Na ironmana se ještě necítím, říká triatlonista Jiří Kalus

Vznik triatlonu je spojován s tradičními testy přežití amerických záchranářů. Ve skutečnosti je za předchůdce tohoto poměrně mladého sportovního odvětví považován závod Les trois sports. Tolik alespoň říká Wikipedie. Jiří Kalus, student Fakulty podnikatelské, sice podrobnosti o vzniku triatlonu či fakta o tom, která ze zemí je jeho kolébkou, nezná, nicméně díky kamarádovi Lukáši Kočařovi se mu od roku 2010 věnuje aktivně a za sebou má řadu významných úspěchů. Včetně toho, že se vloni umístil mezi nejlepšími sportovci VUT v Brně.

Přiznávám, že i když vím, že triatlon je složený z plavání, běhu a jízdy na kole a že jsou mezi jeho jednotlivými variantami rozdíly, podrobnosti neznám – vy se tedy přesně věnujete čemu?
Olympijskému triatlonu. Ten zahrnuje 1 500 metrů plavání, 40 km na kole a 10 km běhu. Přívlastek olympijský je u něj především proto, že se v této podobě jezdí na olympijských hrách, kam bych chtěl v budoucnu směřovat. Někdy však také absolvuji sprint triatlony, které se jedou na polovičních tratích. Dále jsou pak tzv. ironmany, dlouhé a střední triatlony – ale na ty se ještě necítím, možná někdy v budoucnu.

Vaše ocenění nemáte ale jen za triatlon, ale třeba také za aquatlon, tedy jen plavání a běh. To je váš výběr, nebo kdo rozhodne, že pro tentokrát si cyklistiku odpustíte?
Ne, každý umí všechny tři disciplíny, a tak se vymyslel tzv. aquatlon a duathon. Obojí zřejmě vzniklo z triatlonu. Aquatlon je kombinace plavání–běh, což je pro mě jako bývalého plavce a fotbalistu zajímavější. Duatlon začíná i končí běžeckou částí, mezi ně je včleněná cyklistika. Ten jsem zkusil jednou a stačilo.

Co máte nejraději: vodu, kolo nebo běh? A naopak, u čeho nejvíc „trpíte“
Nejde takto říct, při čem nejvíc trpím. Pravděpodobně mám nejradši kolo, ale paradoxně mi jde nejhůř. Vidíte při něm krásy přírody, zažijete adrenalin, pobavíte se s kamarády. Když plavete ode zdi ke zdi, na pokec moc času nezbývá…

A proč vůbec triatlon, proč ne jen jednu z disciplín? Nesetkáváte se s názorem, že je lepší věnovat se jen jedné věci „pořádně“?
Od šesti let jsem hrál fotbal a plaval. Fotbal mě bavil, stále se o něj zajímám. S plaváním to je horší. Už dřív jsem ale uvažoval o tom, že bych začal s triatlonem, jen jsem se neodhodlal. Pak jsem to zkusil a přišel tomu na chuť. Občas jedete závod a říkáte si, že na to nemáte, proč to děláte. Ale pak se vám pár závodů povede a řeknete si: To je to, co chci dělat, co mě naplňuje. Plavat dvanáctkrát týdně ze strany na stranu mě neuspokojuje. Zato plavat na otevřené vodě, například v moři – to je pro mě zábava a pak mě to také baví. Atletice na ovále jsem také na chuť nepřišel. V triatlonu je báječné právě to, že když zrovna prší, tak nemusíte jít na kolo nebo běhat, ale můžete si skočit do bazénu. A zase naopak. Když je hezky, plavci tvrdnou v bazénu, zatímco já se projíždím na kole ve vinicích naší krásné Moravy.

Musíte trénovat vždy vše, anebo si to rozkládáte postupně?
O mně se říká, že nejsem tréninkový typ. Nemám natrénovaných tolik hodin jako ostatní, ale snažím se na to jít především systematicky. Je fajn jít na kolo každý den, ale když týden neběháte, může vás to ohrozit. A to je další věc, která je v triatlonu zajímavá. Trénovat plavání, kolo, běh nestačí. Musíte cvičit sílu, výbušnost, vytrvalost, a to vše správně umístit do tréninkových období tak, abyste v sezoně byli nejlepší. Ve Španělsku jsme například trénovali pod Honzou Řehulou, který byl třetí v Sydney, což byla první olympiáda, na které se triatlon jako sportovní disciplína objevil. A tam jsme v moři zkoušeli plavání v neoprenu, a jelikož neopren nadnáší, tak musíte v porovnání s bazénem trochu změnit styl plavání. Dále například běhání v písku, starty a výlezy z vody. Techniku na kole, ve sjezdech, slalomy nebo jízdu ve skupině. A v běhu absolvujeme různá běžecká a posilovací cvičení. To vše doplněné o rozvíjení týmového ducha. Dnešní triatlon se čím dál víc přibližuje taktice cyklistů. Včetně toho, že Američané a Britové dnes spolupracují stejně jako cyklistické týmy.

Vstoupit do fotogalerie

Čeho byste rád dosáhl?
Rád bych se samozřejmě zúčastnil olympiády, ale tu v Riu už bohužel nestihnu. Také by se mi líbilo se tento rok dostat i na světové poháry, což není tak jednoduché. Musíte sbírat body z evropských, afrických, asijských a dalších pohárů, a to je finančně náročné. Kdo má peníze, jede do Afriky, vyjede si body a má to snazší. Komu však tyto desítky tisíc chybí, musí se spokojit s několika závody evropského poháru, kde je však konkurence podstatě vyšší a bodovat na těchto závodech je těžké. (jih) 

Témata