Od stavařiny k fyzioterapii: Jan Klodner pomáhá motivovat k pohybu

Vystudoval stavařinu. Úspěchy teď ale sklízí mezi fyzioterapeuty a jejich pacienty. Absolvent Fakulty stavební Jan Klodner motivuje hravou formou k pohybu ty, pro něž je rozhýbání končetin otázkou znovunabytí či udržení vyšší kvality života. Studium na "stavárně" mu prý dalo především schopnost tzv. sitzfleisch, tedy schopnost sednout si a dělat, vzpomíná mladý podnikatel.

Na nemocničním lůžku leží pacient s mozkovou lézí. Jeho ruka je v důsledku toho zkroucená a prsty znecitlivělé. K tomu, aby se do nich vrátil cit, je třeba pravidelného cvičení. Jak takového pacienta co nejjednodušeji udržet u monotónního mačkání míčku?

Jan Klodner se svým bratrem a dalšími parťáky na to jdou přes hru. Vymysleli rehabilitační míček, který reaguje na stisknutí a přenáší signál do hry běžící na počítači. Pacient ovládá rybku, která se díky stisknutí vyhne žraloku plujícímu okolo. Díky této gamifikaci, neboli včlenění prvků hry do běžného života, je cvičení pro pacienty zábavnější. S projektem dokonce v červnu vyhrál národní kolo soutěže podnikatelských nápadů UberPitch.

Šikovný míček už mají na prvním pracovišti a ředitelé nemocnic posílají Klodnerovi další žádosti o zakoupení. "Aplikace ovládané míčkem motivují hráče, aby rehabilitovali. Analytická data snímaná čidly pak přinášejí informace o progresu pacientů," vysvětluje výhodu pomůcky její autor. Díky tomu mají pacienti ihned zpětnou vazbu a skrz nasbírané body vidí pokrok, který je u jinak úporné dlouhodobé rekonvalescence po vážných úrazech či mozkových příhodách velmi pomalý.

Vstoupit do fotogalerie

Že bude ve své pracovní době sledovat pacienty při cvičení, ho ještě v roce 2006, kdy nastupoval na VUT, nenapadlo. "Studoval jsem stavební inženýrství. Nejcennější, co mi studium dalo do života, je sitzfleisch, schopnost sednout si a dělat, soustředit se na práci a zorganizovat si vlastní čas," rekapituluje hodiny strávené na školních projektech. A naučil se to tak dobře, že zvládl nejen studovat svou specializaci na statiku betonových konstrukcí, ale k tomu si přidal ještě kombinované studium na Fakultě sportovních studií Masarykově univerzity a na sklonku svých studijních let už se čtyřmi kamarády plánoval vlastní firmu.

S tou se v roce 2012 dostal do podnikatelského akcelerátoru JIC STARCUBE, který pomáhá začínajícím podnikatelským projektům postavit se na vlastní nohy. "Akcelerátor nám pomohl se rozkoukat v byznysovém prostředí. Nikdo z týmu ale nebyl z podnikatelské rodiny, takže to pro nás byl neznámý svět," ohlíží se za tříměsíčním programem Klodner. Ze všech projektů tehdy skončili při závěrečné show na druhém místě. Akcelerátor, který funguje nedaleko Kolejí Pod Palackého vrchem, aktuálně hledá projekty na další běh.

Jak se ale student stavařiny dostal k inovacím v rehabilitaci? "Nebavilo mě sledovat na běžícím pásu jen televizi nebo zeď posilovny," vysvětluje Klodner, že u zrodu Spoteee stála jeho záliba ve sportu. Touha po rozbití stereotypu odstartovala také nápad na SunBall. Přemýšlel, jak babičce povinnou rehabilitaci zpříjemnit a vymyslel spolu s bratrem Davidem zmíněný rehabilitační míč. Už se jim podařilo získat pro spolupráci první specializované pracoviště a zájem hlásí také ředitelé nemocnic a dalších rehabilitačních zařízení.

Ke stavbám se vystudovaný inženýr zatím neplánuje vrátit. Jeho vize je pokračovat v gamifikaci pohybu. Od seniorů se chce postupně posunout k dětem, od procvičování svalů i k procvičování dechu.

(map)

Témata