„Při studiu na FaVU jsem byla na pracovní stáži u slovenského designového studia Crafting Plastics, které pracuje s biologicky rozložitelným plastem na rostlinné bázi. Myslím, že v zahraničí se lidé hodně snaží přemýšlet tímto směrem, především ve Velké Británii, USA nebo Nizozemí. Právě tam funguje propojení vědeckých oborů s designem, a to už na univerzitách. Postupně jsem začala sbírat informace a dělat rešerše k tématu, aby po roce práce vznikl web ConsciousDesign.cz,“ popisuje Valentýna Filípková svou cestu k nové vzdělávací pomůcce pro začínající tvůrce i studenty designu.

Návštěvníci zde na jednom místě najdou přehled základního dělení materiálů, jejich alternativy, odkazy na materiálové databáze, trhy se zbytkovými materiály a mnoho dalšího. Dozví se také informace o metodě LCA, pomocí níž si výrobce či designér může nechat spočítat dopad produktu na životní prostředí. „V praxi se bohužel občas setkáváme i s takzvaným greenwashingem, kdy firmy investují nemalé peníze do marketingu svých produktů, které propagují jako zelené, ale pak se ukáže, že moc udržitelné nejsou. Na webu tedy jsou i informace o tom, že ekologický dopad se dá změřit pomocí metody LCA. Ta posuzuje životní cyklus daného produktu,“ vysvětluje Filípková, která před příchodem na VUT vystudovala design nábytku na Mendelově univerzitě. Pro navazující magisterské studium si pak zvolila Ateliér produktového designu a nyní bude pokračovat jako doktorandka pod vedením Jany Kořínkové.

Zmíněná LCA metoda měří dopad, jenž může daný produkt způsobovat napříč svým životním cyklem – od získávání surovin přes výrobu, distribuci až po recyklaci. Zohledňuje kolik je spotřebováno vody, kolik vzniká oxidu uhličitého a jaký vliv to má na životní prostředí. „Spousta lidí si myslí, že papír je nyní lepší obalový materiál než plast, ale tak jednoduché to není. Ostatně, jak je možné se dočíst v jednom z rozhovorů na mém webu, plast před desítkami let vznikl i proto, že lidé chtěli chránit své lesy,“ upozorňuje Filípková, která v rámci diplomové práce vyzpovídala odborníky z oblasti materiálových věd, technologií či designu.

Studijní program zaměřený na odpovědný design v Česku zatím neexistuje, i proto je podle autorky důležité nabídnout studentům designu alespoň základní vhled do problému. „Diskuze o materiálové odpovědnosti a lokálním přístupu ve výrobě dnes rezonuje spíš v módním odvětví a dotýká se často pouze nárazových školních zadání. Takovou vlaštovkou je středoškolský obor Ekotextil na brněnské Střední škole umění a designu. Ráda bych ale sdílela své poznatky se všemi studenty, kterým není lhostejné nakládání s materiálovými zdroji. Díky tomuto rozcestníku už snad budou vědět, kde začít,“ říká designérka, jež společně s designérkou Petrou Šťastnou loni navrhovala mj. výlohu brněnské prodejny pralinek v rámci Výloha roku, přičemž se snažila nepořizovat žádný nový materiál, ale využít ten dostupný na prodejně.

Web zatím existuje jen v češtině, do budoucna plánuje jeho autorka i překlad do angličtiny. Jak sama tvrdí, ráda by napomohla tomu, aby se věda a umění v České republice propojovaly už na školách. Právě VUT má svým oborovým rozpětím v tomto směru potenciál. “Můj osobní sen je podílet se jednou na vývoji nového materiálu. Sama jsem dělala experimenty s těmi rostoucími, jako je třeba houbové mycelium nebo kombucha,“ uzavírá s výhledem do budoucna mladá tvůrkyně.

(rdk)