Ačkoliv Riad Awad v České republice nežije už přes dvacet let, stále ovládá češtinu. Bedlivě také sleduje jak politické dění u nás, tak život na své alma mater. „U nás v Sýrii bohužel nemáme momentálně žádnou budoucnost. I proto doufám, že se mi podaří strávit zbytek život v Česku. Obzvlášť teď, když mám rodinu,“ posteskl si Awad.

Do tehdy ještě Československa se dostal Riad Awad v roce 1983 díky stipendiu komunistické strany. Nejprve studoval češtinu v Teplicích. Následně nastoupil na ČVUT, ze kterého po prvním ročníku přešel na Vysoké učení technické do Brna. Zajímalo ho elektro, a nakonec úspěšně ukončil studium na elektrofakultě VUT. „Po skončení studia jsem se rozhodl vrátit domů. Chtěl jsem sloužit státu a společnosti,“ dodal Awad, který u oboru zůstal a uplatnění našel jako elektroinženýr. Protože měl ale na starosti především novou výstavbu, je momentálně v podstatě bez práce. V Sýrii, která je už několik let zmítaná válkou, téměř žádné domy nikdo nestaví. I proto se živí spíše prodejem květin.

Zájem o stavitelství po něm zdědily i jeho děti. Syn i dcera studují na vysoké škole architekturu. Kvůli složité politické a bezpečnostní situaci v zemi se ale Riad Awad obává, že nemají v Sýrii žádné nadějné vyhlídky na zajímavé zaměstnání.

Na roky strávené na VUT vzpomíná Riad Awad dodnes. „Mám na spolužáky i učitele krásné vzpomínky,“ potvrdil. Udržet či obnovit kontakt s některým z nich se mu ale nepodařilo. „Zkoušel jsem hledat spolužáky přes Facebook, ale bohužel jsem nikoho nenašel,“ podotkl Awad, který si při studiu přivydělával prací na vrátnici kolejí, kde bydlel. „Celkově mohu říct, že to bylo nejlepších sedm let mého života,“ uzavřel Riad Awad.

(zep)