Ředitel CISCO: Některé zkoušky už člověk opakovat nechce, ale je dobře, že jsou

Absolvent VUT Michal Stachník tíhnul k počítačům už od první třídy na základní škole. Přestože chtěl být vědcem, osud to chtěl jinak a zavál ho do korporátních společností. Dnes je ředitelem pro Českou republiku a Slovensko jedné z největších IT společností CISCO, která se zaměřuje na síťové prvky. Jaká byla jeho cesta od studií až po takto vysoký post nastínil v rozhovoru, který nedávno vyšel v časopise Události a nyní ho přinášíme i na ZVUT.cz.

Na VUT jste absolvoval obor Počítačové vědy na tehdejší Fakultě elektrotechniky a informatiky. Proč jste se rozhodl zrovna pro něj?

Oba mí rodiče vystudovali technické obory, navíc na VUT. Do dneška si vzpomínám na hezkou příhodu, kdy měl tatínek v práci akci, kterou bychom dnešní terminologií mohli nazvat pracovní teambuilding s rodinami, a jeho šéf tam měl počítač ZX Spectrum. No, a aby od nás měli klid, tak nás děti za něj posadili. To jsem byl přibližně v první třídě a zanechalo to ve mně takový dojem, že to nastartovalo moji dráhu. Od 14 let jsem už programoval, takže vlastně nebylo jiné volby. Navíc jsem rodákem z Brna, tudíž bylo naprosto jasné, že půjdu na VUT.

Takže programátorem jste chtěl být už od malička?

Vůbec ne. Od dětství jsem měl naivní představu, že bych chtěl být vědcem, a že budu nad něčím bádat. A paradoxně, když jsem byl na vysoké škole, založil jsem si vlastní firmu a to úplně obrátilo moji kariéru jiným směrem, tedy k byznysu.

Měl jste titul z VUT i vlastní firmu, co bylo dál?

Díky tomu, že jsem vedl malou firmu o osmi lidech, tak mě jednou oslovil kamarád, který nastoupil do společnosti Sun Microsystems, jestli bych u nich nechtěl pracovat. A mně to přišlo jako geniální nápad, protože jsem mohl načerpat zkušenosti. Říkal jsem si, že by to mohla být dobrá stáž na 3 měsíce, podívám se, jak to chodí jinde a pak uvidím. A tak jako všechny dočasné věci bývají nejstabilnější, tak to totálně obrátilo mé směrování a začal jsem tím svoji korporátní kariéru. Ze Sunu jsem šel do IBM, Symantecu a VMWare a pak přišla nabídka ze CISCO, která se neodmítá. Po mnohakolovém výběrovém řízení jsem zakotvil právě tady.

Firma, kterou jste založil, ještě funguje?

Už ne, ale jsem za tu příležitost vděčný. V malé společnosti máte na starosti od toaletního papíru, přes strategii, účetnictví, HR až po prodej. Zkrátka úplně všechno. Je to škola byznysu, která mě naučila obrovské pokoře a zodpovědnosti.

Uvažujete o tom, že byste v budoucnu ještě rozjel vlastní byznys?

Přiznávám, že se mi to honí hlavou. Ale už nemám takovou energii jako ve dvaceti letech. Na druhou stranu už má člověk nějaké zkušenosti. Otázka je být ve správný okamžik na správném místě a mít ten správný nápad a na tento trojbod zatím čekám.

Co je hnacím motorem Vaší práce?

Možnost tvořit. I v byznyse. Možnost dát tomu nějaký svůj otisk, jak bude firma fungovat na daném trhu, jak bude vnímána, jestli se jí podaří něco změnit. Až se jednoho dne ohlédnu zpátky, tak chci za sebou vidět nějaký výsledek. To je to, co mě láká. A určitě kolektiv. To je jednoznačně věc, kde se dá také zanechat svůj otisk. Mně se velmi těžko odcházelo z předchozí práce, protože mě tam držel právě kolektiv. Ale tady jsem našel svoji novou rodinu.

Na co jste nejvíc hrdý?

Asi na to, že jsem schopný poskládat týmy, že se snažím udělat firmu vnitřně silnou, semknout se. Tomuhle konceptu věřím a několikrát za sebou se mi to podařilo. A jsem pyšný na to, že se povedlo přebudovat dnešní datová centra v Česku. Ale že bych měl nějaký piedestal, to ne. Já víc věřím na malá štěstí. Máme tendenci čekat na něco zásadního, ale ve skutečnosti se život skládá z malých radostí a v byznysu je to podobné. Člověk se musí dívat na jednotlivé korálky, které se pospojují, než na to, že na konci je obrovský pomník. Já nehledám veliký pomník na konci, ale spíše ty korálky. Za co jsem opravdu rád, je podpora a spolupráce s Kontem Bariéry a Klokánkem. Na podzim jsme namísto tradičního teambuildingu věnovali odpoledne dětem z Klokánku. Pouštěli jsme s nimi draky. Měl jsem z toho hrozný strach. Bál jsem se reakcí lidí i dětí. Ale byl to naopak jeden z nejsilnějších momentů, kdy i ti největší cynici říkali, že si ty děti vezmou na víkend. Všem docvaklo, že naše každodenní pracovní starosti se vůbec nedají srovnávat s problémy těchto dětí a jejich rodin. To vás nabije a posune.

Co Vás na Vaší práci baví?

Práce s lidmi. To je to nejdůležitější a pro mě i to nejzajímavější. Asi nikdo se netěší do práce k té administrativě. Já se těším do práce za lidmi. A tady v CISCO jsem obklopen extrémně chytrými a pracovitými lidmi. Máme tady špičkový orchestr, se kterým se dají dělat ohromné věci, to je paráda.

Co Vás momentálně nejvíc zaměstnává?

Našim největším projektem je digitalizace České republiky. Podařilo se nám připravit pár konceptů digitální mapy. Snažíme se vymyslet, jak působit ve školství, jak digitalizovat agendy státní správy, jak otáčet společnost a to je i pro 300 lidí, kteří v CISCO pracují, obrovský úkol.

Když se za svým studiem na VUT ohlédnete, v čem hodnotíte jeho největší přínos?

Určitě mi dalo znalost principů a klíčových věcí, díky nimž mám pevnou půdu pod nohama. Znalost základních věcí vám dává určitý rámec, který vás ukotví. A samozřejmě spoustu krásných a nezapomenutelných vzpomínek. Samozřejmě jsou některé zkoušky, které už člověk v životě opakovat nechce. Ale je dobře, že jsou. Život vás pak postaví před podobné zkoušky, akorát o nich nevíte. Tady jste věděli datum i z čeho čerpat, takže výhoda tam byla. To je to, co vám ta škola může dát.

(pek)

Témata