Na gymnáziu jsem měla spoustu zájmů. Když jsem se rozhodovala, kam na vysokou, hledala jsem obor, který by byl průsečíkem mezi novými technologiemi a uměním. Po maturitě jsem si podala pouze jedinou přihlášku – na stojní fakultu, s cílem udělat po prvním semestru talentové zkoušky do oboru průmyslového designu. To pro mě tehdy představovalo ideální kombinaci techniky a umění, chtěla jsem navrhovat užitečné produkty, které se dostanou k lidem.

První roky studia byly zajímavým mixem předmětů. Přebíhala jsem z přednáškových sálů k malířskému stojanu, od modelování v CADu k vyrábění prototypů v dílně, od matematických skript ke knihám o marketingu. Občas to bylo náročné skloubit časově. Když potřebujete vyrobit sádrový model produktu, který jste navrhli, v dílně těžko odhadnete, jestli budete potřebovat pět nebo deset hodin. Do toho musíte najít čas podívat se do skript k technickým předmětům. Já jsem si k tomu ještě hned od prvního ročníku přidala práci v rozjíždějícím se start-upu, takže si své roky studia pamatuji trochu rozmazaně, plné přebíhání mezi školou, prací a koníčky.

Musím se přiznat, že si už moc nevzpomínám na názvy soutěží, na diplomy a věcné ceny. Nejcennější jsou pro mne příležitosti, které mi soutěže přinesly, a dveře, které mi otevřely. Měla jsem možnost reprezentovat Česko na studentských soutěžích v zahraničí, vytvořit si síť kontaktů a setkat se s profesionály z oboru, od kterých jsem se mohla učit.

Pracovala jsme na volné noze jako grafický designér a spolupracovala jsem se start-upy jako interakční designér. S mým kamarádem Jirkou Hlouškem jsme bez předchozích zkušeností založili fotografické studio 2foto, které během čtyř let vyrostlo v silnou značku, za kterou stojí spousta spokojených klientů. Baví mě se pouštět do nových věcí. Přišlo mi, že během vysoké školy je ideální čas, kdy mohu prototypovat svoji kariéru a zkoušet různá profesní zaměření, ať už v rámci práce na volné noze, stáží nebo spolupráce s jinými firmami. Všechno, co jsem dělala, se ale vždy týkalo různých odnoží designu – interakční design, grafický design, produktový design.

Práce na volné noze mě naučila sebedisciplině, cenotvorbě a získávání klientů. Podnikání mě posunulo v přemýšlení o možných byznys modelech, potřebách zákazníků a budování vlastní značky. Práce v designérských studiích mi dala povědomí o spolupráci s lidmi napříč obory, komunikaci s klienty a o důležitosti firemní kultury. Věřím, že nejvíc se naučíte, když se dostanete mimo komfortní zónu, proto jsem během studia vyhledávala stáže a studijní pobyty v zahraničí. Částečné nepohodlí, nové prostředí, dlouhý seznam věcí, které člověk musel vstřebat a naučit se, to vše se pak zúročilo, když jsem se vrátila zpátky do známého Brna.

Měla jsem skvělou příležitost strávit jeden semestr v Salzburgu v rámci studentského programu Erasmus. Všem studentům doporučuji vycestovat, každý moment strávený v novém prostředí s lidmi z jiných zemí vás obohatí a přinese nová přátelství a cenné zážitky. Opustit na půl roku studentský byt a brigádu je taky mnohem snazší, než se vydat do neznáma z práce na plný úvazek a s hypotékou. Erasmus mě nadchnul, proto jsem se v posledním ročníku rozhodla na rok přerušit studium a vydat se na kolečko stáží. Chtěla jsem se dostat do top designerských studií, abych tam mohla načerpat zkušenosti a učit se od nejlepších. Po několika měsících rozesílání portfolia a pohovorů se zadařilo a já jsem strávila pár měsíců v Londýně v mezinárodním studiu Pearlfisher, v Bostonu v designérské firmě IDEO a poté v Praze v mladém českém studiu Q Designers. Když jsem pak dostala nabídku pracovat na plný úvazek pro IDEO v jejich pobočce v Mnichově, neváhala jsem.

Částečné pracovní nomádství mě hodně baví, díky práci i v současnosti poměrně dost cestuji po Evropě, USA, Asii. Lákalo by mě klidně pracovat nějaký čas v Japonsku nebo Jižní Americe. Brno a Prahu mám moc ráda a vždy pro mne budou bezpečnými přístavy, kam se mohu vrátit. V mezičase jsem vděčná za příležitosti, díky kterým mohu objevovat svět.

Momentálně pracujete pro mnichovské designérské studio IDEO. Můžete jmenovat nějaké významné klienty, pro které jste v IDEO dělali?

