Patrik Štipák: Díky Formuli Student se živím tím, co mě baví

Řinčení motoru, skřípání pneumatik a závodní okruhy ovlivnily život Patrika Štipáka už v raném dětství. Ještě v plenkách "chodil" s tatínkem na zlínskou rallye, ale teprve až na VUT v Brně si uvědomil, že mu auta přirostla k srdci natolik, že se jim chce věnovat i ve své profesi. Dostal se totiž do týmu TU Brno Racing, který se každoročně účastní mezinárodních závodů Formule Student, a tři roky zde působil na různých pozicích. Díky tomu dnes vede svoji vlastní firmu věnující se motorsportu.

Na VUT jste studoval Automobilní a dopravní inženýrství. Jak jste si obor vybíral? Bylo to dané Vaší láskou k autům už odmala?
Automobilům jsem se nevěnoval do té doby, dokud jsem se nedostal do týmu Formule Student. Na VUT jsem nastoupil na obecné strojírenství, ale až na začátku třeťáku jsem se stal členem formule a uvědomil si, že mě ta práce baví a může být i mým koníčkem. To mi dalo mnohem víc než celé studium. Na magisterském studiu už jsem pak pokračoval se specializací na automobily. K autům jsem měl ale blízko vždy, vyrůstal jsem ve Zlíně, kde se jezdí rallye. Nikdy mě ale nenapadlo, že bych se mohl motorsportu nebo něčemu podobnému věnovat profesně.

Zmínil jste, že jste byl členem týmu TU Brno Racing (Formule Student). Jak jste se dostal k tomuto projektu?
Tým TU Brno Racing dělá každý rok nábor nových členů, tak jsem se přihlásil a vyšlo to. Nakonec mě to chytlo natolik, že jsem projektu věnoval snad 90 procent svého času.

Podle čeho jsou role v týmu rozděleny?
Většinou každý dělá to, co ho baví. Každý rok se tým z větší části obmění, protože členové dostudují a odejdou pracovat. Je to poměrně dynamické prostředí. Je to i o dravosti a o tom, jak se kdo dokáže prosadit. Někdo si třeba vyzkouší i více pozic v rámci týmu.

Jaká byla Vaše pozice?
Na začátku jsem působil ve skupině, která se věnovala podvozku, postupně jsem ale dostal na starost i další úkoly, třeba účetnictví. Byl jsem ale i řidičem formule.

Kromě skvělých řidičských schopností musí mít pilot formule také dobrou fyzičku. Jakou přípravu to vyžaduje?
Nezdá se to, ale i v tom malém autě je potřeba fyzická příprava. Jezdíme běžně rychlostí 50 až 60 km/h, maximální rychlost je pak kolem stovky. Sice to vypadá jako nic, ale při jízdě na řidiče působí znatelné přetížení, třeba 3G bočního zrychlení a přes 2,5G na brzdách. To znamená, že v ten moment je vaše hlava zhruba třikrát těžší než normálně, ale podobně je to i s dalšími částmi těla. Vydržet půlku trasy, tj. 11 km vytrvalostního závodu v těchto podmínkách je dost náročné. Mít zpevněné tělo je tedy velkou výhodou.

Na každou sezónu závodů Formule Student musí tým vozidlo inovovat, ať už se jedná o technickou část nebo o design. Jak se rozhoduje o tom, co by se dalo zlepšit?
Protože v týmu není žádné přímé řízení, např. ze strany pedagogů, tak vše rozhodují členové. Největší prozření vždy přijde na závodech, když vidíte konkurenci. Tehdy vznikají nápady, co by se mělo a nemělo udělat na další sezónu. Dá se říci, že starší a zkušenější členové týmu určitým způsobem udávají směr. Takhle vznikl třeba nápad na přeplňovaný motor. Oslovili jsme Honeywell a dali se do vývoje. V současné době nemá nikdo na světě takový jednoválec, je to ojedinělá záležitost. Jeho vývoj trval od září do května, takže to byla opravdu rychlost. Díky tomuto motoru jsme se dostali v Německu do finále v soutěži o nejinovativnější pohon.

Jak dlouho trvá příprava na závody?
Začíná se v září a celý proces trvá rok. Během něho se musí stihnout čtyři základní kroky. Před Vánoci se už většinou finišuje s návrhem auta a výrobní dokumentací. Během ledna až března se musí formule vyrobit. Do prázdnin se auto testuje a dělají se další úpravy. V červenci a srpnu se pak jezdí závody. Po prvních testech se auto vždycky rozpadne, což je úplně normální. Pak je potřeba navrhnout nějaký díl znovu. Takže se do závodů neustále testuje, opravuje a vylepšuje tak, aby byla formule stoprocentně připravená na okruh.

