Byl jsem blázen, který všude jezdil na bruslích, říká nadějný rychlobruslař

Na kolečkových bruslích jezdí od dětství, ale teprve před dvěma roky se rozhodl, že se tomuto sportu začne věnovat závodně. Během chvíle se ocitl na prvních příčkách v českých soutěžích a nyní se chystá probojovat i na ty mezinárodní. K tomu ještě Štěpán Šváb studuje na VUT poměrně náročný obor na elektrofakultě.

Na inline bruslích závodíte teprve dva roky a už máte takové úspěchy. Jak je to možné?
Asi to bude tím, že na inlinech jezdím už odmala, zhruba od páté třídy. V Blansku, kde bydlím, jsem byl takový blázen, který všude jezdil na bruslích. A v 18 letech jsem si řekl, že se zkusím poměřit s ostatními, našel jsem si závody a Bruslárnu (sportovní tým – pozn. red.), za kterou jezdím. Tím to všechno odstartovalo.

Takže ke sportu jste měl blízko odjakživa.
Chodil jsem na základní sportovní školu v Blansku, kde jsem se věnoval nejen bruslení, ale hodně i florbalu. Ale ty brusle vždycky vedly, takže pak jsem od florbalu upustil, navíc je to týmový sport a kdybych ho chtěl dělat závodně, tak bych musel začít dojíždět do Brna na tréninky třeba čtyřikrát týdně. Bruslení je individuální sport a vyhovuje mi v tom, že si tréninky můžu rozvrhnout, jak chci já.

Zmiňoval jste, že jezdíte za Bruslárnu.
Ano, výhoda toho týmu je především v zázemí. Spoustu věcí nemusím řešit, na závody se jezdí hromadně, takže to mi hodně ušetří výdaje.

Sponzory nemáte?
Sponzory zatím nemám. Bohužel jsou zatím mými sponzory rodiče.

Jak vypadá trénink? Je to o fyzičce, najetých kilometrech nebo o kvalitních bruslích?
Všechno tam musí být. V zimě se hodně trénuje fyzička, ale jinak je to docela technický sport. V létě se pak snažím najet co nejvíce kilometrů a vypilovat právě techniku, abych byl připravený na závody.

VUT má svůj atletický stadion, kde je rychlobruslařský ovál. Trénujete i tam?
V poslední době ho využíváme více, protože na klasických inline a cyklistických stezkách se už moc trénovat nedá. Pohybuje se tam hodně lidí a není zrovna nejbezpečnější kolem běžných bruslařů jezdit třeba 40km rychlostí. Jedinou nevýhodou stadionu je, že tam mají tréninky i fotbalisti a člověk se občas musí vyhýbat letícímu míči. Takže někdy je to taková překážková dráha.

Závody se jezdí jak na okruzích, tak na silnicích. Vy jezdíte na silnici. Jak dlouhé bývají tyto dráhy?
Většinou se jezdí maratony nebo půlmaratony. Je to poměrně dlouhá trasa, ale rychlobruslení je docela podobné cyklistice, takže jsou chvíle, kdy si člověk může oddychnout – schová se do balíku a nechá se vézt.

Vybírají se pro soutěže spíše rovnější trasy, nebo se jezdí i trasy s převýšením?
Bývá i převýšení. Třeba závody, které se jezdí na Masarykově okruhu, mají převýšení přes 70 m na 5kilometrové dráze. Mně osobně se ale lépe jezdí závody, kde to převýšení není, nebo je minimální.

Kolik vás bývá na startu?
Je to různé závod od závodu. Třeba na LifeInLine Tour závodí zhruba stovka bruslařů. Na menších závodech pak třeba jen dvacet.

Zatím jste bodoval na českých závodech. Plánujete i nějaké mezinárodní?
Zahraničního závodu jsem se už letos účastnil. Byl to indoorový závod v rakouském Grazu a pak ještě na Slovensku v Košicích. V zahraničí bych chtěl jezdit víc, ale docela se to prodraží. Nejen co se týká cestovného, ale i startovné se pohybuje v jiných částkách. 10 nebo 20 Euro je přece jenom rozdíl oproti dvěma stovkám na českých soutěžích.

