První ročník studia elektrotechniky na VUT musel opakovat. Dnes vede Radek Václavík dvě stovky vývojářů po celém světě z české pobočky americké firmy ON Semiconductor, která patří mezi největší výrobce polovodičů. Jeho tým získal desítky patentů a navrhuje součástky pro nejznámější výrobce elektroniky. Přitom sídlí v nenápadném Rožnově pod Radhoštěm.
Je studium elektrotechniky dnes opravdu tak perspektivní?
Elektronika je všude – máte ji v mobilu, tabletu, sportovních hodinkách, autech. Vidím, že vy ještě na sobě nemáte fitness náramek, ale časem ho budete mít. Dnes byste si možná hlídala jenom, kolik uděláte denně kroků. Ale v budoucnu si budete pomocí náramků nebo chytrých hodinek hlídat hladinu cukru v krvi a jestli vám nehrozí nějaké další zdravotní problémy. Senzory o vás budou sbírat informace a odesílat je lékaři. Náramek vás upozorní, že je na čase objednat se na kontrolu. Péče o zdraví bude do budoucna zlatá žíla, protože lidské zdraví je nenahraditelné a drahé. A to jsem zmínil jen jednu oblast. Pak máte elektromobily, samořiditelná auta… to všechno je teď in. Kdo se rozhodl studovat elektrofakultu, tak udělal podle mého názoru velmi dobré rozhodnutí na dlouhou dobu dopředu.
A jak vzpomínáte na svá studia elektrotechniky vy?
Na VUT jsem začal studovat v roce 1989. Tehdy to byla Katedra radioelektroniky. Pár týdnů jsme měli marxismus-leninismus a první zkouškové období se neslo na vlně euforie z revoluce. V letním semestru už byly předměty náročnější, nezvládl jsem zkoušku ze základů elektra a musel jsem opakovat ročník. Inženýrský titul jsem ale získal, včetně ceny děkana za diplomovou práci, a pokračoval jsem v postgraduálním studiu na Ústavu přístrojové techniky. Vzpomínám si, jak jsem šéfa na doktorandském studiu málem rozplakal, když jsem nechápal nějaké mezioborové souvislosti. Dnes si na to vzpomenu, když cítím podobné zoufalství u pohovorů s některými absolventy. Škola mi ale dala dobré teoretické základy, naučila mě pracovat s informacemi a samostatnosti. Nedávno jsem byl navštívit na FEKT VUT profesora Miroslava Kasala. Vždycky mi vynadá, že jsem nedokončil doktorandské studium. Ale ono to nějak vyplynulo – udělal jsem rigorózní zkoušky, odešel do praxe a už nebyl čas.
Teď pracujete jako šéf českého vývojového centra ON Semiconductor. Na co se specializujete?
Americká firma ON Semiconductor navrhuje a vyrábí polovodiče. My se tady v české pobočce v Rožnově pod Radhoštěm specializujeme na aplikace v mobilních telefonech, autech a přenosné elektronice. Když si například koupíte auto s adaptivním tempomatem, jsou tam naše součástky, které hlídají, že to všechno funguje. K našim klientům patří všichni významní výrobci mobilů i aut. Bohužel ale nesmíme jmenovat, o které se jedná. Jezdíme za nimi do Kalifornie, Jižní Koreje či Izraele a pracujeme společně na produktech, které budou prodávat v dalších letech. Určujeme, kam se bude elektronika v dalších letech ubírat. Třeba váš notebook se znakem nakousnutého ovoce určitě obsahuje součástky vymyšlené v Rožnově. Spolupracovali jsme i se světoznámou firmou, která vyrábí elektroauta. Je to vlastně svým způsobem legrační, že sedíte v kanceláři v Rožnově pod Radhoštěm a pomáháte kolegům Elona Muska. V ON Semiconductor navrhují čipy o velikosti pouhých 0,65 mm | Autor: archiv společnosti ON Semiconductor
Asi by mě to nenapadlo, že zrovna v tak malém městě bude sídlit high-tech firma.
