Na prahu plnoletosti se Zulay Fonseca rozhodla přestěhovat z Venezuely za přítelem do Česka. „Bydlela jsem v Českých Budějovicích a studovala češtinu. Dva roky jsem se připravovala a pilovala češtinu, abych zvládla přijímací zkoušky na vysokou školu,” popisuje dnes už plynulou češtinou mladá Venezuelanka.

Ačkoliv se už tehdy hlásila i na VUT, o kterém snila od momentu, kdy jí školu ukázal kamarád z Paraguaye, nakonec nastoupila na ČVUT. „Bylo to hlavně z praktických důvodů,” vysvětluje. Strojírenský program začala studovat dálkově. Velmi rychle ale pochopila, že odtržená od spolužáků a vyučujících se neposune tak, jak by mohla. „Přešla jsem proto na denní studium a odstěhovala se do Prahy,” dodává Zulay Fonseca.

Bakalářský program zdárně dokončila a na inženýrské studium už si podala jedinou přihlášku. Na vysněné VUT v Brně. „Předtím jsem neměla možnost se do Brna přestěhovat, ale po bakaláři jsem si řekla proč ne. Byla jsem už připravená jak jazykově, tak psychicky. V Praze jsem sice měla zázemí, přátele, práci, ale pořád mi něco ke štěstí chybělo. Tak jsem se přihlásila na VUT, a když mě vzali, tak jsem se přestěhovala do Brna a začala od nuly,” popisuje.

Ačkoliv nové začátky nebyly jednoduché, rozhodnutí Zulay Fonseca nelitovala. „Na začátku to bylo velmi těžké. Musela jsem zjistit, jak VUT vůbec funguje, vytvořit si zázemí, zvyknout si na jiný přízvuk. Ale život v Brně byl mnohem klidnější. V Praze jsem pořád někam pospíchala, tady jsem se mohla maximálně soustředit na studium,” podotýká Zulay Fonseca.

A vysněná vysoká škola dostála všem očekáváním. „Studium na VUT bylo super. Pro mě to opravdu byla nejlepší volba. Vždycky jsem si přála ho studovat a jsem ráda, že se mi to splnilo,” dodává hrdá absolventka Fakulty strojírenské VUT.

Při psaní diplomové práce se Zulay Fonseca splnil další sen. Dostala totiž práci ve společnosti Bosch, která byla na jejím seznamu ideálních zaměstnavatelů. „Vždycky jsem si přála tam pracovat, ale nevěděla jsem, jak se tam dostat. Na pracovním veletrhu v Praze jsem jim na stánek donesla svůj životopis a měla možnost mluvit přímo s lidmi z firmy. Do týdne mi zavolali a pozvali mě na pohovor,” popisuje svou cestu do Jihlavy a dodává: „Potřebovala jsem napsat diplomovou práci a chtěla jsem psát něco praktického navázaného na obor. Ve společnosti Bosch mi nabídli úvazek i možnost spojit náplň práce se zaměřením mé diplomky.”

Po dopsání a obhájení práce získala Zulay Fonseca práci ve firmě Mercedes. „Vždycky jsem se chtěla vrátit do Prahy a tady mi nabídli zapojení do velkého programu,” vysvětluje.

Jenže přišel covid a všechno změnil. Program byl zrušen a Zulay Fonseca tak do Mercedesu nikdy nenastoupila. „Už jsem byla přestěhovaná do Prahy, ale v ten moment nikdo v oboru nezaměstnával. Takže jsem skončila nezaměstnaná,” popisuje.

Čas ale mladá Venezuelanka využila ke vzdělávání v oblasti digitálního marketingu a importu a exportu. „Díky tomu vznikl můj vlastní projekt MiTierra.cz, který se zaměřuje na import latinskoamerických produktů zejména pro gastronomii. Kromě prodávání surovin se snažím zároveň učit Čechy, jak připravovat latinskoamerická jídla. Hodně Čechů cestuje a naše kultura i kuchyně je zajímá,” říká Zulay Fonseca. Následně otevřela obchod a kulturní centrum, kde se kromě vaření mohou zájemci učit i španělštinu či latinskoamerické tance. „Do toho místa jsem vložila všechno, kým jsem,” říká na závěr Zulay Fonseca.