Poté, co Harald Garrecht dostudoval na stavební fakultě, začal se věnovat navrhování mostů. „Rozuměl jsem programování a byl jsem jako jediný ve firmě schopný spočítat vše potřebné na počítači. Pracoval jsem na výpočtech pro stanovení potřebného materiálu, nosnosti. Chtěl jsem ale navrhovat krásné mosty, ne počítat. Rozhodl jsem se proto úplně změnit zaměření,“ popsal své začátky Garrecht.

Vrátil se na univerzitu a začal se věnovat ochraně památek. V rámci doktorátu řešil vhodné technologie i stavební materiály využitelné při obnově historických domů. Na univerzitě nakonec zůstal i po dokončení studií a vedl například skupinu výzkumníků zaměřujících se na stavební materiály. On sám se věnoval především betonu. „Následně jsem přešel k aplikované vědě a vedl řadu projektů ve spolupráci s průmyslovými partnery. Řešili jsme například vliv klimatu na materiály ve velkých budovách, jako jsou kostely, hrady a podobně,“ dodal Garrecht.

V průběhu let se ale jeho zájem a specializace značně rozšířila a dnes se jako profesor a děkan univerzity ve Stuttgartu věnuje všemu od využití úsporných a šetrných stavebních surovin, přes recyklaci stavebních materiálů, prognózu trvanlivosti materiálů, po rozvoj multifunkčních hybridních konstrukcí či tvorbu standardů a metodik pro ochranu a obnovu historických budov.

Do WTA (Vědeckotechnická společnost pro sanace staveb a péči o památky) vstupoval jako mladý výzkumník. „Byl jsem v pracovní skupině a měl jsem to tam velmi rád, protože jsem se toho hodně učil od zkušenějších kolegů,“ podotkl Garrecht. Asociace, která vznikla před čtyřiceti lety v Německu, sdružuje odborníky z výzkumu i praxe, kteří řeší obnovu a zachování historických budov. Vydali už přes 30 směrnic týkajících se sanace budov a péče o památkově cenné objekty. „Po druhé světové válce byla řada měst zničená. V momentu, kdy se řešila jejich obnova, byl zájem na tom opravit je kvalitně. Existovaly ale značné rozdíly ve znalostech, dovednostech a postupech. Vznikla proto asociace tvořená odborníky vytvářejícími nové standardy oboru,“ vysvětlil Harald Garrecht, který od roku 2013 asociaci předsedá.

Organizace se už z Německa rozšířila i do dalších evropských zemí. Momentálně má aktivní skupiny ve Švýcarsku, Belgii, Holandsku, Rakousku či Česku. O aktivity asociace ale projevují zájem i odborníci z celého světa. WTA proto ke konci loňského roku schválilo nové standardy, které umožní rozšíření do většího množství zemí. „Ozývají se nám z Itálie, skandinávských zemí, Turecka či Ruska, že by chtěli založit vlastní pracovní skupiny. Zároveň má ale každá země svá kulturní specifika, vlastní stavební postupy a lokální materiály. Cílem je umožnit vytvoření funkčních skupin, se kterými se budeme moct potkávat, vyměňovat si informace a naši odborníci budou schopni jim případně poradit či pomoct v oblasti zachování a obnovy památek,“ objasnil Garrecht s tím, že na rozdíl od ostatních asociací jsou zaměřeni více technicky a prakticky, a kromě významu restaurace památek řeší i otázku využití nových materiálů, postupů s ohledem na charakter každé budovy. „Snažíme se vymyslet, jak obnovovat budovy správně. Když se to podaří, tak lze skloubit moderní využití domu s atraktivním historickým vzhledem,“ dodal Garrecht. Asociace tak například vydává doporučení na certifikované materiály nebo nabízí vzdělávací program pro architekty a řemeslníky.

Zda má daná budova historický význam, konzultuje Harald Garrecht vždy s historiky i architekty. Obecně ale za významné památky hodné zachování považuje domy, které navrhl významný architekt, jsou jediné svého druhu nebo jsou z architektonického hlediska něčím zásadní. „Klidně to ale může být budova ze surového betonu, která spadá do éry brutalismu a běžnému člověku připadá hrozná,“ upozornil Garrecht.

(zep)