Správně si nastavit fotoaparát, zvládnout techniku focení, umět si upravit fotografie. Znalosti hodné profesionálních fotografů má v Brně již několik stovek seniorů. Na Fakultě informačních technologií VUT totiž od roku 2006 nabízí kurz digitální fotografie a počítačové grafiky v rámci Univerzity třetího věku. Jednou z absolventek je i Stanislava Sadovská, kterou fotografie zaujala natolik, že vede výuku výběrového třetího ročníku a spoluzaložila fotoklub FIT U3V. Jeho členové mnohdy v soutěžích poráží i profesionály.
Jak dlouho už se focení věnujete?
Do kurzů na FITu jsem začala chodit v roce 2009. O fotografii jsem se ale zajímala už i předtím. Mám kamaráda na VUT, který věděl, že mě focení baví, a kurz mi doporučil. Protože už jsem v důchodu a nechtěla jsem zůstat úplně doma, tak jsem se přihlásila na U3V. Také všichni ostatní členové fotoklubu absolvovali kurz digitální fotografie. Táhneme to všichni spolu asi šest let.
Vy sama jste se stala lektorkou. Koho učíte?
Mám na starosti výběrový třetí ročník. Zároveň jsem spoluzaložila fotoklub, který funguje už tři roky a jehož jsem předsedkyní. Máme vlastní webové stránky, účastníme se různých soutěží. Naši členové jsou ryzí amatéři. Jsou to důchodci, kteří to dělají ze záliby. Nejmladší člence je pětašedesát a nejstarší sedmdesát sedm. Nikdo z nás není původním povoláním fotograf. Jsou mezi námi lidé různých profesí od lékařů přes stavaře až po dělnická a úřednická povolání. Já sama jsem učila odborné předměty nábytkářského směru na středních školách.
Co je obsahem zmíněného kurzu?
Učíme se nejen fotit, ale i fotografie upravovat. Také se učíme základům počítačové grafiky, abychom si uměli udělat například vánoční přání z vlastních fotografií nebo film z fotografií včetně ozvučení. První ročníky začínají seznámením s funkcemi fotoaparátu a základními úpravami fotek. Druhý ročník je o historii fotografie, o zajímavých osobnostech v této oblasti a prohloubení znalostí úprav. Ve třetím ročníku už jsou obtížnější techniky. Všechny ročníky se učí, jak se dívat na svět přes hledáček fotoaparátu, především při praktických cvičeních v terénu.
Jak je výuka organizovaná?
Hodiny probíhají od pondělí do středy. Každý den má výuku jiný ročník. My začínáme v pondělí dopoledne a po nás odpoledne nastupují další ročníky. Potkáváme se v počítačových učebnách FITu. Každý potřebuje vlastní počítač, protože pracujeme přímo na fotografiích a seznamujeme se s novými grafickými programy.
A jeden ročník je na semestr nebo na rok?
Výběrový třetí ročník se setkává po celý rok. Začínali jsme pátého října čtyřdenním soustředěním. Ostatní začínali asi o deset dní později a končit bychom měli všichni koncem května. Fotoklub ovšem jede nepřetržitě celý rok. Potkáváme se i přes prázdniny. V červnu už musíme mít udělaný výběr do dalšího ročníku soutěže, v červenci a srpnu se pak tyto fotky chystají, tisknou a dále upravují podle požadavků.
Jakých soutěží se účastníte?
Například Mapového okruhu, což je soutěž dvanácti fotoklubů z Moravy a Slezska, od Znojma po Ostravu. Tam se nám zatím celkem daří. Nikdy jsme nebyli poslední, což je úspěch, protože ve většině ostatních fotoklubů jsou profesionální fotografové. Dále se zúčastňujeme soutěží pořádaných Diginefem a jinými organizacemi.
Ukazujete si na konci roku práci s ostatními ročníky?
Na konci druhého ročníku se dělá závěrečná práce, kdy musí každý posluchač odevzdat buď fotografie v tištěné podobě, nebo na DVD. Navíc každý rok pořádáme výstavy. V lednu 2016 bude například na rektorátu VUT společná pro všechny ročníky.
Může se do vašeho klubu přihlásit kdokoliv?
Může, ale přece jen děláme trochu výběr, aby do fotoklubu chodil jen ten, kdo má o fotografování opravdu zájem. Dělali jsme nábor mezi účastníky kurzů v druhém ročníku, ale zájem pokračovat měl jen jeden. I proto, že je to finančně trošku náročnější záležitost.
Co musíte platit?
Většinou si hradíme tisk fotografií, podklady na fotografie, startovné v soutěži, webové stránky, poštovné za zasílání kolekcí, balné. Letos nám ale finančně vypomohlo VUT uhrazením částky za tisk fotografií. Na startovné do soutěže, které je šest set korun, na doménu a provoz webu, případně další výdaje se skládáme. V dubnu jsme měli výstavu v galerii u Rudého vola a vyšlo nás to asi na sedm tisíc. Je to sice nákladnější koníček, do kterého se důchodci moc nehrnou, ale koho fotografování opravdu chytne, tak nelituje a nějaké peníze do svých zájmů investuje.
Navíc musíte mít kvalitní fotoaparát.
To je pravda. Já se začínala učit na malém kompaktu. Oslovilo mě to ale natolik, že jsem se donutila koupit lepší fotoaparát - zrcadlovku.
Co nejraději fotíte?
Nejraději fotím krajiny, ale zjistila jsem, že mám ve fotografiích hodně zastoupené i portréty. Celkově je mi to ale jedno. Fotím to, co mě právě zaujme.
Nosíte foťák všude s sebou?
Když člověk nefotí, tak zapomíná. Vždy u sebe fotoaparát nemám, protože je dost těžký. Když ale někam jedu, tak se snažím alespoň ten malý digitální fotoaparát u sebe mít. Jinak fotím tak čtyřikrát do týdne. Mám ale kolegyni, která fotí denně a vstává třeba v pět ráno, aby mohla vyběhnout na louku vyfotit námrazu.
Kolik toho tedy za měsíc asi nafotíte?
Na jedno cílené focení v terénu připadá asi dvě stě až tři sta fotek. Z toho je ale zajímavá třeba jediná fotka.
Které fotografy máte ráda?
Ze starších se mi líbí Plicka, Vilém Heckel, Josef Sudek. Z mladších mám ráda fotografie pana Kolovratníka z konkurenčního fotoklubu, Václava Samka, Šetlíka a dalších, hlavně však krajináře.
Když se focení věnujete tolik let, zaznamenáváte nějaké změny v této oblasti?
Mění se hodně. Jsou módní vlny. Vloni byl trend rozostřených fotografií. Letos jsou zase v módě hodně světlé a retro fotky, vrací se i černobílé fotografie. Navíc nastoupila selfíčka, což dřív také nebylo.
A vy jste zastánce upravování?
Mám ráda přirozené fotografie. Nemám ráda přebarvené a přesvícené fotky. Líbí se mi i moderní fotografie, ale nesmí být moc upravované.
Dělají lidé často nějakou chybu při focení?
Někteří třeba fotografují osobu a nevšimnou si pozadí, které pak působí rušivě nebo komicky, chybí část důležitého prvku a podobně.
(zep)