V okamžiku, kdy reprezentujete společnost, tak trochu slíznete smetanu za svoje zaměstnance. Tato ocenění jsou výsledkem práce celého kolektivu, který tu se mnou sedí. Posledních 20 let jsem měl štěstí na neuvěřitelně kvalitní lidi. Nebýt jich, žádná ocenění by nebyla.

Není problém najít top manažery, ale je obrovský problém najít normální zaměstnance. IT trh je na tom nejhůře – tady nepracuje jenom ten, kdo pracovat nechce. Jsem teď zvědavý, jak se v tom odrazí válka na Ukrajině. Jazyk máme s Ukrajinci podobný. Rádi je zaměstnáme a pomůžeme jim překlenout tuto náročnou dobu. Samozřejmě tak pomůžeme i sami sobě. Jsem přesvědčený, že speciálně v IT je nedostatek zaměstnanců největší brzdou rychlejšího rozvoje.

Zatím to nepociťujeme. Nemáme ukrajinské zákazníky, ale máme zákazníky, kteří mají třeba ukrajinské dodavatele. Nicméně časem válku na Ukrajině pocítí všichni – ať už primárně proto, že tam mají obchodní partnery, nebo sekundárně vlivem sankcí. Na druhou stranu válka byla v dějinách lidstva vždy motorem pokroku. Pokud bude řešení ukrajinské krize rychlé, může to nastartovat ekonomiku. Firmy se budou snažit obnovit, co bylo zničeno, a tyto příležitosti budou generovat ekonomický růst.

Je to složitější historie. Můj dědeček byl letecký pilot a na strojárně učil letecké motory. Byl to můj vzor, a tak jsem si první přihlášku dal na FSI VUT. Po půl roce studia jsem sedl k sálovému počítači a zjistil, že programování mě baví víc než kreslení převodovek. Dva roky jsem tam vydržel, pak jsem se snažil přejít na elektrofakultu a začít s programováním. Místo toho jsem ale odešel na vojnu. Následoval rok 1990 a já hned v lednu založil společnost Cígler Software a z elektrofakulty vzápětí odešel.

Nebylo od koho ten byznys odkoukat. Pracoval jsem tehdy na Výzkumném ústavu veterinárního lékařství a po sametové revoluci museli veterináři přejít do soukromého sektoru. Napsal jsem jim na prvních počítačích ceník veterinárních výkonů. A oni řekli – hele, to je super, ale my to potřebujeme ještě vyfakturovat. Napsal jsem tedy ještě program, který se jmenoval Faktura Plus. Takhle jednoduše to začalo. Nebyl jsem ale jediný. I ostatní programátoři objevili díru na trhu – statisícům začínajících podnikatelů chyběly účetní programy. Tak je začali dělat všichni programátoři. Na tehdejší výstavě Invex bylo asi 500 společností, které nabízely své vlastní programy pro jednoduché účetnictví. Byla to vyloženě one man show – každý v ulici prodával svůj vlastní software.

Devadesátky byly zvláštní a těžká doba, ale kdo si dokázal najít své místo, měl to jednodušší než dnes. Nedostatek manažerských schopností tehdy nahrazovala poptávka trhu. Dnes je těžké vymyslet něco, co tu ještě nebylo. Závidím studentům Fakulty podnikatelské VUT, protože mají možnost studovat mix předmětů, které je připraví na podnikání. A vidím chyby, které jsem udělal, a kdybych se jim vyhnul, mohl jsem být jinde. Byl jsem prostě ajťák ve svetru. Manažerské dovednosti i schopnost motivovat zaměstnance jsem postrádal.
 

To je dobrý dotaz. Kdybyste se mě v roce 1995 zeptala, zda si umím představit, že budu mít dnešních 1500 zaměstnanců, řekl bych, že ne. Růst firmy do první stovky zaměstnanců bylo dílo náhody a lepšího podnikatelského instinktu. Vznik Solitey ale už byl řízený proces. V roce 2005 jsem si uvědomil, že musíme expandovat do zahraničí – a že nejjednodušší bude kupovat zahraniční společnosti než tam zakládat vlastní dceřinné. Máme za sebou také desítky akvizic českých a slovenských firem. Neustále však rosteme, přibližně 10 % tvoří organický růst a 20 % je akviziční růst. A pořád je kam se posouvat – Solitea má dnes obrat kolem 3 miliard, ale český IT trh je řádově vyšší.

 

Věnujete se ještě stále vývoji účetních systémů?

Většinou ano – děláme i programy, které řídí vnitrofiremní procesy. Tedy nejen účetnictví, ale také CRM systémy či business intelligence. K těm nejznámějším produktům patří iDoklad, který vznikl v roce 2006 a dnes jej používá třetina českých podnikatelů. Je to hezký příklad toho, že i v dnešní době se dá najít díra na trhu. Všechny cloudové fakturační systémy vznikaly okolo roku 2006 – dříve to nešlo, protože internetové prohlížeče nebyly dost rychlé. Stačilo odhadnout ten správný moment a uvést na trh funkční produkt, který lidem zjednoduší život.

Jednou jste zmiňoval, že Brno je taková zlatá loď IT. Jak to?

Ano, o Brnu se říká, že je české Silicon Valley. Je tu hromada vysokých škol, které generují kvalitní absolventy. A je tu spousta zahraničních společností, které z toho profitují, a tento ekosystém vytváří příležitosti. Musím říct, že brněnské vysoké školy hrnou kvalitnější a kvalitnější absolventy. Přibližně třetina našich zaměstnanců jsou absolventi VUT. Chodí k nám vývojáři a už umějí programovat, protože za sebou mají velké projekty z praxe, které si vyzkoušeli už během studia vysoké školy. A to je moc dobře. Věnuji se i mentorování v JICu, protože chci se šikovnými absolventy sdílet zkušenosti. Pomáhám tak nejen jim, ale snad i České republice, abychom se z té montovny posunuli někam dál. A taky sobě, protože mě mentoring nabíjí energií.

Oukej (směje se). To asi narážíte na moje akce s Rallye Dakar. Vzniklo to úplně náhodou – mám zkušenosti s expedičním cestováním a navštívil jsem desítky zemí. A tak mě jednou oslovili kamarádi, zda bych se k nim nechtěl přidat na Rallye Dakar jako pilot doprovodného vozidla. Moc jsem se toho prvního Dakaru bál, ale bylo to dobře. Začátky bolely, ale pak se to naučíte – a tak je to se vším. Ježdění mě moc baví, protože 3 týdny řešíte jen jídlo, spánek a řízení. Na nic jiného nezbývá energie. Domů se sice vracím nevyspalý, ale s vyvětranou hlavou plnou byznysových nápadů. Je to pro mě digitální detox v tom pravém slova smyslu.

(mar)