Ke konci září proběhla na fíbíčku VUT informace, že kdo by chtěl objíždět střední školy a lákat studenty k nám (tzv. roadshow), ať se přihlásí. No a já, nadšený do naší školy a do prezentací obecně, jsem samozřejmě nemohl chybět. Mail, posezení na rektorátu (je to tam fakt hezký, kdo jste nebyli), první zkušební prezentace. A už se to se mnou vezlo. Jedna prezentace střídala druhou, seznámil jsem se s ostatními „reprezentanty“ a potykal si s „šéfkama“ (Pavla Ondrušková a Katka Tušarová).

Jednoho dne mi přišel mail, jestli bych společně s Míšou (milá a hezká kolegyně prezentátorka) nechtěl prezentovat VUT na Gaudeamu, že by šlo o každodenní prezentaci pro cca 300 lidí. Rychle jsem napsal Míše, vzali jsme to, a už jsme seděli v kavárně a vymýšleli, co jak řekneme, protože na rozdíl od roadshow jsme neměli na starost svoji fakultu, ale celou univerzitu! Dohromady nám to sebralo 10-15 hodin příprav, několik káv, dortů, popsaných papírů, ironických poznámek a nadávek, ale cítili jsme se připravení.

Úterý, 11:55, první prezentace začíná. Trochu mi zlobí mikrofon a mám sucho v puse, ale Míša nahazuje domluvené věty a já glosuju. Publikum se směje, naše nálada letí nahoru, show začíná!

Pátek, 12:30, konec poslední prezentace. Předávám výhercům ceny (každá prezentace obsahovala soutěž), loučím se s publikem i s paní uvaděčkou a objímám Míšu. Zvládli jsme to!

Mezi těmito dvěma momenty se událo víc, než se děje v mém týdnu mezi úterým a pátkem normálně. Jen pro příklad: Míša závodila ve formuli (stánek VUT), nadchli jsme Pavlu (takhle spokojenou jsem ji ještě neviděl), dostali jsme VUT deku (díky paní Kamilo), udělali si selfíčko s cca 400 lidmi (důkaz dole), nahrával si nás pán od konkurence (ahoj ČVUT), filmovala si nás slečna (na památku, nebo taky konkurence?), já jsem havaroval s letadlem při přistávání (stánek nejmenované technické školy z Prahy) a Míša dostala pusu od pěknýho maturanta (jí se líbil).

Jinak jsem taky zameškal nějaký cvika, vstával v 5:30 a 4krát předstíral, že neznám Krále Majálesu Romana (ve skutečnosti jsem mu pomáhal vyhrát).

Gaudeamus byl super, snad ne naposled!