Sobota ráno: sprcha, vyčistit zuby, projít kolem prosluněnýho volejbalovýho hřiště a hurá, snídaně! Dopíjím čaj a už mi píše ségra, jestli teda Skype, nebo ne. Dobíhám na pokoj, zaskypuju se ségrou a zase zpátky do jídelny na oběd. Za chvilku už přijíždí pickup mýho kámoše. Naskakuju a jedeme střílet. Pak ta horší část dne, pár hodin v knihovně nad esejí o kompenzaci pracovních zranění v USA, ale večer jdeme s Honzou do barů hledat pivo co nejpodobnější tomu českýmu, to mi to bohatě vynahradí.
No dobře. Jsou i dny kdy se musím učit od rána do večera. Každopádně od srpna až do května jsem v Nebrasce, uprostřed USA, a tady je pár informací, jak to tady funguje, a jak se sem taky dostat: Já jsem se sem dostal přes Paul Robitschek´s Scholarschip, což je stipendium, který mi pokrylo všechny náklady. Od zpáteční letenky přes ubytování a jídlo, až po školný. Dokonce je tu příspěvek na učebnice! (Ty jsou tu trochu dražší, kamarád dal za jednu 6 tisíc.) Všechno o čem budu psát se teda vztahuje k tomuhle stipendiu, jinde to může být jinak.
Celý studium probíhá na University of Nebraska v Lincolnu, což je hlavní město Nebrasky. Mají tady hromadu oborů a ještě větší hromadu předmětů. Buď můžete pokračovat ve studiu a nechat si pak v ČR uznat předměty, a nebo – jako já – přerušit studium a dát si věci, co vás vždycky zajímaly, ale neměli jste na ně nikdy dřív čas. Strašně super je campus, z kterýho se nemusíte vůbec pohnout (tzn. nejdelší vzdálenost je 10 min chůze). Já tady bydlím, jím, mám školu, knihovnu, posilovnu, potkávám se s kámošema. Do centra města je to taky tak těch 10 minut. Paráda.
No a teď jak na to. Uzávěrka přihlášek je o půlnoci před prvním březnem, takže je čas začít! Nebudu tvrdit, že je to něco jednoduchýho. Není. Vybírá se sem dvoukolově, každej rok přijmou 3-5 lidí z celkovýho počtu 300-400 uchazečů. První kolo je motivační dopis a podle mě to je ta těžší část. Když vás vyberou do desítky, která jde do dalšího kola, tak vás čeká pohovor. Tam už záleží jen na kouzlu osobnosti.
Motivační dopis je v angličtině. Nečekaně. Měli byste napsat dvě až tři strany, ale naštěstí je k tomu sada otázek, který se dají použít jako jakási osnova:
A jedete. První otázka je jasná, v tomhle článku. Ve druhé doporučuju zmínit Netflix, NFL…
Určitě doporučuju ukázat, že o to opravdu stojíte. Nebuďte skromní, ukažte, co ve vás je. Američani rádi přehání a budou to Američani, kdo budou posuzovat váš cover letter. Hodně důležitý je „demonstrate academic achievement”. Měli jste stáž v oboru? Pracujete v oboru? Tohle je to, na co se opravdu koukají. Nezapomeňte všechno zmínit, ukázat proč jste byli cennou součástí pracovního nebo výzkumného týmu.
Jací opravdu jste? Pište o sobě. O tom odkud pocházíte a kam jdete. Co chce dokázat? Kde se vidíte za 5-10 let? Tým kolem stipendia vás chce poznat, a tak jim to dovolte. Nebuďte jen strozí a oficiální, Amerika je o citech, tak jim je dejte. Byli jste v létě dobrovolničit? Jeli jste na hranice pomáhat uprchlíkům? Hrajete nějakej sport? Doučujete spolužáky? Všechno se počítá. I když to není v oboru, znamená to, že se zajímáte a že jste aktivní. Důležitá věc, napište to!
Vedle dopisu musíte přiložit i Resumé – doporučuju si najít nějaký příklady na internetu, forma je trochu jiná, než u našeho CV. Já jsem to tak udělal. Honza, co je tu se mnou, poslal normálně CV a jsme tu oba… takže – obsah je přece jenom důležitější.
Zůstaňte sami s sebou. Já veřím tomu, že když jsem se sem dostal já, tak můžete i vy! Všechny informace jsou tady, nascrollujte až na konec seznamu a tam je po rozkliknutí všechno, co potřebujete. Kdybyste potřebovali, je tam i kontaktní mail ohledně dotazů.
Jo a nezapomeňte se podívat na můj blog z Lincolnu! www.rokvkukurici.cz