Téma

28. srpna 2020

Úraz na lyžích přivedl Ondřeje Slavíka k 3D tisku, dnes prodává pojízdné modely autíček do celého světa

Ondřej Slavík s modelem auta v brněnské 3D dílně FabLab | Autor: Tereza Kadrnožková
Plastové modely terénních aut si díky tiskovým datům Ondřeje Slavíka vyrábí lidé sami doma na jednoduchých 3D tiskárnách. Stačí jim k tomu navíc jen šroubky, elektrický motor a asi dva týdny času. Že mají autíčka úspěch, dokládají fotky spokojených majitelů, kteří si své modely vylepšují, nebo s nimi jezdí na výlety.

Jako student si Slavík vybral obor průmyslového designu na Fakultě strojního inženýrství, kde jako svou diplomovou práci vytiskl na 3D tiskárně model obytného plavidla. Jak sám říká, nikdy se ale nedržel jen jedné oblasti a i za cenu prodloužení studií sbíral zkušenosti, kde se dalo. Přes návrhy interiérů restaurací a kartáčů pro psy se nakonec dostal k výrobě zubních materiálů, kde působí dnes. Láska k designu mu ale zůstala. „Momentálně se jako externista designér také podílím na nově vzniklém českém kosmickém programu. Úplně od píky vymýšlíme přístroje a já k tomu přispívám nápady. To je něco, co jsem vždycky chtěl dělat. Design tam vnímám jako komplexní řešení problému,“ vysvětluje Slavík a dodává, že je přesvědčený o budoucnosti patřící všeobecně zkušeným lidem, než těm s úzkou specializací. 

Většinou lidi překvapím, když řeknu, že to není proto, že bych měl syna a chtěl mu vyrobit hračku na míru. Je to marketing. Autíčko chce totiž každý. 
Inspiraci na podnikání našel díky skupině lodních modelářů, kteří se předháněli, kdo bude mít lepší plavidlo. Ondřeje Slavíka automaticky napadlo si loď vytisknout. Otázku, proč začal vyrábět právě autíčka, dostává opakovaně. „Většinou lidi překvapím, když řeknu, že to není proto, že bych měl syna a chtěl mu vyrobit hračku na míru. Je to marketing. Autíčko chce totiž každý,“ racionálně hodnotí svůj projekt 3Dsets, do kterého se před lety pustil s kamarádem z Liberce. „Mým snem vždy bylo prodávat po celém světě něco nehmotného. Líbila se mi naše krásná čistá planeta a v době internetu přece není nutné posílat balíčky.“

Vytisknuté modely nemusí stát jen na poličce, ale při doplnění motorem můžou i jezdit | Autor: Tereza Kadrnožková
Posledním impulsem bylo, když si při lyžování ošklivě zlomil kotník a deset týdnů nemohl chodit. „Rok jsem rehabilitoval. V ten okamžik jsem si řekl, že všechno, o čem jsem snil, tak zkusím, i kdyby to byla slepá ulička. Přestal jsem o plánech jen mluvit a vrhnul se do akce. Strávili jsme asi 1500 hodin navrhováním autíčka, udělali jsme web, eshop a mělo to úspěch,“ vzpomíná na podnikatelské začátky. „Náš úplně první zákazník byl z Mexika, pak z Česka a další z Indonésie.“

Místo hotových modelů aut v poměru 1:8 se zabudovaným dálkovým ovládáním začal Slavík vyrábět podklady pro 3D tiskárny. Fyzicky neposílá nic, kupující si jen z internetu stáhne instrukce pro svou tiskárnu a asi osmdesátistránkový ilustrovaný návod na sestavení. Prvním modelem bylo terénní auto. „Tahle auta jsou pomalá, a tedy vhodná i pro děti. Jezdí krokem nebo rychlejší chůzí a spousta lidí s nimi jezdí na takzvané expedice, kdy jdou na výlet a auto je doprovází. Zároveň jsou fanoušci terénních aut v reálném životě dost kreativní, protože i svá auta si dost upravují třeba přidáním rámů. Říkal jsem si, že lidi by si mohli naše auta tisknout a upravovat podle sebe.“ A přesně to se stalo. Výjimkou nejsou trojbarevná vozítka, funkční světla nebo ovládání telefonem namísto původní vysílačky. 

Američani mají problém se šroubky v metrickém rozměru, v Indii zase mají problém sehnat ložiska. Někteří nikdy neviděli jednoduchou elektroniku, která uvnitř auta je. Museli jsme to tedy přichystat tak, aby to pochopil každý. 
Ondřej Slavík přiznává, že cílili i na nepříliš technicky zdatné zákazníky. „Velká část lidí, co si naše sety koupí, tak si sice pořídí tiskárnu, ale nemá co tisknout. Většina z nich si nic navrhnout neumí. A my jsme si řekli, že vytvoříme něco, co je maximálně komplexní, aby to člověku ukázalo, co ta technologie všechno dokáže. Autíčko má tištěné i převody a nápravy. Je ale velký rozdíl, když něco nabízíte široké veřejnosti, která tomu nerozumí. Američani mají problém se šroubky v metrickém rozměru, v Indii zase mají problém sehnat ložiska. Někteří nikdy neviděli jednoduchou elektroniku, která uvnitř auta je. Museli jsme to tedy přichystat tak, aby to pochopil každý,“ říká autor a chválí i aktivní komunitu na Facebooku, která přidává vlastní tisknutelné doplňky.

Díly se tisknou asi dva týdny čistého času, složit by je měl umět téměř kdokoliv | Autor: Archiv Ondřeje Slavíka
Jak tedy funguje samotný tisk? Dodaný elektronický soubor se nahraje do tiskárny, člověk si vybere barvu a dál se už o nic nestará. „Tisk je tak na dva týdny čistého času. I tady jsme ale mysleli na maximální uživatelskou přívětivost. Tiskárna začne tisknout a postupně si vybírá další dílky, které potřebujete. Když budete každý den třeba čtvrt hodiny večer něco šroubovat, budete vědět, že další den budou připravené v tiskárně přesně ty díly, které můžete přimontovat. Není potřeba čtrnáct dní čekat a pak až skládat.“ Pro kompletaci je třeba dokoupit asi čtyři sta šroubků a kdo chce s autem jezdit, tak přidá do košíku i elektrický motorek.

Především Američani si tisknou modely podle svých reálných vozidel | Autor: Archiv Ondřeje Slavíka
Auto je otevíratelné a funkční, má i odpovídající interiér. Autoři neustále dodělávají různé volitelné doplňky a doufají, že autíčka nebudou zapadat prachem na poličce. „Naposledy jsme vydali možnost úpravy dvoudveřového auta na pětidveřové. To ale neznamená, že to staré vyhodíte, jen ho částečně rozmontujete, dotisknete díly a máte nový model,“ vyzdvihuje Ondřej Slavík další výhodu oproti běžně prodávaným modelům. „Člověk se v tom může vrtat donekonečna a nepřestane ho to bavit.“

(tk)

Témata

Související články:
Absolvent FSI VUT řídí marketing Olomouckých tvarůžků. Češi jich ročně snědí 2 tisíce tun
Člověk nikdy nebude mít při rozhodování všechny informace. Inženýring je vlastně řízení rizik, říká Jiří Koutník z Voith
Z auta na letadlo za 80 vteřin – na vývoji prvního létajícího automobilu pracují i absolventi VUT
Patrik Štipák: Díky Formuli Student se živím tím, co mě baví
Zakladatel Rohlik.cz: Nikdy jsem nebyl úplně studijní typ