Do Antarktidy se Ladislav Janíček, kvestor VUT, vydal poprvé v roce 2006, tehdy na návštěvu nově vybudované polární základny Johanna Gregora Mendela Masarykovy univerzity na ostrově James Ross. Původně to měla být jen symbolická návštěva na pár hodin, avšak nakonec změna počasí účastníky expedice „zamkla“ na takřka čtyři týdny. Během letošní, pro něj již páté expedice s sebou kvestor vezl mj. i svatováclavskou kapličku, na jejíž výzdobě spolupracovali kolegové z FaVU, aby ji následně nainstaloval na Nelsonově ostrově v souostroví Jižních Shetland jako zřejmě první českou kapličku v Antarktidě. Péčí Českého antarktického nadačního fondu zde právě vzniká druhá česká výzkumná stanice, která skýtá příležitosti i pro vědce z VUT.

Jak vaše cesty do Antarktidy začaly?
Asi před patnácti lety mi, coby kvestorovi Masarykovy univerzity, přinesl k podpisu Pavel Prošek, profesor z Přírodovědecké fakulty, smlouvu na výstavbu první české vědecké polární stanice na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě. Na univerzitní polární stanici jsem se poprvé vydal letecky přes argentinskou polární základnu Marambio, a to plně "za své". Lákalo mne dobrodružství. Původně to měla být jen krátká "inspekční cesta" na pár hodin s přeletem vrtulníkem na českou základnu. Nakonec jsem zde zůstal takřka čtyři týdny – po několika hodinách pobytu totiž přišlo hlášení, že nás již není možné pro nepřízeň počasí vyzvednout a převézt zpět…

…a zřejmě vás to neodradilo.
Neodradilo. Naopak mi toto dobrodružství připoutalo Antarktidu k srdci – právě kouzlem nepoznaných a lidmi takřka nedotčených míst. Ačkoliv je všude prázdno, jen samý led a sníh, je tam neskutečně krásně. Pobyt tam je doslova jako pobyt na jiné planetě, trochu science-fiction. Proto jsem se tam začal vydávat znovu a znovu – opět v roce 2010 a od té doby každé tři roky, i když už i jinam a vždy jen soukromě. Splnil jsem si také dávný sen: plavit se tam lodí, a to kolem Mysu Horn přes Drakův průliv. V roce 2013 jsme uskutečnili poprvé s několika přáteli polsko-českou výpravu 2stěžňovou 20 metrů dlouhou námořní jachtou s 11člennou posádkou. Mimochodem jsem se stal i členem správní rady Českého antarktického nadačního fondu (ČANF), který byl před několika lety zřízen jako nezisková organizace za účelem podpory výzkumu českých institucí v Antarktidě. Tento Fond získal s posvěcením ministerstva zahraničí darem opuštěnou polární stanici na Nelsonově ostrově v souostroví Jižních Shetland. Tu tam kdysi v 90. letech založil Jaroslav Pavlíček jako místo pro výcvik sebepřekonávání se, odolnosti a přežívání člověka v extrémních podmínkách. Tato základna po přebudování otevře další možnosti výzkumného působení českých institucí, mj. i VUT.

K čemu bude stanice sloužit?
Bude z ní jednak česká základna pro zásobování, ale také alternativní vědecké stanoviště, které by jednou mohlo využívat také VUT. Protože na novou stanici na Nelsonově ostrově, která letos dostala pracovní název CzEcoNelson, se lze dopravit i poměrně jednoduše – dokonce přímo letecky, mohla by sloužit i pro zásobování první české stanice J. G. Mendela. Letos jsme tam provedli také úklid ve spolupráci se společností Czechoslovak Ocean Shipping, mimochodem na úklidu stanice se letos podíleli i dva studenti FEKT, se kterými jsem se tam také setkal. Ovšem cílem naší výpravy v letošním roce byl nejen úklid, ale i cesta po základnách na Jižních Shetlandách s úmyslem představit svým sousedům oživení české základny i možný program využití nové stanice jako logistické a další výzkumné základny ČR v Antarktidě.