Jaký byl Váš nejlepší nebo nejadrenalinovější zážitek ze závodů Formule Student?
Adrenalinový je snad každý závod. Nejčerstvěji mám v paměti svůj poslední v Itálii, kdy nám počasí nepřálo. Mezi dvěma disciplínami jsme museli auto přenastavit, to jsme zvládli v rekordním čase asi 20 minut. Pak se muselo dotlačit na start, což je asi kilometr, ale kvůli bezpečnosti se nesmí s autem jet. Jakmile jsme stáli na startovní čáře a auto se rozjelo, začalo hořet, protože byl jeden šroub povolený a z motoru vystříkl olej. V té chvíli se také spustil hustý déšť. Motor jsme uhasili a formuli jsem musel dopravit zpátky. Klukům se naštěstí podařilo vůz rychle opravit a mohl jsem ho ještě včas odtlačit na start. Trať ale totálně plavala, takže to nebylo nic příjemného. Přes všechny problémy se nám ale podařilo umístit na třetím místě, takže jsme byli opravdu šťastní. Když jsme pak ale večer viděli podrobné výsledky, zjistili jsme, že jsme za disciplínu skipad dostali nula bodů. Zjišťovali jsme proč, když jsme závod dojeli až do konce. Nakonec se přišlo na to, že nám zapomněli připsat osm bodů, což byl rozdíl mezi druhým a třetím místem, takže nám nakonec udělili druhé místo. To bylo naše nejlepší umístění v historii soutěže.

Pomohla Vám formule v dalším profesním rozvoji?
Tým TU Brno Racing je vlastně taková malá firma, takže jsem měl možnost nahlédnout a zapojit se do fungování, což mi pomohlo, když jsem začal sám podnikat. Určitě mě celý projekt profesně nasměroval a motivoval k tomu dělat to, co mě baví.

Po škole jste založil vlastní firmu – Performance Solutions. Čemu se věnuje?
Od určité doby mě začala zajímat data závodních vozů. Z nich lze zjistit spoustu věcí podobně jako z krve nebo tepu člověka. Od motoru počínaje až po podvozek se dá měřit rychlost otáčky jednotlivého kola, natočení volantu, poloha plynového pedálu a další. Tato data se dají analyzovat a využít pro návrh zlepšení vozu nebo schopností řidiče. Toho jsem využil právě při zakládání firmy Performance Solutions a zabýváme se tím. Nezůstáváme však pouze u vyhodnocování dat. To je pouze jedna část.

K čemu je analýza dat zákazníkovi užitečná? Co díky ní může získat?
Není to jen o analýze dat, ale i o jejich sběru a návrhu změn. Při testování si vždy po dojetí závodní trati vezmeme řidiče stranou a vyzpovídáme ho, jak se vůz na trati choval a jak se mu řídil. To porovnáváme s naměřenými daty a pak se teprve může rozhodnout o změně nastavení auta, třeba pružin, tlumičů nebo světlé výšce. Případně řekneme pilotovi, kde mohl víc brzdit a kde se mohl zachovat jinak. Ale zjišťují se i limity samotného auta. Například jsme zjistili, že je potřeba udělat měkčí stabilizátory, aby se auto lépe kroutilo. Na základě toho jsme vyrobili součást, kterou jsme týmu dodali.

Bylo těžké získat první zákazníky?
Začal jsem oslovovat firmy a během několika měsíců jsem získal první klienty. Momentálně máme několik rozjetých projektů nejen v Česku, ale třeba i v Rakousku. Nějaké zákazníky jsem získal díky kontaktům přes kamarády, některé jsem musel přesvědčovat, protože byli na začátku nedůvěřiví, ale pak jsem jim podrobně vysvětlil, v čem jim můžeme pomoci.

Na čem momentálně pracujete?
V červnu nám vyšly první dvě aplikace pro mobilní telefony. Pomocí mobilu je možné natáčet video v autě a aplikace sbírá veškerá data, jako je akcelerace, rychlost a další. Je to zatím určené jen pro fanoušky motorsportu, ale časem bychom chtěli software vypilovat tak, aby byl použitelný i pro profesionály. Pro švédského závodníka rallye jsme zase dělali aplikaci na měření mezičasů.

Pracujeme však také na vývoji vozu pro mistrovství světa v rallycrossu, kde řešíme jak konstrukční návrhy, tak například úpravu kabelového svazku s naším partnerem.

Kolik lidí čítá Váš tým?
Ještě donedávna jsem byl na vše sám spolu s několika externisty. Na softwarové věci mám teď jednoho člověka a momentálně také spolupracuji s kamarádem konstruktérem.

Co plánujete do budoucna? Budete se dále věnovat motorsportu, nebo chcete zabrousit i do jiné oblasti?
Určitě nevylučuji, že se v budoucnu posunu trochu jiným směrem. Už teď pracuji na projektu tříkolek pro hendikepované, které jsou postavené na invalidním vozíčku. Pokud se někdy objeví projekt, který mě bude zajímat a nebude z oblasti motorsportu, tak se mu určitě nebudu bránit.

Vstoupit do fotogalerie

(kah)

Témata