Jak jste se dostal k průmyslovému designu?

Dlouho jsem neměl tušení, že takový obor vůbec existuje. Po gymnáziu jsem se rozhodl pokračovat v rodinné tradici a jít na elektro, kde jsem ale docela pohořel. Následně nastala v rodině menší krize a řešil jsem, co dál. Náhodou jsem našel, že na VUT je i obor průmyslový design, což mě zaujalo a přihlásil jsem se. Měl jsem pouze nejasnou představu, že je to něco mezi uměleckým malířem a konstruktérem. Až v prvním ročníku během přípravky, kde jsme měli i základy průmyslového designu, jsem se dozvěděl, co vlastně studuju. Postupně jsem se do toho ale dostal a našel se v tom. Celkově bych tedy řekl, že to celé byla dost velká náhoda.

Člověk musí být v první řadě kreativní. I pokud je konstruktér, bez kreativity nic nevymyslí. Technická zdatnost je samozřejmě taky důležitá, ale tu je dnes možné nahradit jinými lidmi, samostudiem nebo počítačovými programy. Ale samozřejmě je výhodnější mít technické znalosti, protože už když člověk něco vymýšlí, tak vidí, co je potřeba. Ušetří si tím spoustu času. Když mám znalosti aerodynamiky, tak rovnou navrhuji vhodnou plochu, kterou si jen dopočtem prověřím a ozkouším. Kdybych takové znalosti neměl, tak něco navrhnu, po čase zjistím, že to nevyhovuje, a můžu začít znovu.

Je pravda, že člověk v reálném pracovním životě přesně vidí, které předměty byly stěžejní a které by vlastně vůbec nepotřeboval. Samozřejmě ale záleží na tom, jak moc chcete své práci rozumět. Jedna bývalá kolegyně mi řekla, že inženýři fungují jako cvičené opice, takže nepotřebují příliš rozumět tomu, co dělají. Pokud chce ale člověk přijít s něčím novým, nemůže být cvičená opice.

Aby se hned od prvního ročníku účastnili všech možných konferencí. My jsme díky našemu doktorandovi Davidu Škaroupkovi jezdívali na Design Conference Prague, kterou už bohužel zrušili. Měli jsme tak šanci vidět světové trendy, porovnat reálný svět designu s tím, co se dělá ve škole, a posbírali jsme zajímavé informace, které se nám pak hodily. Například jsem na jedné konferenci dostal brožury o Strak modelování. V té době jsme měli ve škole starší software a tohle mi nic neříkalo, takže jsem se o to začal zajímat sám. V praxi se pak ukázalo, že se dnes jedná o stěžejní věc, která v dnešní době žene design automobilového průmyslu dopředu. Člověk musí být aktivní a prošlapat si sám svoji cestu. Sami jsme si domlouvali stáže, jezdili o víkendech na školení do firem.

Věnuju se designu kol. Konkrétně řeším disky na kola. Když jsem nastoupil, existovalo strašně moc modelů a trvalo mi delší dobu než sem se v nich zorientoval. Momentálně se snažím vytvořit systém a metodiku pro návrhy těchto kol.

Určitě jde vymyslet něco nového. Na výstavách lze obvykle vidět kromě reálných aut i koncepty aut, která se ale budou vyrábět třeba až za deset let. Nebo se nebudou vyrábět vůbec, protože by byla například příliš drahá. Z roku na rok tak asi změny příliš vidět nejsou. Když se ale člověk podívá deset dvacet let zpět, tak vidí zcela jasně, kam se design posunul.

Jedním z výrazných směrů jsou elektromobily. Trend, kterým se proslavila zejména Tesla. Postupně se k němu přesouvá většina automobilek a přináší to s sebou zajímavé problémy. Jak chcete například nahradit charakteristický řev motoru u tichého elektromobilu? Co se designu týče, tak automobilky se snaží vyvinout charakteristické linie, kterými by mohly popsat své modely.

(zep)