Laikovi se může zdát, že rychlobruslení není drahý sport. Brusle, které máte na závody, však zrovna nepatří k těm nejlevnějším, a těmi to určitě nekončí.
Člověk, který se takovému sportu věnuje aktivně, určitě musí počítat s tím, že ho to bude stát víc, než kdyby ho provozoval pouze rekreačně. Oproti cyklistice je rychlobruslení mnohem méně finančně nákladné, ale profesionální brusle nejsou zrovna levné. Dále se musí investovat do dresu, helmy, pak jsou zde výdaje za cesty a startovné, jak jsem zmiňoval.

V čem se liší závodní kolečkové brusle od těch, které známe z běžných sportovních obchodů?
Rozdíly jsou poměrně velké, jak v samotné botě, tak i rámu. U fitness bruslí je bota kotníková, aby si jezdci neničili kotníky, protože je nemají ještě tak zpevněné. Navíc je výrazně pohodlnější, hodně měkká. Když si je nazuji, tak si v nich připadám jak v bačkorách. Závodní boty jsou vyrobené z karbonu, nemají vycpávky, aby se odfiltrovalo tlumení a všechna síla šla do země, a jsou extrémně tvrdé.

Jsou také rozdíly v kolečkách?
Naše závodní jsou tvrdší a lépe přilínají k povrchu. A samozřejmě jsou i cenově jinde. Zhruba každou sezónu je musím měnit, protože se sjedou. Doteď se jezdilo na 110mm kolečkách a v současné době se přechází na 125mm.

Co je při závodech nejdůležitější?
Určitě musí být dobrá fyzička, v další řadě je důležitá taktika, úniky a taky se umět dobře pohybovat v balíku.

Má tento sport nějaká technická omezení, co se výbavy týká? Jsou nějaká pravidla, která musíte dodržet?
Technická omezení nemáme, spíše ta bezpečnostní, protože musíme mít chrániče hlavy. Není předepsáno, co by měla nebo neměla mít výbava jezdce, jak dlouhý má být dres nebo jaké parametry mají mít brusle.

Máte nějakou svoji oblíbenou závodní dráhu?
Mám docela rád LifeInLine Tour v Praze, kdy se jede tam a zpátky. Moc mi totiž nejde technika v zatáčce, takže pro mě je tato dráha ideální.

Má už tento sport v Česku vybudovanou svoji fanouškovskou základnu?
Na závodech bývá docela dost lidí, ale samozřejmě to není jak u jiných populárnějších sportů. O rychlobruslení se zatím tolik neví. Na popularizaci bruslení v Česku má největší zásluhu Martina Sáblíková díky svým úspěchům. Z pohledu diváka je rychlobruslení poměrně koukatelný sport, protože je rychlý a v balíku se neustále něco děje.

Už druhým rokem studujete na VUT automatizaci. Měl jste výběr školy jasný od začátku?
Dá se říci, že ano, protože jsem studoval elektroprůmyslovku v Brně a specializoval se na automatizační a řídící techniku. Protože mě to bavilo, tak jsem se rozhodl, že v tom budu pokračovat dál na vysoké škole. Na VUT jsem se dostal bez přijímaček díky účasti v soutěži Merkur PerFEKT Challenge, ale myslím, že by mi to vyšlo i na průměr ze střední školy.

Co Vás na studiu nejvíc baví?
Zatím mě docela baví programování. Učí nás pan Petyovský, který to dokáže podat zábavně a občas přidá i nějaký vtípek. Na tento semestr mám zapsané Cisco, což mě dost baví, a myslím si, že do budoucna se mi přehled o sítích bude určitě hodit.

Dá se studium skloubit s tréninky?
Výhodou tohoto sportu je, že závodní sezóna je přes léto, kdy není škola, takže mě to nijak neomezuje ve studiu. Přes školní rok můj den vypadá tak, že po přednáškách vyrazím na trénink – plavat, běhat, na kolo a posilovat – a vracím se až večer. Tím pádem mi nezbývá moc času na brigády, ty si můžu dovolit jen v létě, když není škola.

Zbývá vůbec čas i na něco jiného? Třeba na florbal, který jste dřív hrál?
Bohužel moc ne, ale občas mi to vyjde a jdu si s kamarády v Blansku zahrát. Naštěstí víkendy mívám volné, takže stíhám i trochu zrelaxovat.

Vstoupit do fotogalerie

(tuš)

Témata