Z dílny českého start-up Boardcubator vzešlo už několik deskových her, které si zamilovali fanoušci deskových her po celém světě. Týmu nadšenců z Brna, který stojí za hrami jako Space Race či Project L, se podařilo nejen několik velmi úspěšných kampaní na crowdfundingové platformě Kickstarter. Zároveň také vytvořili komunitu vášnivých hráčů deskových her, kteří netrpělivě čekají, s čím Boardcubator přijde příště. O to, aby všechny hry přišly v pořádku a včas kamkoliv na světě, se už přes rok stará absolventka Fakulty podnikatelské VUT Silvie Dovrtělová. Podle ní zažívají deskové hry renesanci a zejména v Americe je o ně obrovský zájem. Vyvinout jednu hru trvá brněnskému týmu okolo roku a při své práci musí zohledňovat i takové věci, jako je politika Donalda Trumpa.

Na začátku Boardcubatoru stál Jan Soukal, který v pracovní době řešil IT bezpečnost firem a ve svém volném čase se věnoval hraní a vymýšlení deskových her. Vytvořil vlastní karetní hru Space Race, ale nevěděl, jak ji dostat mezi lidi. Tehdy potkal Marka Loskota, který měl zkušenosti s kampaněmi na crowdfundingových platformách, jako je například Kickstarter. Zájemci zde mají možnost finančně podpořit projekty, které se jim líbí, výměnou za různé výhody a odměny. „Kampaň tehdy byla velmi úspěšná a podařilo se vybrat peníze potřebné na výrobu a distribuci,“ potvrdila Silvie Dovrtělová, která se ve společnosti stará zejména o logistiku. Tehdy se Jan Soukal, kterému kolegové přezdívají Suki, a Marek Loskot, přezdívaný Mára, rozhodli věnovat projektu na plný úvazek a vytvořit firmu, která umožní tvůrcům deskových her dostat svůj nápad na trh.

Této příležitosti využil Adam Španěl, který zakladatelům Boardcubatoru představil svůj nápad na hru nazvanou původně Mozaikář a následně přejmenovanou na Project L. „Společně pak hru ještě dovyvinuli a nabídli opět komunitě na Kickstarteru. Co se týče zájmu a vybraných peněz, byl Project L nakonec ještě úspěšnější než Space Race,“ dodala Dovrtělová s tím, že je nyní čeká náročné období rozesílání hotové hry všem, kteří je v rámci kampaně podpořili a hru připomínající Tetris si objednali. Konkrétně ji pak čeká rozesílání hry do více než sedmdesáti zemí po celém světě. „Je to velmi náročné na koordinaci i papírování. Musím myslet na proclení, vymyslet, jak hry poslat, aby zákazníci neplatili příliš vysoké poštovné, protože na tom rozhodně vydělávat nechceme,“ objasnila Dovrtělová s tím, že jí nyní dělá starost zejména americká politika a hrozby Donalda Trumpa. „V srpnu bylo oznámeno, že od prosince se zvýší clo z nuly na 10 procent,“ dodala. Původně se mluvilo až o pětadvaceti procentech, což by pro české výrobce znamenalo náklady navíc.

Obecně pak Boardcubator funguje tak, že tvůrci nejprve zveřejní nápad na hru. Pokud se herní komunitě líbí a podpoří ho, začíná teprve fáze finálního vývoje, výroby a distribuce. „Obvykle celý tento proces trvá okolo jednoho roku. Zároveň ale nyní pracujeme na zkrácení vývoje. Do budoucna tak už chceme nabízet v podstatě hotovou hru,“ upozornila Dovrtělová. U prvních vydaných her nechali herní komunitu do finální podoby hodně promlouvat. „Ti lidé tím v podstatě žijí. Řada z nich nám píše i několikastránkové komentáře a nápady na vylepšení. Naši vývojáři pak jednou za čas dají podněty dohromady, společně je prochází a říkají si, které nápady jsou relevantní a které ne. V převážné většině ale lidé žádají změnu barev či tvarů herních komponent,“ uvedla Silvie Dovrtělová.

Hru také vždy otestuje v několika kolech i samotný tým Boardcubatoru. „Poté, co je jasné, jaký je základní herní mechanismus a jak budou vypadat jednotlivé herní komponenty, vytvoříme prototyp. Ten následně testujeme. Hrajeme danou hru a říkáme si, co se nám v ní líbí a co ne. Na základě toho se vytvoří nový prototyp a zase se otestuje. Někdy se stane, že celé odpoledne ve firmě sedíme a hrajeme. Musíme nechat všechnu práci stranou a hrát,“ popsala Dovrtělová. Co může fanouškům deskových her znít jako práce snů, ale podle Dovrtělové v realitě tak zábavné není. „Není to zábava, ale práce. Není to jako si večer zahrát něco s přáteli. Musíme se na tu hru dívat kriticky, co je špatně, co nefunguje,“ dodala.

Zákazníci a hráči her od Boardcubatoru jsou nyní nejčastěji Američané. Podle Dovrtělové se ale zásadní kulturní rozdíly v deskoherní komunitě neprojevují. „Nenapadá mě nic konkrétního, v čem by se požadavky třeba Američanů nebo lidí z Asie lišily od těch, které nám chodí z Evropy. Obecně mají lidé rádi hry, do kterých se může zapojit hodně účastníků. Není ale žádná dominantní kategorie, která by na trhu vedla. Populární jsou rodinné hry. V tom případě se lidé dívají na cenu a chtějí, aby hra byla líbivá. Další kategorie jsou takzvané postavičkové hry. V tom případě už jsou hráči spíše sběratelé a mají rádi, když je ve hře hodně komponent. Čím víc miniatur, tím lepší. Pak neváhají za deskovou hru zaplatit i vysoké částky. Proto řada výrobců v rámci crowdfundingových kampaní nabízí speciální edice postaviček, garantuje kupcům, že už je nikde jinde nepořídí a podobně. Nevím, možná si to pak majitelé vystaví spíš na poličku, než že by danou hru reálně hráli,“ uvedla Silvie Dovrtělová s tím, že velmi úspěšné jsou i deskové hry inspirované konkrétní počítačovou hrou.

To, že se týmu z Brna daří uspět ve velmi konkurenčním prostředí her, je podle Silvie Dovrtělové dané jak tím, že umí dobře dělat kampaně a umí komunikovat s herní komunitou, tak samotnými hrami. „Suki (Jan Soukal – pozn. red.), který zodpovídá za nové hry, se opravdu snaží vždy vše maximálně promyslet. Vymyslet zajímavou herní mechaniku a vyloučit prvek náhody. Aby to nebylo založené na hodu kostkou, ale člověk měl opravdu výsledek hry ve svých rukou,“ upřesnila Dovrtělová.

Cestou vývoje vlastních her by chtěl jít Boardcubator i do budoucna. Podle Silvie Dovrtělové plánuje firma více kampaní a postupně si chce vybudovat ještě větší renomé tak, aby narostla komunita lidí, kteří budou chtít partu nadšenců z Brna dlouhodobě podporovat. „Zatím to totiž pořád děláme spíš pro zábavu, než že by nás to finančně zaopatřilo,“ uzavřela se smíchem Dovrtělová.

(zep)