předmětu, klidně několik stran příkladů, který sice nejsou tak těžký (někdy jsou), ale stejně nad tím strávím X hodin, protože je to prostě hodně věcí. Učitelé vysvětlujou dopodrobna, všechno několikrát zopakujou. Jo, na jednu stranu dobrý, na druhou stranu... K čemu vám je, že jste to pochopili, když to pochopili i všichni ostatní a tím pádem to nemůžete vysvětlit výměnou třeba za řešení toho úkolu? {{foto|2.jpg|350|right}} JEDNOTKY. Jo, USA je poslední země na světě, která používá libry, palce, stopy a pár dalších nesmyslných jednotek. Jako třeba reyn, co

20. května 2016Václav HavlíčekBrno je pěkný. To jo. VUT je fajn. To jo. Ale prostě… Proč se nesbalit a nevypadnout na rok pryč? To jsem si řekl. Jasný, nejsem první, ani poslední. Našel jsem si možnosti Erasmu, pročetl podmínky, koukl na weby zahraničních univerzit atd. Pak jsem si ale uvědomil, že to tak nejspíš nechci. Odmalička jsem chtěl do USA. Státy mě fascinovaly. Jezdil jsem na English Campy a potkával tam Američany. Koukal na filmy a seriály. Četl knížky. Teď už si uvědomuju, že tady v Česku máme mnohý věci lepší (vzdělání, zdravotní systém, bezpečnost, svobodu), ale i přesto jsem se tam chtěl podívat. Pozavíral jsem prohlížeč s Erasmem a začal hledat šanci, jak studovat v USA. Prošel jsem několik podezřelých, a pak i pár docela solidních stránek, až jsem stejně skončil na webu VUT. (I když to vypadá jako solidní copywriting, nic za to nedostávám… kdyby měl někdo zájem o podobný reklamní článek, ať mě kontaktuje na havlicek.vasik@gmail.com.) Přečetl jsem si podmínky a vrhl jsem se do boje! V prvním kole

14. února 2016Václav HavlíčekUpozornění: Tento článek není vhodný pro studenty mimo VUT. A i pro ně může být urážlivý (pokud jste žena, nebo studujete FAVU či FP). Rasově je nezávadný. Autor se neztotožňuje s informacemi a názory v článku uvedenými. Celá idea je navíc ukradená z kolejní skupiny a upravená. Vyhlašuju konkurz, jehož výherkyně se mnou může (nemusí, ale jinak by se nepřihlašovala) strávit celý den. Akce je vzhledem k datu Valentýnsky laděná, program dne je následující: 6:53 sraz na vrátnici na koleji 7:02 můj robot jí veze snídani 7:08 – 7:53 ranní hack rozcvička – Kolik vládních mailů zvládnu? (slečna může fandit, podporovat, nebo se přidat) 7:59 – 10:12 přednáška „Proč používat Android a Linux“ a následná reinstalace zařízení, která si donese (maximálně 3 ks) 10:16 – 11:24 řešení problémů při reinstalaci 11:32 – 12:01 přesun do McDonald’s na Svoboďáku 12:01 – 12:04 výběr oběda (platím!!!) 12:06 – 13:09 objednání, konzumace a krátký rozhovor o smyslu života 13:11 – 13:15 přesun do Starbuc

9. února 2016Václav HavlíčekOdpoledne: Sedím a učím se na zkoušku. Teda „učím“. Znáte to. Facebook, seriály, facebook, instagram. No, a vyplatilo se mi to! Sjíždím tajmlajnu a vidím příspěvek VUT. Protože jsem zvyklej je číst, přepínám na plný soustředění a čtu. Shání někoho do videí. Propagační videa naší školy mi přijdou legendární. Kdo neslyšel o Miluji tě mé VUT? Video s mnichem z minulýho roku mělo taky ohlas. Hned píšu Pavle z oddělení marketingu. Už se známe z prezentování na školách a vzdělávacích veletrzích, který pro VUT jezdím, a o kterým jsem psal tady. Vyměníme si pár mailů, projdu konkurzem a je to! Dostávám texty, co mám říkat, informace kdy a kde se potkáme. Po chvilce hledání studia jsem uvnitř. Jsme tu tři, prý "výkvět VUT". Míša, Radim a já. Všude kamery, poznámky, lidi vypadající dost jinak, než u nás na fakultě. Umělci, ne elektrotechnici. A jídlo! Natáčení je fajn. Řeknu pár vět, dám si pizzu. Potkám Davida Grudla. Režisérka je se mnou zřejmě spokojená, mám z toho radost, ale na druhou stra

7. prosince 2015Václav HavlíčekKe konci září proběhla na fíbíčku VUT informace, že kdo by chtěl objíždět střední školy a lákat studenty k nám (tzv. roadshow), ať se přihlásí. No a já, nadšený do naší školy a do prezentací obecně, jsem samozřejmě nemohl chybět. Mail, posezení na rektorátu (je to tam fakt hezký, kdo jste nebyli), první zkušební prezentace. A už se to se mnou vezlo. Jedna prezentace střídala druhou, seznámil jsem se s ostatními „reprezentanty“ a potykal si s „šéfkama“ (Pavla Ondrušková a Katka Tušarová). Jednoho dne mi přišel mail, jestli bych společně s Míšou (milá a hezká kolegyně prezentátorka) nechtěl prezentovat VUT na Gaudeamu, že by šlo o každodenní prezentaci pro cca 300 lidí. Rychle jsem napsal Míše, vzali jsme to, a už jsme seděli v kavárně a vymýšleli, co jak řekneme, protože na rozdíl od roadshow jsme neměli na starost svoji fakultu, ale celou univerzitu! Dohromady nám to sebralo 10-15 hodin příprav, několik káv, dortů, popsaných papírů, ironických poznámek a nadávek, ale cítili jsme se př