IDEO je globální designérské studio, které pomáhá firmám inovovat a tvořit nové produkty a služby, které berou v potaz potřeby lidí. Na svém kontě má například první design počítačové myši pro Apple, židle do školních tříd pro Steelcase, volební hlasovací přístroj pro Los Angeles, citizen-centred web a novou vizuální identitu pro město Boston nebo třeba vizi kuchyně budoucnosti pro IKEA. Mezi klienty patří například Bank of America, Zalando, Bosch nebo Ford. V současnosti má IDEO pobočky v 9 lokacích po světě a zaměstnává kolem 700 lidí – rozmanitý mix inženýrů, designérů, architektů, výzkumníků. Vychází totiž z přesvědčení, že k řešení velkých výzev je potřeba multidisciplinárních týmů, které se dokáží na problém podívat z různých úhlů.

V IDEO pracuji jako Senior Communication Designer. Náplň mé práce je většinou UX (user experience) a vizuální design pro digitální produkty a služby. Také ale návrh vizuálních identit značek, produktů, někdy i prostor. Na mé práci mě nejvíce baví, že máme klienty napříč různými odvětvími. Jako designér tak musím s každým novým projektem rychle proniknout do nového tématu. Minulý rok jsem například tři měsíce pracovala na digitálním produktu pro farmaceutickou společnost, poté dva měsíce na návrhu značky, produktu a mobilní aplikaci pro start-up působící v oblasti elektromobility a pak jsem na pár měsíců přepnula soustředění na rozjíždění interního start-upu ve firmě vyrábějící personalizované kosmetické produkty. Ten rozsah projektů se může zdát velký, ale vždy pracuji v týmu s designéry, kteří přináší svoji expertízu – interakční design, uživatelský výzkum, průmyslový design, strojní inženýrství, marketing atd. Dohromady jsme tak schopni navrhnout propracovanější řešení.

V naší pobočce v Mnichově pracuji s 48 kolegy sedmnácti různých národností. Věřím, že rozmanitost je jednou z našich největších konkurenčních výhod. Často pracujeme s globálními značkami, které operují na několika trzích. Díky diverzitě v týmu, kde každý přichází z jiného prostředí a s jiným setem zkušeností, se snáze dokážeme těmto rozdílům v různých zemích přizpůsobit a navrhnout služby a produkty, které odpovídají lokálnímu kontextu.

IDEO vždy staví na první místo potřeby lidí, tzv. human-centred design. Proto se na začátku každého projektu snažíme strávit co nejvíce času rozhovory s lidmi, pro které navrhujeme nový produkt nebo službu, abychom porozuměli, jakým překážkám v současnosti čelí, co funguje a co ne. Navštěvujeme lidi u nich doma nebo v práci, abychom na vlastní oči viděli, jak dělají běžné úkony, třeba jak tankují auto, objednávají cestovní pojištění na internetu, vaří s rodinou, berou svoji denní dávku léků… Cokoliv, co se vztahuje k tématu, které v rámci projektu řešíme. Z takových pozorování si pak odnášíme spoustu postřehů a v multidisciplinárním týmu pak společně přicházíme s množstvím nápadů, pro které vytvoříme rychlé, nepříliš detailní prototypy. Může to být prototyp webu, mobilní aplikace, model fyzického produktu z papíru nebo třeba model celého prostoru z lepenky. Potom se vrátíme zpět za naší cílovou skupinou a necháme je prototypy používat. Postupně zahazujeme to, co nefunguje, a dál rozvíjíme to, co vypadá nadějně. Skrz několik podobných cyklů se dostáváme k finálnímu konceptu, který poté přechází do fáze implementace. Takový přístup je prevencí toho, že firma vytvoří něco, co ve výsledku nepřináší hodnotu a lidé to nechtějí, nebo neumí používat.

Fotografie mi pomáhá dívat se na svět z nových úhlů. Věřím, že pro designéry je důležité být všímavý člověk, pozorovat, co se děje kolem. Jenže člověk snadno upadne do šedi všedních dnů, kdy na cestě z práce domů zná už každý patník. Focení mi dává možnost se častěji rozhlížet kolem sebe a skrz hledáček izolovat zajímavé tvary, textury, barvy. Jediný rozdíl oproti mému bývalému povolání fotografa je, že jsem těžkou zrcadlovku vyměnila za mobil s kvalitní optikou. Nejlepší foťák je totiž ten, který máte po ruce.

V online světě pravidelně sleduji, co se v designu šustne. Nedá se ale říct, že bych měla konkrétního designéra jako kariérní vzor. Pro život je mým vzorem moje máma a babička. Obě jsou úspěšné, inteligentní, aktivní a naplňuje je jejich práce. Babička je dětská lékařka, a když se snažíme naplánovat rodinné setkání, musí se ještě pořád dívat do kalendáře a hledat termín, ve kterém neordinuje. A to brzy bude slavit 80. narozeniny! Máma je daňová poradkyně, vede vlastní úspěšnou firmu a všechno, čemu se profesně věnuje, se sama naučila a vybudovala vlastní pílí a odhodláním. Obě jsou skvělými ženskými vzory, které mi imponují svou nezávislostí a sebevědomím.

(kah)