Skvělí školitelé a výzkum. Studenti z Alabamy si pobyt na FEKT užili

Další skupina osmi studentů elektrotechniky z University of Alabama (UA) měla možnost strávit nějaký čas v Brně a pracovat na svém výzkumu v nejmodernějších laboratořích. Účastnili se společného projektu UA a Vysokého učení technického v Brně na Ústavu telekomunikací Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT) pod vedením Jaroslava Kotona a členů týmu výzkumné skupiny Vývoj a testování elektronických obvodů, prvků a prototypů. Dva z nich, Riley Kerr a Kurta Cantrella, jsme před koncem jejich tříměsíčního pobytu v Brně požádali, aby nám vyprávěli o svých zkušenostech.

Můžete říct, proč jste se rozhodl přihlásit do programu a zda splnil vaše očekávání?

Kurt: Rozhodl jsem se přihlásit, protože mě zaujalo samotné téma výzkumu, ale také možnost získat kulturní zkušenost. Zároveň to měla být moje první cesta do Evropy.

Riley: Chtěla jsem vyzkoušet výzkumnou práci a zjistit, zda je to oblast, které bych se chtěla po studiu věnovat. Výzkumný pobyt na FEKT toto beze zbytku splnil. Mohla jsem pracovat s několika skvělými mentory a získat skvělou zkušenost v oblasti výzkumu.

Jaký je podle vás přínos programů, jako je tento?

Kurt: Myslím, že je nesmírně cenné strávit čas na místě, kde nejste doma a nechat na sebe působit odlišné myšlenky a nové zkušenosti.

Riley: Myslím, že rostete jako osobnost, když jedete do cizí země, nemluvíte rodným jazykem a pracujete s lidmi z jiné kultury.

Jak byste zjednodušeně popsali svůj výzkum?

Riley: V rámci svého projektu provádím měření impedance různých kapalin (Poznámka: impedance – zjednodušeně odpor kladený střídavému proudu). Získaná data převádím do kódu. Ten vytvoří model obvodu, který znázorňuje stejné chování jaké implikuje průběh impedance. Máme tedy něco fyzického, co toto chování simuluje.

Kurt: Existují určité běžné obvodové prvky, jako jsou rezistory, kondenzátory a induktory, a ty lze určitým způsobem matematicky vyjádřit. Mezi těmito klasickými prvky však existují mezikroky, které lze také vyjádřit pomocí matematiky a můj projekt je zkoumá. Snažím se vytvořit širokou skupinu bodů – mezikroků, které lze definovat mezi klasickými prvky.

Riley: Konečným cílem je přenosný impedanční analyzátor, který by mohl testovat kapaliny, zejména ty určené pro spotřební zboží. Ověřoval by, zda nedošlo ke kontaminaci v průběhu přepravy, a pomáhal by k vyšší bezpečnosti spotřebního zboží.

Kurt: Cílem je něco jako biologická tkáň. Pokud byste ji modelovali jako obvod, nebyl by to jen rezistor nebo kondenzátor. Vytvořili byste ji pomocí některého z těch mezikroků. Takže mít k dispozici jejich široký výběr umožní rychleji simulovat například biologickou tkáň pro rychlejší testování.

Jak byste popsal spolupráci mezi studenty a profesory v programu? Liší se nějak od vašich zkušeností z domova?

Riley: Je zde větší počet školitelů. K tomu na naší domácí univerzitě máme pouze Katedru elektroinženýrství, zatímco tady je celá fakulta a pak dále Ústav telekomunikací nebo Ústav radioelektroniky.

Proč jste si vybrali právě elektroinženýrství?

Riley: Původně jsem začala studovat chemické inženýrství a dělala jsem něco, čemu ve Státech říkáme „co-op“. Šla jsem do průmyslu a začala jsem pracovat na plný úvazek každý druhý semestr v laboratoři. Tehdy jsem si uvědomila, že to nechci dělat do konce života. Tak jsem změnila hlavní obor a hned poté jsem si zapsala úvodní kurz do studia obvodů, který jsem si zamilovala. To mě utvrdilo v tom, že to je správná cesta.

Kurt: Na střední škole jsem se zajímal o srdeční elektrofyziologii nebo jednoduše o elektrické impulzy, které jsou v těle, například v mozku a srdci. A také jsem se chtěl věnovat něčemu, co se dá dělat rukama. Takže dělat elektroinženýrství s biomedicínským zaměřením, bylo něco, co mě vždy zajímalo.

Riley: Myslím, že se vrátím do průmyslu.

Kurt: Než se rozhodnu, zda chci v budoucnu dělat doktorát, chci strávit nějaký čas v průmyslu, možná jeden nebo dva roky.

Doporučili byste prvákům, aby se věnovali výzkumu?

Riley: Určitě bych něco takového doporučila. Dát tomu třeba tři měsíce, abyste si vyzkoušeli prostředí a zjistili, jak se vám to líbí.

Kurt: Myslím, že je dobrý nápad prozkoumat jakému výzkumu se různí akademici věnují a zda je možnost, aby jim v laboratoři pomáhal bakalářský student.

Riley, jsi členka ženských spolků na University of Alabama. Jakou mají důležitost v podpoře mladých vědkyň?

Riley: Všechny spolky, jejichž jsem v Alabamě členkou, odvádějí skvělou práci, pokud jde o podporu žen, které se chtějí věnovat zmíněným oblastem. V mém sesterstvu máme takové menší skupiny, ať už se to týká žen v inženýrství nebo obchodu. Můžete si popovídat s kolegyněmi, které už vystudovaly, a navázat kontakty. Můžou pomoct s postgraduálním studiem, se získáním práce a podobně. Je opravdu důležité cítit podporu v oboru, kde jste v menšině.

Kurt: Vlastně mě překvapily některé podobnosti. Například laboratorní vybavení tady bylo velmi podobné vybavení ve Státech.

Riley: Možná zavést v Brně klimatizaci. (smích) A naopak domů vzít váš systém veřejné dopravy.

Našli byste nějaké rozdíly mezi oběma univerzitami a kulturami?

Riley: Kampus na UA je uzavřený, více koncentrovaný. Odkudkoli se dostanete na druhou stranu za 20-30 minut. Všude se dá snadno dojít pěšky. Na UA jsou také hodně důležité sporty.

Kurt: Řekl bych, že UA je hodně oddělená od města, zatímco VUT je více integrované v rámci Brna, což mi přišlo v některých ohledech velmi příjemné. Samotné Brno je určitě mnohem přívětivější pro chodce než kterékoli město, ve kterém jsem dosud pracoval.

Riley: Ráda chodím do centra města hned po práci v laboratoři, jen tak se procházím, zajdu na večeři. Obvykle jsme chodívali všichni společně a užívali si volna, věnovali se tomu, co nás baví. Byla to zábava.

Děkujeme za sdílení zkušeností.

(tw, kub)

Témata