Triatlonu se věnuji od patnácti, předtím jsem hrál florbal a jednou týdně chodil do Sokola. Jsou to dost odlišné sporty a k triatlonu jsem se dostal náhodou. Byl jsem na závodě aquatlonu v Třebíči, což je kombinace běhu a plavání. Už si přesně nepamatuji, jak jsem se umístil, jen vím, že jsem byl na stupních vítězů. Oslovil mě tam triatlonový trenér a pod ním jsem nakonec trénoval až do juniorů, odkud jsem přešel do zlínského klubu Titan Trilife. V semestru trénuji v Brně a na víkendy jezdím do Zlína.

Asi mám docela vlohy pro sporty, až tedy na míčové sporty. A třeba fotbal, ten mi nejde vůbec.

Olympijský triatlon, v kterém se soutěží právě na olympiádě, je 1500 metrů plavání, 40 kilometrů na kole a 10 kilometrů běhu. Existují i různé varianty, jako třeba sprint, kdy se vzdálenosti zkracují na polovinu. A pak jsou tu závody typu Ironman, což jsou zase výrazně delší vzdálenosti, třeba ujet na kole 180 kilometrů a zaběhnout maraton. To mě ale ještě čeká, protože tím, že se vytrvalost časem tolik neztrácí, má smysl se na delší tratě přesunout až později, třeba po třicítce.

Nejvíc mě baví cyklistika, protože plavání je víceméně jen tam a zpátky v bazénu, běh je taky omezený vzdáleností, ale na kole se dá bez problémů ujet 100 kilometrů za trénink. Člověk se podívá na různá místa a není to stereotyp.

V cyklistice se cítím silný, i když to zrovna není disciplína, která by byla v triatlonu největší zbraní. Tím, že se jezdí závod hromadně, tvoří se balíky a je těžké z nich odjet. Hraje tam velkou roli jízda v háku (krytí za jiným cyklistou, například před silným větrem, pozn. red.). Slabší cyklista mě může relativně lehce „uviset“, kdežto já na silnějšího běžce stačit nebudu, protože mi při běhu nic navíc nepomůže.

Teprve nedávno jsem kvůli věku přešel do elitní kategorie, takže jsem doteď soutěžil spíš na polovičních vzdálenostech. Čistou desítku ale uběhnu za zhruba 32 minut, v kombinaci triatlonu je to asi 35 minut. Pětku mám tak za 15 minut.

Poprvé jsem v kategorii nastoupil loni, kdy byl ale covid, takže jsem si vyzkoušel pouze jediný závod. Letos jsem do toho vlítnul a je to velká změna. Je tam obrovská konkurence, na kole je to mnohem ostřejší a je těžší práce v balíku. V juniorech stačilo být o něco silnější než ostatní a člověk si v podstatě jezdil, jak chtěl. V elitní kategorii se musíte prát o místo před každou zatáčkou a depem.

V semestru trénuji kolem 20 hodin týdně, mimo něj je to až 30 hodin. Většinou je trénink dvojfázový, nebo třífázový. Disciplíny trénuji odděleně, maximálně spojím kolo a běh. Od šesti ráno jdu běhat, což mi zabere tak hodinu až hodinu a tři čtvrtě. Odpoledne třeba od dvou do tří jdu na kolo a navečer hodinu až dvě plavu. Doplňkově mám občas posilovnu nebo kolečkové brusle. Každý trénink je jiný, někdy mám lehčí jízdu po předchozím náročnějším tréninku, někdy intervaly, běhám na dráze, ale i v přírodě. Trenér mi píše plán na týden dopředu, někdy se potkáme, když jsem ve Zlíně, ale většinou trénuji sám.

Když jsem na soustředění, stará se o nás fyzioterapeut, který i masíruje. Když nebyl covid, chodil jsem do wellness. Každý večer se protahuji, mám i masážní pistoli a speciální elektrický simulátor svalů. Volno mívám po konci sezóny, což bývá v říjnu. Dám si týden až dva pauzu od sportu. Tedy – stejně si nějaký sport zařadím, jen to není jeden z těch tří.

Mám celkové vítězství v českém poháru a několik druhých míst na mistrovství republiky v triatlonu. Jsem mistr republiky v triatlonu do 23 let a naposledy mistr republiky v horském triatlonu. To jsem si jen tak z hecu zkusil dát horský triatlon a povedlo se. Na mezinárodní scéně je konkurence opravdu velká, Česko přeci jen trochu usnulo na vavřínech v posledních letech, takže zahraniční konkurence odskočila a pokoušíme se je teď dohnat. Tam mám nejlepší umístění 20. místo na mistrovství Evropy dorostenců a umístění do 10. místa na evropských pohárech juniorů, v dospělé kategorii zatím spíše sbírám zkušenosti.

Chtěl bych se uchytit v elitní kategorii. Triatlon má poměrně složitý systém sbírání bodů, kdy nejsou důležité ani tak dílčí úspěchy, ale je potřeba sbírat body na jednotlivých závodech, aby se závodník mohl nominovat třeba na světový pohár. Aby se člověk mohl podívat na olympiádu, už dva roky dopředu musí sbírat body na světových pohárech a vyšších soutěžích. Není to jako u atletů, kteří zaběhnou limit na olympiádu dva měsíce před ní. Triatlonista, který chce na olympiádu, musí být na top úrovni zhruba dva roky před olympiádou a celou dobu si udržovat výkonnost.

Na olympiádu bych to viděl spíš až 2028.

Studuji třetím rokem Sportovní technologie. Chtěl jsem dělat něco se sportem, táhlo mě to spíš k fyziologii, ale neměl jsem pocit, že chci studovat na sportovní škole. Vyzkoušel jsem tenhle obor, i když jsem o něm vůbec nic nevěděl, protože jsme byli úplně první studenti.

Peníze jsou velký benefit a máme i další výhody jako třeba vstupy do atletického areálu, je to dobrá podpora. Mojí garantkou je paní Chlíbková, která pracuje ve fyziologické laboratoři, kde jsou přístroje na diagnostiku, třeba běhátko se spirometrií. To jsem už několikrát využil a bylo to super.

(tk)