Oceněná studentka Victory Jaques vyvinula metodu, jak zachovat zkoumané mikrovzorky kulturního dědictví

Na pracovním stole švýcarské studentky Victory Jaques leží pečlivě uchované stovky let staré vzorky různých malířských děl. Momentálně třeba zkoumá, jaké materiály používal při malbě slavný italský renesanční malíř Paolo Veronese. Hned vedle vzorku z jeho malby je o jedno století starší mikrotečka obrazu Saint Margaret, jehož autorem je anonymní malíř známý jako Mistr Liesborn. Kromě obrazů studuje i jiné předměty související s kulturním dědictvím. Třeba hrobku Edmunda z Lancasteru ve Westminsterském opatství ze 13. století. Všechny zkoumané objekty jsou pro ni prý stejně důležité. Prozradila, že se jí při práci s nimi tají dech.

Získávání mikrokousků vzácných uměleckých děl

Victory během svých studií zkoumala už několik známých a vzácných děl ze středověku, či dokonce starověku. „Není to tak, že bych vzala skalpel a z díla si malinkatý kousek uřízla (smích). Vzorky získávám od restauratérů, kteří mi je posílají – třeba z londýnské Národní galerie. Teď mám asi nejmenší části, jsou velké okolo 300 nm, ale měla jsem i větší. Jedná se tedy o nějak poškozené částečky děl, které restauratér musí opatrně vyříznout. Získané informace o mikrovzorku mu pomůžou při restaurování díla. Takže si voláme a já mu říkám, co jsem zjistila,“ přibližuje spolupráci.

Různé typy analýz mikrovzorků kulturního dědictví umožňují přístup k technickým a materiálovým údajům (technika lakování, typ použitých materiálů, pórovitost, degradace nebo vzájemném působení složek), které jsou důležité pro interpretaci, konzervaci a restaurování malovaných uměleckých děl. Technika malby se silně liší od jedné až po několik barevných vrstev, z nichž každá je tenčí než 10 μm a je vyrobena z různých materiálů. Tyto vrstvy barvy jsou nanášeny na různé podložky, někdy s ochrannou vrstvou navrchu. Sled vrstev se odborně nazývá stratigrafie. Dá se pozorovat a analyzovat díky průřezu.

Ocenění za publikaci

Cenu Radima Kettnera, kterou uděluje Ústav geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, obdržela vloni za nejlepší publikaci v kategorii Akademický pracovník (junior). Spolupracovala na ní se svou vedoucí Evou Zikmundovou. Radim Kettner byl jedním z nejvýznamnějších českých přírodovědců. Je považovaný za zakladatele moderní geologie. „Vůbec jsem nečekala, že dostanu cenu. Nikdy předtím se to nestalo. Měla jsem slzy na krajíčku a ověřovala jsem si u kolegyně, jestli taky slyšela moje jméno,“ popisuje se smíchem Victory.

Vyzdvihovaný článek se týkal práce se skenovacím elektronovým mikroskopem (SEM) a přípravou mikrovzorků uměleckých děl, především maleb. Obvykle jsou vnořené do pryskyřice, která se vyleští až ke vzorku. Následně se zkoumá/měří jeho průřez, tj. jednotlivé vrstvy. Tento nejjednodušší způsob má ovšem několik nevýhod. Tou nejzávažnější je, že při nepodařené přípravě vzorku se z pryskyřice už nedá získat, aniž by se nepoškodil. Navíc jsou některé části několik set let starých uměleckých děl natolik křehké, že by se při špatné přípravě mohly rozpadnout. „Proto jsem navrhla model, jak ochránit a extrahovat mikrovzorek bez toho, abych musela mechanicky nebo chemicky odstranit pryskyřici. Nejdřív jsem na něj s pomocí Jiřího Holase navrstvila cyclododecan (CCD), což je voskovitá pevná látka, která sublimuje (za pokojové teploty během 24 hodin). Přechází tedy do plynné fáze a nezanechá na artefaktu žádné stopy. CCD udržuje vzorek pohromadě, chrání ho před kontaktem s pryskyřicí a před kontaminací. Zároveň jsem zjistila, že tvar vrstvy CCD má vliv na přípravu. Ve zmiňované publikaci trojúhelníkový tvar CDD zajistil stabilitu vzorku během měření SEM. Po sublimaci CDD umožnil prázdný trojúhelníkový tvar vložení jehly mezi vzorek a pryskyřici, což usnadnilo jeho extrakci. Bez chemikálií a mechanické destrukce. To znamená, že ten vzácný a nereprodukovatelný kus historie zachováme a můžeme znovu využít na další měření,“ vysvětluje.

Znovuvyužití může být prospěšné v tom, že se vzorky dají zkoumat dalšími technikami. Kromě zmíněného SEM měření se také běžně využívají infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací (FTIR), Ramanova spektroskopie (RS) a optická mikroskopie (OM). Kombinace analýz nabízí hlubší zkoumání. Vyvinutá metoda navíc může být podle Victory aplikována na další objekty, nejenom malířská díla. Jako příklad uvádí třeba mikrofosílie.

Dvě doktorská studia a mnoho projektů k tomu

Victory Jaques je studentkou dvou doktorských programů. Nejprve začala navštěvovat Univerzitu Karlovu, kde se věnuje destruktivním metodám (např. extrakce nanofosílií) a o rok později se ucházela o doktorské studium na CEITEC VUT se zaměřením na počítačovou tomografii, a tedy nedestruktivní metody při zkoumání biologických struktur ve vzorcích kulturního dědictví. „Baví mě vyvíjet a zdokonalovat preparační techniky mikrovzorků vzácných historických artefaktů, mikrofosílií a jiných citlivých vzorků. Pracuji s optickými a skenovacími elektronovými mikroskopy a také s rentgenovou počítačovou tomografií. Mám opravdu štěstí, že mě vedoucí, Katarína Holcová, Jozef Kaiser a Tomáš Zikmund, podporují. Nechávají mi volnost, ale zároveň mě usměrňují, když si toho chci nabrat někdy asi až příliš,“ prozrazuje se smíchem Victory. Kromě dvou disertačních prací teď totiž spolupracuje na dalších 7 projektech. Představa odpočinku je pro ni pauza od jednoho projektu a práce na jiném. Rekordním počtem pro ni bylo 10 výzkumů najednou.

Autor: CEITEC VUT

Témata