Útočníci se většinou snaží zasáhnout letadla v nejzranitelnějších momentech – při vzlétnutí či přistávání. Letadlo v tu chvíli sice částečně řídí automat, ale pro správné nasměrování na ranvej je nezbytný manuální zásah pilota. „Většinou k tomu dochází v nočních hodinách, kdy paprsek dokáže ozářit celou kabinu a pilota na okamžik oslepit. Nízkoenergetické lasery, které útočníci užívají, mají dosvit až 10 kilometrů. Lokalizovat tak jejich polohu a najít je včas je pro policii prakticky nemožné,“ vysvětluje vedoucí projektu Martin Drahanský z Ústavu inteligentních systémů FIT VUT.

Většinou se útočníci zaměřují na letiště s vyšším provozem, kde rostou jejich šance k zasažení letadla. „Je pro ně snazší trefit velké dopravní letadlo, protože to nemůže zastavit ani změnit směr. Pokud se zaměří třeba na helikoptéru, situace se jim může vymstít. Na vojenském letišti se někdo rozhodl oslnit vojenskou helikoptéru. Ta ale přeletěla ke zdroji, snesla se níže a vojáci se slanili přímo k útočníkovi. Ve standardním letovém provozu však útočníka chytit prakticky nelze, od hranic letiště může být vzdálen i několik kilometrů,“ popisuje Drahanský.

Řešení má nabídnout 4letý projekt, který letos pod záštitou TAČR odstartoval na FIT VUT ve spolupráci s dalšími výše zmíněnými institucemi. Jeho cílem je navrhnout kamerový systém využívající chytré algoritmy, které dokážou detekovat a lokalizovat laserové zdroje ohrožující leteckou dopravu.

„Na letišti budou umístěny kamerové systémy vybavené optometrickým systémem se zesilovačem záření. Jsou nutné k tomu, abychom dokázali laserový paprsek identifikovat i v dobrých povětrnostních podmínkách, kdy jeho viditelnost nezdůrazňují drobné částečky rozptýlené ve vzduchu – kouř, mlha či mraky. Využitím počítačového vidění a zvolením správného algoritmu budeme schopni identifikovat trajektorii paprsku a promítnout do mapy souřadnice, kde se člověk s laserem nachází. Tuto informaci pak okamžitě obdrží hlídka,“ vysvětluje princip bezpečnostního systému Drahanský.

Samotné navržení funkčního řešení ale podle něj snadné nebude: „Musíme vybrat vhodný algoritmus, který paprsek odhalí i v prostředí letiště plného světelného smogu. Jako nejvhodnější zatím vychází hranový detektor založený na rotaci obrazu. Bohužel jde o výpočetně náročnou operaci a my data potřebujeme hlídce předat do několika vteřin, a ne následující den. Budeme proto muset optimalizovat výpočetní výkon a hardwarové řešení tak, aby systém byl rychlý, funkční a relativně skladný,“ upozorňuje.

Další výzvou pak bude včasná identifikace útočníka. „Systém jej sice přesně lokalizuje, pokud ale bude vzdálen několik kilometrů, pravděpodobně z místa ujede dříve, než dorazí policie. A pokud by jej hlídka přece jen zastihla, nebude snadné mu trestnou činnost dokázat,“ dodává Drahanský.

Vědci proto do budoucna zvažují využití takzvaných patrolovacích dronů, které by nenarušily bezpečnost bezletové zóny v blízkosti letiště. „V okamžiku, kdy bychom zjistili souřadnice útočníka, mohl by dron vyrazit na místo a podívat se, zda tam někdo je. Termokamera odhalí člověka i ve tmě a může jej sledovat až k autu, kde rozpozná registrační značku vozidla. Informaci pak okamžitě pošle policejní hlídce, která už jej v provozu dokáže najít,“ naznačuje Drahanský.

Přibližně za rok chtějí výzkumníci systém otestovat ve vojenských prostorech Univerzity obrany a VUT – ke zkušební spolupráci osloví i brněnské letiště. Po otestování bude systém umístěn na letišti Václava Havla. V České republice ani zahraničí zatím nic obdobného neexistuje.

(mar)