Vidíte. Přitom když si na internetu budete hledat patenty a zadáte tam jméno některé vesnice poblíž Rožnova, tak vám vyběhne spousta mezinárodně uznávaných patentů, které mají naši zaměstnanci. Tento region má silnou historii v inženýrských profesích – kdysi tu byla Tesla, ve které pracovalo devět tisíc lidí. Je tu spousta vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. V naší firmě je pár případů, kdy zde pracuje syn i otec. Mladí sice odjedou studovat techniku do Brna, ale pak se sem rádi vracejí. Rožnov je ideální kombinace – pracujete pro high-tech firmu, dostáváte výborný plat, ale pět minut od práce máte les. Životní náklady jsou tady nižší než ve velkých městech. Nemusíte být fyzicky v Kalifornii, abyste mohla ovlivňovat to, co se tam děje. Ani nemusíte mít vystudovaný Oxford, Harvard nebo MIT.
Kolik dnes ve vašem vývojovém centru pracuje lidí?
Asi 150 lidí se zabývá vývojem integrovaných obvodů u nás v Rožnově, dalších 150 lidí je na brněnské pobočce. Když se nad tím zamyslím, tak přibližně 75 % z nich je vlastně z VUT. Plus dalších 1 800 lidí pracuje ve výrobě, IT vývoji, vývoji technologií nebo v podpůrných odděleních. Jsem rád, že u nás historie Tesly pokračuje v pozitivním duchu, protože máme ve firmě starší i mladší ročníky. A ti starší, kteří už mají na kontě desítky patentů, učí ty mladší. Funguje to bezvadně. Já sám jsem zde před dvaceti lety původně začal na nižší pozici jako produktový inženýr. Postupně jsem se propracoval do managementu. Kromě českých vývojářů jsem dostal na starost také zahraniční divize vývoje – na Tchaj-wanu, v Koreji a v Americe. Což si myslím, že je vynikající úspěch a ocenění našich schopností v České republice. To mám vlastně rád, že u nás ve firmě není žádný strop, když je člověk šikovný, může stoupat pořád výš.
A kolik u vás pracuje žen?
Ve vývoji? Málo. Teď jsme přijali další tři, ale byli bychom rádi, kdyby jich bylo mnohem víc. Já jsem teď nově zodpovědný i za vývojové centrum v Bukurešti, kde pracuje na inženýrských pozicích 50 % žen, což mě překvapilo. Nevím, čím je to historicky dané, ale byl bych rád, kdyby to u nás bylo podobné. Křemíková deska slouží k výrobě polovodičových čipů | Autor: archiv společnosti ON Semiconductor
Firma ON Semiconductor podporuje technické vzdělávání na mnoha středních i vysokých školách. Někteří vaši kolegové také učí – vás samotného to neláká?
Já na to bohužel nemám čas, ale moje kolegy to baví. Dodává jim to energii a úplně mládnou. Jeden z nich, Petr Kadaňka, se dokonce dostal do TOP 10 učitelů v rámci ankety o nejlepšího učitele. Nebo kolega Vladimír Strakoš na VUT učí zajímavý předmět, ve kterém si studenti v rámci cvičení vytvoří vlastní integrovaný obvod na desce a v dalším semestru si ho zapouzdří. Domů si odnesou kus křemíkové desky se svým vlastním integrovaným obvodem. To je docela unikátní. Sponzorovali jsme také vznik několika dalších technických laboratoří na vysokých školách. Na středních školách v Rožnově pod Radhoštěm a ve Valašském Meziříčí jsme pomohli zmodernizovat laboratoře fyziky a IT laboratoř. Je toho hodně. Děti ani rodiče často neví, jak perspektivní vzdělání v technickém oboru může být. Proto se snažíme technické obory popularizovat, jak jen to jde. Tak trochu teď doufám, že i můj syn se rozhodne pro tuto cestu a půjde na VUT.
Proč jste se rozhodli vkládat tolik energie právě do podpory vzdělávání?
Víme, že čím více času a energie budeme studentům na vysokých, středních a možná i základních školách věnovat, tím dříve budeme moci využít jejich dovedností. Snažíme se vychovat si své šikovné lidi, své potenciální zaměstnance. A co se týká podpory středních škol, které jsou právě v našem regionu, tak si myslím, že je to i naše sociální povinnost. Pokud firma zaměstnává hodně zdejších lidí a vydělává dost peněz, měla by část zisků vracet zpátky do společnosti – třeba právě do vzdělávání v regionu.