Zmínil jste, že stanici by mohlo využívat i VUT. Jak?
Počasí v Antarktidě je velmi extrémní – mráz, mořská voda, vichřice i sněhové bouře, změny teplot atd. A právě tím se zde otevírá výzva i pro naši technickou univerzitu. Například ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou MU jsme již na Fakultě architektury VUT vyhlásili výzvu pro studenty na tvorbu návrhu architektonické koncepce nově budované základny CzEcoNelson. Případnému vítězi nabídne ČANF jako odměnu výpravu na Antarktidu. V oblasti vědecké se pro VUT otevírá možnost zkoumat jevy v extrémních podmínkách Antarktidy, např. odolnost různých materiálů, chování technologických konstrukcí, geotechnologií, elektrotechnologií, chování větrných elektráren i solárních elektráren pod vlivem agresivních přírodních vlivů a mnoho dalšího. Vytváří se tak příležitost pro spolupráci například s FAST, FEKT, CEITEC, FSI, ale třeba i s FCH. A ač to může znít zatím dost fantasticky a nadneseně, nevylučuje se i technická spolupráce v oblasti kosmického výzkumu, neboť Antarktida skýtá velmi dobré podmínky pro ověřování technologií pro cesty a budování základen třeba na Marsu a v jeho proměnlivém mrazivém a suchém klimatu.

Čím je místní klima unikátní?

Je to poslední území, kde jsou stopy člověka stále ještě minimální a kde lze vidět planetu Zemi v jejím původním stvoření. S obavami se sleduje oteplování planety a ubývání ledu. V Antarktidě led někde ubývá, ale naštěstí někde i přibývá. Člověk si to hned neuvědomí, ale v Antarktidě například nejsou obvyklé bakterie, ani viry a díky tomu tam nelze vlastně ani onemocnět, pokud si tam člověk nepřiveze nějakou nemoc už s sebou. Kromě toho třeba zbytky jídla padlého na zem tam spíše usychají, takže pokud někomu spadne na zem kus jídla, třeba špagety, tak pokud jej nesní třeba tučňáci, nejspíše jej tam naleznete vyschlý i za rok. Veškeré zbytky jídla, odpadky a plasty se proto v Antarktidě skladují předepsaným způsobem a odváží se pryč.

Co na vaše výjezdy k jižnímu pólu říká rodina?

Každá taková výprava na řadu týdnů je obecně náročná. Na jednu stranu má člověk čas sám pro sebe, ale cítí odpovědnost za rodinu. Při první cestě o mne měli velký strach, ale snad si už i trochu zvykli, byť tuto mou zálibu a potřebu zrovna s klidem nepřijímají. Vidí, že jsou pro mě ty cesty důležité a já jsem vděčný, že mi tam jednou za dva či tři roky umožní na měsíc odjet. Při letošní návštěvě jsem s sebou na Antarktidu vezl i kus domova – malou dřevěnou kapličku zasvěcenou českým přemyslovským patronům – sv. Václavovi, sv. Ludmile a sv. Anežce České. Navrhoval jsem ji sám, jeden kamarád ji vyrobil z kvalitního dubového dřeva a kolegové z FaVU vyrobili sošku Ukřižování i tří svatých. Kaplička je sice jen půl metru vysoká, abych ji převezl v osobním zavazadle, ale hlavně jde o symbol. V základně kapličky je umístěna časová schránka, která kromě jiného obsahuje i notový záznam Svatováclavského chorálu, který jsem napsal, a flash disk s nahrávkou tohoto chorálu naším pěveckým sborem Vox Iuvenalis. Kapličku jsme s přáteli umístili ve skalním výklenku na Nelsonově ostrově nedaleko nové základny. Uvidíme, jak přečká první zimu. Je neuvěřitelné, jak tato kaplička a práce na jejím umístění všechny stmelila a jaké kouzlo z ní vyzařuje. Měla tam ještě během naší výpravy i svoje první návštěvníky, nejen z Polska, ale také třeba velitele ruské základny Bellingshausen. Do budoucna plánujeme na základně CzEcoNelson umístit na vrcholek skalního útesu s výhledem na otevřené moře i sochu sv. Jana Nepomuckého, která by měla být větší a sloužit tak trochu i jako "maják".

A jaké máte v Antarktidě plány dál?

Budeme se skupinkou přátel okolo Českého antarktického nadačního fondu podporovat rozvoj základny na Nelsonově ostrově. Vzniknou tam obytné prostory a zázemí pro pobyt výzkumníků. Byl bych velice rád, pokud by se mezitím na VUT našel zájem o výzkum v Antarktidě v technické oblasti. Rád bych se podílel na zprostředkování návštěv a využívání nové základny pro výzkum ze strany brněnské techniky. Veškeré aktivity tam jsou výhradně neziskové a spíše bych řekl, že vlastně všechny tyto aktivity podporujeme "ze svého", a to včetně cest. Chtěl bych ale pomoci zájemcům z VUT s koncipováním případných dotačních projektů, které by mohly takový výzkum finančně zajistit. A pokud jde o mě osobně, pak kromě toho, že se těším na další výpravu, píšu o Antarktidě a mých cestách tam knihu – takový faktografický cestopis. Je již skoro hotová. Chtěl bych ji však ještě doplnit o poslední zážitky a vydat. Tak snad se to brzy podaří.


(red)