Pět měsíců strávila Lucie Sádecká z Fakulty výtvarných umění šitím a háčkováním modelů, které byly zveřejněny v jednom vydání časopisu Burda Style. Projekt 07/17 byl součástí bakalářské práce, v níž chtěla otestovat funkčnost šicích postupů z časopisu a podpořit řemeslnou a krejčovskou výrobu. Práce byla nominována mezi osm nejlepších bakalářských prací v soutěži 8 z VUT. Celou kolekci představila na akci Malá noc módy v Brně.

Studentka čtvrtého ročníku FaVU Lucie Sádecká se věnuje zakázkové tvorbě a vede kurzy šití pro začátečníky v ateliéru Rebelion. Krejčovskému řemeslu se ale začala učit sama, protože se jí nelíbilo, jak je výroba oblečení neetická a jaký má dopad na životní prostředí. „Říkala jsem si, co s tím sama můžu udělat, a rozhodla jsem se, že si začnu šít. V trafice jsem si všimla časopisu Burda a koupila si jej. Namísto abych chodila vybírat oblečení do obchodu, listovala jsem časopisem a vybírala, co všechno si jednou ušiju,“ popsala Sádecká moment, který ji k nápadu přivedl.

Časopis Burda Style zprostředkovává svým čtenářům návody na šití vlastních oděvů více než padesát let. „Pro hodně lidí má Burda nádech nostalgie, protože podle ní šily jejich maminky či babičky. Fenomén toho časopisu mě fascinoval. Říkala jsem si, kdo jsou ti lidé, kteří jej stále ještě kupují? Nikoho takového jsem neznala. A tak jsem se rozhodla, že se v rámci své bakalářské práce pokusím zhmotnit a ušít jedno číslo časopisu Burda,“ vysvětlila studentka. Vybrala si sedmé vydání z roku 2017 a rozhodla se dodržet všechny stříhací a šicí postupy stanovené časopisem, aby otestovala jeho funkčnost.

„Byla to výzva. Skoro měsíc mi trvalo, než jsem všechny návody pochopila. Některé střihy jsem musela konzultovat i s profesionální švadlenou. Ta byla z doporučených postupů v rozpacích,“ nastínila průběh tvorby Sádecká. „Je to občas složitě napsané. Může to být způsobeno tím, že časopis je překládaný z němčiny. Neumím si představit, že by se na základě těchto postupů naučil šít naprostý začátečník,“ zhodnotila. Po pěti měsících práce vzniklo studentce pod rukama sedmatřicet modelů. Kvůli některým se musela naučit i háčkovat.

Všechny modely jsou ušity z bílého recyklovaného plátna, aby kolekce působila jako celek a žádný model nevyčníval kvůli zvolené látce. Na oděvech je sítotiskem vytištěný tzv. krejčovský jazyk. „To jsou různé značky a mapy střihů, které Burda používá. Odráží se v tom snaha o správné zhotovení oděvů a zdůraznění řemeslné výroby,“ vysvětlila Sádecká. Kolekce 07/17 obsahuje pětadvacet dámských modelů, tři dětské, šest doplňků a tři háčkované kusy. „Je super, že jeden časopis dokáže vlastně obléci tři generace – dítě, maminku i babičku,“ zmínila studentka.

Některé z ušitých modelů si Lucie Sádecká plánuje ponechat, jiné už našly nového majitele a další ho hledají. „Ráda bych si se zájemci o moje oblečení i popovídala. Beru to jako součást řemesla. Když něco udělám rukama, tak se v tom produktu drží moje myšlenka. Proto předpokládám, že to bude přitahovat lidi, kteří o módě a životním stylu smýšlejí stejně jako já,“ zamyslela se nad budoucností ušitých modelů Sádecká.

Oblečení a jeho tvorbě se chce studentka věnovat také ve své diplomové práci. Tentokrát by se však ráda dostala na úplný počátek procesu. Učí se proto, jak pěstovat len setý a jakým způsobem rostliny zpracovat, aby z nich mohla utkat přízi a vyrobit tkaninu. „Je to už zapomenuté umění, proto jsem se musela seznámit s konkrétními lidmi a farmáři, kteří mi začali předávat zkušenosti. Už mám vyhlídnutou lokalitu a na jaře plánujeme len zasít,“ nastínila svoje plány Sádecká. „Témata jako slow fashion, soběstačnost a jednoduchý styl života mě zajímají. Zažít si sama celý ten řemeslný proces vzniku textilie a oděvu pro mě má velký význam. A jsem ráda, že se mi to daří propojit i se školou,“ uzavřela studentka.

(mar)