Meditace? Kdepak, s Dalajlámou tvrdě pracujeme, říká doktorand Jiří Sázel

Spojit příjemné s užitečným si přeje každý člověk. Jiřímu Sázelovi z Fakulty stavební VUT se to podařilo díky projektu Brontosauři v Himálajích. Odbornou studii, kterou na fakultě vytvořil, využil při projektování unikátní školy a kampusu v Malém Tibetu. Tím ovšem zdaleka neskončil. „Když jsem před sedmi lety do projektu vstupoval, vůbec jsem netušil, do jakých rozměrů se rozroste, jak moc mě pohltí,“ říká doktorand ze stavební fakulty. Na začátku se prý do akce zapojil s prostou potřebou pomoci stavět školu v tibetské vesnici Mulbekh. „Jenže k projektu se připojil i Dalajláma, který na stavbu dává peníze. Tím to celé získalo úplně jiný, společenský rozměr,“ podotkl Sázel. Zdůraznil přitom, že organizace Brontosauři v Himálajích, které předsedá, je jediná v České republice, kterou Dalajláma spolufinancuje. „Několikrát jsem se s ním setkal a je to pochopitelně velmi charismatický člověk. Nicméně jestli si někdo myslí, že si jen tak povídáme, plete se. Vždy důkladně řešíme náš projekt,“ uvedl Sázel.  

Tibet si jako cíl své pomoc i vybral, protože ho má rád. Navíc mu byl projekt tamních lidí na stavbu školy sympatický. „V roce 2011 jsem architektonický návrh školních prostor přihlásil do mezinárodní konference doktorského studia Juniorstav. Vyhrál jsem jak v oboru své dizertační práce – vodohospodářských staveb, tak v architektonické kategorii se školou v Himálajích. Navíc byl příspěvek stavby školy v Malém Tibetu vyhlášen jako nejlepší ze všech. Tehdy mi došlo, že můžu Tibetu pomoci i jinak. A nejen já. I ostatní studenti přece mohou dělat studie, které se dají využít při tamní stavbě. Získají díky tomu zajímavé téma a Tibeťané naopak potřebné podklady,“ vysvětlil Sázel. Jeho nápad se zalíbil nejen kolegům, ale i vedení fakulty, která se proto do projektu zapojila. „Posluchači mohou tvořit projekty či diplomové práce určené speciálně pro tamní kampus. Kromě toho bychom do Tibetu rádi dostali naše studenty díky různým stipendiím,“ popsal stávající spolupráci Sázel. Do budoucna plánuje zapojit i zaměstnance a sponzory fakulty prostřednictvím různých benefičních akcí.

Škola, která v Mulbekhu vyrostla, se má do šesti let proměnit v kampus pro 350 dětí. Při jeho projektování kladou odborníci důraz na využití tamních dostupných zdrojů a tradičních stavebních postupů, které inovují. „Rozvoj šetrného přístupu k životnímu prostředí vnímám jako jednu z největších výzev naší společnosti. Od obyvatel Malého Tibetu se v tomto ohledu můžeme dost naučit, protože ještě nedávno žili v naprostém souladu s přírodou,“ podotkl Sázel a dodal,že tamní tradiční kultura je podle něj unikátní. „Na druhou stranu nemá cenu ji konzervovat a byl bych rád, pokud by v blízkých letech způsob života tamních obyvatel prošel takovou proměnou, která si z původních zvyklostí odnese to nejlepší,“ zdůraznil.

Kromě stavební stránky je mu projekt sympatický i díky stylu vzdělávání. Klade důraz na to, aby se děti setkávaly s okolním světem a zároveň si upevňovaly vztah k tradiční kultuře. Projekt zná dobře i jeho malý syn. „Když jsem mu ukazoval fotky školy, říkal, že by tam dětem postavil prolézačku, prý jim to udělá velkou radost,“ usmál se Sázel. Díky tomu letos vznikne v Malém Tibetu vůbec první dětské hřiště.            

Kateřina Konečná

Vstoupit do fotogalerie

Témata