Stříbrné medaili předcházelo hašení auta. Studentská formule slaví historický úspěch

Fantazie, poprvé jsme se dostali na stupně vítězů. A taky drama, hasili nám auto. Tak vzpomíná na zářijový závod v italském Varano de' Melegari Milan Špičák. Pod jeho vedením poskočil tým studentské formule TU Brno Racing o čtyřicet příček nahoru. Mimo jiné díky revolučnímu motoru – jednoválci přeplňovanému turbodmychadlem. Podobný měly jen dva další týmy. „Ale my jsme byli jediní, komu fungoval. Lepší závěr svého působení ve formuli jsem si nemohl přát,“ říká novopečený doktorand z Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně.

Z italského okruhu jste dovezli bronz, po pár dnech jste ho povýšili na stříbro. Díky čemu?
Italští porotci nám zapomněli započítat body ze Skid-Padu. Získali jsme sice jen 6,875 z padesáti možných, ale i to nám stačilo na posun.

Proč tak málo?
Bylo to drama. V jeden den závodu se jedou hned tři disciplíny, na každou z nich formuli speciálně připravujeme. Důležitou roli hraje i počasí a zrovna ten den se mračilo, nevěděli jsme, jestli bude pršet, nebo ne. Auto jsme nastavili na sucho, jenže krátce před startem začalo kapat. Riskli jsme to a ještě se pustili do úprav, ale v té rychlosti jsme ztratili šroubek od motoru, takže na pneumatiky a výfuk začal kapat olej. No a po zahřátí se z auta začalo kouřit, nebyl to oheň, ale jen dým od zahřátého oleje. Nicméně k nám přiběhl hasič a formuli postříkal práškovacím přístrojem. To nás úplně položilo. Ale nedali jsme se, auto rychle očistili a do disciplíny nastoupili znova. Jenže na trati bylo už pět centimetrů vody, takže jsme prostě nemohli zajet dobrý čas. Proto tak málo bodů.

V ostatních disciplínách jste tedy museli zazářit.
V autokrosu jsme byli druzí, jedna shozená kuželka nás odsunula na třetí místo. Vydařil se nám vytrvalostní závod, který je nejdůležitější, dojeli jsme třetí. I díky nové palivové směsi, která nám snížila spotřebu na přibližně dvacet litrů etanolu na sto kilometrů. Podařila se nám i akcelerace, to byla vůbec naše nejsilnější disciplína v této sezoně. Počítá z nuly na 75 metrů, nám se to například v Maďarsku podařilo za 3,62 vteřin, kdy jsme dosáhli rychlosti 109 kilometrů v hodině.

Letošní sezona je pro vás výjimečná díky unikátnímu motoru. Co na něj říkali soupeři a porotci?
U kolegů jsme vzbudili rozruch. Jsme jedni z prvních, kdo má takový motor, příští rok ho podle mě předvede mnohem víc týmů. Při závodech v Německu s námi dělala rozhovory tamní média. Nejen kvůli motoru, ale i designu formule. Dlouhodobě v něm vynikáme díky tomu, že s námi spolupracují studenti průmyslového designu z naší fakulty. Hlavní pozornost ale i tak patřila motoru. Letos jsme se zúčastnili čtyř závodů a všude jsme se dostali na přední příčky v technickém řešení vozu. V Mostě jsme dokonce vyhráli.

Jak jste dopadli celkově ve všech závodech?
V Německu a Mostě se nám nedařilo, nedojeli jsme vytrvalostní závody. Poprvé kvůli úniku oleje, podruhé kvůli poruše na elektroinstalaci. Takže jsme skončili šestatřicátí a čtrnáctí. V Maďarsku jsme byli šestí – a na závěr v Itálii druzí. To nejlepší na konec.

Do sezony jste nastupovali z osmdesátého místa z celkových šesti set. O kolik jste se posunuli?
Bohužel to zatím není jasné, žebříček vede jeden Němec ve svém volném čase a celkovou tabulku zatím neaktualizoval. Podle našich propočtů bychom měli být mezi třicátým a čtyřicátým místem.

Jste spokojeni?
Jsme rádi, že se nám daří posunovat se stále výš. Dali jsme si cíl, že v jednom závodu dosáhneme osmi set bodů z tisíce, podařilo se nám 793, takže jsme celkem spokojení.

Na začátku sezony jste říkal, že si chcete nechat motor patentovat, ale zatím na to nebyl čas. Sezona skončila, už jste to udělali?
Zatím ne, ale pracujeme na tom. Nejde jen o motor, ale i o pár chytrých úprav a nápadů, díky kterým funguje tak dobře. Technický ředitel jedné ze společností, která nás sponzoruje, byl k našemu nápadu skeptický, tvrdil, že se o něco podobného snaží už dva roky, a nedaří se jim to. Takže i to je důvod, proč si náš nápad chránit.

Letos jste se stal inženýrem, podle statusu soutěže už tedy nemůžete být součástí týmu. Jak dlouho jste jej vedl?
Team leadera měníme po každé sezoně. Všechny to více motivuje a přeci jen, je to výukový projekt, tak by si měl každý vyzkoušet co nejvíce. Součástí týmu jsem byl ale od druhého ročníku, kdy jsem do něj nastoupil jako člen motorové skupiny. Právě tento můj vývoj dokazuje výukový charakter formule.

Co všechno má vedoucí na starosti?
Především získat peníze či hmotnou podporu od sponzorů, udržovat s nimi kontakt, hlídat harmonogram celé sezony, od vývoje přes výrobu a registraci na závody až po samotný průběh závodů, kde je naplánovaná každá půlhodina.

Vstoupit do fotogalerie

Kontakt se sponzory určitě otevírá dveře k budoucímu zaměstnání.
Ano, v podstatě je to jeden z důvodů, proč se kluci do studentské formule zapojují. Já jsem dostal několik nabídek, ale rozhodl jsem se pokračovat v doktorském studiu. Například kolega Adam Vondrák, který vedl divizi motoru, získal velmi zajímavý post u společnosti Honeywell, což je jeden z našich sponzorů. Účast v týmu má zvuk, některé firmy nás třeba žádají o reference na jeho členy, kteří se k nim hlásí.

Byl jste přísný šéf?
Zjistil jsem, že nejdůležitější je motivace, hlavně v začátku sezony, na podzim a v zimě, kdy se auto teprve navrhuje a vyrábí jednotlivé součástky, tudíž není vidět hmatatelný výsledek. Do projektu jsou sice všichni zapálení, ale i tak je potřeba udávat jim směr a povzbuzovat je.

Měl jste někdy chuť s tím skončit?
Stokrát, ale vždycky jsem se z toho naštěstí vyspal. Zvlášť poslední týdny před závodem jsou dost náročné, finišuje se s výrobou auta, aby se stihlo co nejvíce natestovat. Mnohdy pracujeme celé noci, člověk má chuť s tím seknout.

Ale jste rád, že jste to neudělal.
Samozřejmě, jedna z věcí, kterou mě formule naučila, je nikdy nic nevzdávat. Navíc je parádní, že to, co si navrhneme, si i sami vyrobíme, to se běžným studentům většinou nepoštěstí. Taky musím říct, že když se srovnáme s běžnými absolventy, jsme někde jinde. Formule nás všechny posunuje dopředu.

Kateřina Konečná

Témata