3D tiskárny, 3D skener, laser. Dílna strojLAB je vybavena tím základním, co každý nadšený „maker“ může potřebovat. Po pauze, kdy byla dílna dočasně mimo provoz, se loni znovu otevřela zaměstnancům i studentům a jejich nápadům. Za znovuotevřením dílny stojí parta, která se během roku přetavila ve stejnojmenný studentský tým: strojLAB.

„Snažíme se rozlišovat uživatele a členy. Členové jsou v týmu, uživatelé v dílně,“ vysvětluje Jan Kalina, jeden z takzvaných „strojvedoucích“, tedy lidí, kteří dílnu spravují a starají se o její chod. Využít ji přitom může každý, stačí projít školením na příslušný stroj a získat přístup na zaměstnaneckou kartu nebo ISIC. Podle statistik takto v minulém akademickém roce dílnu využívalo na 230 aktivních uživatelů a další se hlásí. Zhruba polovina je ze strojní fakulty, na jejíž půdě dílna sídlí, druhá polovina pak z dalších fakult VUT.

První úkol, do kterého se tým pustil, byl návrh a konstrukce vlastní frézky, které říkají něžně Frézka Terezka. „Stavíme ji od základu a pracujeme s tím, co máme. Cílem je, aby byla levná a snadno opravitelná, v dílně ji pak chceme používat pro vzdělávací účely. Některé díly kupujeme, jiné sháníme doma nebo na vrakovišti, třeba motor máme z mixéru,“ popisuje další strojvedoucí Ján Chládek.

Při návštěvě Technického muzea v Brně si zase všimli modelu tramvaje, který byl v technické herně označen, že je mimo provoz. Studenti muzeu nabídli, že se pokusí tramvaj modeláře Vladimíra Gabzdyla, který na modelu pracoval neuvěřitelných 17 let, znovu vzkřísit. „V muzeu najezdila více než šest tisíc kilometrů, ale nyní má porouchaný motor. Dostali jsme důvěru a zápůjčku jednoho podvozku a uvidíme, zda s tím něco zmůžeme,“ říká Kalina.

Největší výzva, kterou si tým vymyslel, má název ARGO. Studenti chtějí navrhnout a zkonstruovat ponorku pro Hranickou propast a ideálně s ní dosáhnout dno propasti, o niž zatím nikdo neví, jak hluboko vede. Co se naopak ví přesně, že jde o nejhlubší objevenou propast na světě s letos upřesněnou hloubkou minimálně 450 metrů, což ovšem stále – a zřejmě zdaleka vůbec - není dno. Vědci odhadují, že celková hloubka propasti by se mohla pohybovat kolem jednoho kilometru.

„Uznáváme, že je to pořádná výzva,“ říká s úsměvem Tomáš Svoboda, který si vzal v týmu na starost koordinaci jednotlivých projektů. Stavbu ponorky si tým rozdělil do několika fází. Zatím pracují na modelování a teoretické přípravě. Během letošního akademického roku by se rádi dopracovali ke zmenšenému prototypu, jehož klíčové funkce budou moci odzkoušet v bazénu. Pak by přišel na řadu prototyp v plné velikosti vybavený senzory a dalšími moduly pro otestování například na brněnské přehradě a až v poslední fázi ponor do samotné propasti. Jak moc se můžou studenti do vývoje opřít, závisí i na financích, které teď shánějí v soutěžích a u sponzorů.

Zatím byla řeč o konstrukci ponorky, studenti ale jedním dechem dodávají, že na své si u ARGA přijdou zástupci různých oborů. „Čeká nás hodně IT práce: například autopilot nebo uživatelské rozhraní. Taky elektrotechniky jako je napájení, senzory,… Ale hodí se nám i lidé na fundraising a oslovování sponzorů,“ vyjmenovává Kalina.

Jistá už je účast chemiků, které v týmu reprezentuje student Fakulty chemické Jan Hanák. Vzal si na starosti modul pro nejrůznější analýzy temných vod Hranické propasti. „V propasti je velmi nehostinné prostředí, vysoký tlak a teplota, extrémní pH. Rádi bychom zmapovali pH profil, možná narazíme i na nějaké extrémofilní organismy,“ těší se Hanák. Když už je řeč o extrémofilních organismech, na VUT se prý sdružují v týmu strojLAB. Držme jim palce!

(ivu)