Kde máš druhé kolo? Takové reakce slýchá student prvního ročníku FIT VUT Ondrej Kondek, když vyjede do města trénovat skoky na své jednokolce. Disciplíně trial, která spočívá v přeskakování překážek, se věnuje už šestým rokem. Kolemjdoucí často netuší, že se právě setkali s jedním z nejlepších jednokolkařů na světě. Loni se mu na mistrovství světa v Jižní Koreji podařilo získat ve své kategorii stříbrnou medaili a celkově se umístil desátý.
Když si Ondrej Kondek před šesti lety přečetl v časopise rozhovor se závodním trial jednokolkařem, měl jasno. „Úplně mě to nadchlo a hned jsem to chtěl zkusit. Začátky nebyly jednoduché. Na klasickém kole se naučíte jezdit za pár hodin – ale naučit se udržet rovnováhu na jednokolce trvá mnohem déle. Naprosto jistý jsem si začal být až po pár měsících,“ popsal Kondek. První metry ujel jen díky neustálému přidržování se zdi. „Mamka mě v tom podporovala, ale říkala, že pokud si něco zlomím, tak končím,“ usmál se student.
K nejčastějším úrazům u tohoto extrémního sportu patří vyvrtnuté kotníky. Proto je důležité naučit se hned na začátku správně padat. „Musíte si ten pád zautomatizovat, protože v trialu se víc padá, než jezdí. Když trénuju skok do určité výšky, tak se mi z dvaceti pokusů podaří jen jeden. Ale nejsou to žádné nekontrolované pády, prostě jen seskočím na nohy dolů,“ vysvětlil jednokolkař s upozorněním, že na rozdíl od běžného kola nehrozí přepadnutí přes řídítka a následné zranění hlavy. Chrániče na holeně a kolena, rukavice a přilba jsou však samozřejmostí.
Kromě trialu, při kterém musí jezdec přeskakovat překážky a seskakovat z dvoumetrových výšek, existuje ještě mnoho dalších jednokolkařských disciplín. Během flatu sportovci předvádí na rovném povrchu různé triky, při downhillu sjíždí obtížné přírodní tratě. Freestyle je umělecká jízda s tanečními prvky. Na jednokolkách se dá dokonce hrát i hokej či basketbal. „My si občas v Brně s kamarády zahrajeme rekreačně hokej. V Německu je o tento sport větší zájem, mají i hokejovou ligu,“ upozornil student.
Mistrovství světa v závodech na jednokolkách se koná každé dva roky a navštíví je asi 2 000 sportovců, kteří závodí v různých disciplínách. I přes velkou konkurenci se Ondreji Kondekovi podařilo z loňského šampionátu v Jižní Koreji přivézt stříbrnou medaili ze závodů v trialu v kategorii od 18 do 20 let. Celkově se umístil desátý na světě. „Bylo to pro mě zadostiučinění. Skoro tři měsíce jsem na závody trénoval aspoň obden. Tělo si musí na tu zátěž zvyknout. Když bych vynechal třeba jen týden, okamžitě se mi zhorší kondice i balanc,“ popsal. Častým úrazem jednokolkařů jsou vymknuté kotníky | Autor: Archiv Ondreje Kondeka
Zatímco v extrémnějších disciplínách, jako je trial či streetstyle závodí nejčastěji příslušníci silnějšího pohlaví, freestylu s hudebním doprovodem vévodí dívky. Největší oblibě se jednokolky těší v Německu, Dánsku a Japonsku, kde se musí jezdci na mistrovství světa kvalifikovat. Česká a slovenská komunita už tolik početná není. „Je nás tak málo, že můžeme jet všichni. Za Slovensko se světových a evropských mistrovství pravidelně účastníme dva, za Českou republiku také dva. Takže se všichni pochopitelně známe,“ pousmál se Kondek.
Podle jeho slov je o jednokolkách v České i Slovenské republice velmi slabé povědomí. „Moc lidí to nezná, v médiích se jednokolkaři neobjevují. Většina lidí si myslí, že jsme cirkusáci. Mrzí mě to, protože ti nedokážou ani desetinu věcí, které děláme my,“ podotkl. Dalším důvodem nízkého počtu jednokolkařů může být to, že je s ježděním potřeba začít v útlém věku. „Je to tak sice u většiny sportů, problém ale je, že když dáte dítěti do ruky jednokolku, tak s ní nedokáže udělat vůbec nic. A to hrozně demotivuje. Zkusí to a vzdá to. Málokdo vydrží prokousat se těžkým začátkem, který trvá několik měsíců,“ zhodnotil student.
Ondrej Kondek se tak s kamarády snaží pro tento netradiční sport nadchnout děti v jednokolkové škole Try One v brněnských Kohoutovicích. Jeho lekce navštěvuje asi dvacet dětí ve věku od osmi do patnácti let. Chlapců a děvčat je vyrovnaný počet, ale dívkám se líbí spíše elegantnější styly jízdy, kdežto kluci raději skáčou a pokouší se o různé triky. „Samozřejmě hodně padají, tak je učíme, jak mají správně seskočit, aby si neublížili,“ popsal Kondek. Často se stává, že s dětmi pak na kurz začnou docházet i rodiče, které jízda na jednokolce začne bavit.
Trénování ve skupině je důležité pro každého jednokolkaře, který se chce zdokonalovat. Proto se Kondek často vyráží na společné akce s dalšími sportovci z Německa, Rakouska a Maďarska. „Loni jsme po mistrovství strávili s ostatními tři týdny v Koreji a na Filipínách a jezdili společně. Díky jednokolce hodně cestuji a navazuji kontakty, které teď můžu využít ve prospěch celé jednokolkařské komunity,“ naznačil Kondek. Již delší dobu si všímal, že si sportovci po celém světě stěžují na nedostatek kvalitních sedel pro jednokolky. Navázal proto spolupráci s firmou, která se zaměřuje také na cyklistiku, a společně vyvinuli prototyp karbonového sedla. Představil ho na mistrovství Evropy v Kolíně nad Rýnem, které se uskutečnilo na konci února.
