3. dubna 2017Ondřej ŠvirákOd chvíle, co mi moji rodiče přestali utírat zadek uplynula už hezká řádka let a zhruba v té době se začala formovat má dobrodružná povaha. Taťkova knihovna představovala desítky mrazivých dobrodružství od všech těch Messnerů, Habelerů, Kukuczků a Simpsonů (Joe-ů, nikoliv Homerů :) I přes to, že jsem ještě neuměl číst, fascinovaly mě černobílé fotografie nepochopitelně obrovských kopců a sníval jsem o tom, že někdy okusím alespoň zlomek z toho, co prožívají tihle páni horolezci. S postupem času jsem se pak čím dál více začal dostávat do hor a uvědomoval si, jak neskutečně statečné (a sebevražedné činy) mají tihle rytíři nebes na starosti a že raději zůstanu pevnýma nohama na zemi a stane se ze mě horský běžec.
Za letošní rok jsem si dal za cíl zdolat 26 ultramaratonů ve 26 státech na 6 světadílech. Kromě studia soudního inženýrství provozuji živnost horského průvodce, která mi v mém počínání výrazně nahrává do karet. Nicméně není jednoduché skloubit cestování, sport, (individuální) s