Statik v Zambii: med, požáry a dům z hlíny

Začátkem července 2025 vyrazil Ondřej Lokos, doktorský student Fakulty stavební VUT, do Zambie. V oblasti Kashitu už třetím rokem roste kampus střední školy a Ondřej působí od letošního února v rámci tohoto projektu jako statik. Úkol pro tuto sezónu byl jasný a krásně konkrétní: postavit stáčírnu medu – včelařskou laboratoř, která propojí výuku s místní praxí. V následujícím textu přibližuje své zkušenosti.

První doušek Zambie: dálnice, kde volant zůstane v ruce

Cesta z hlavního města Lusaky do Kapiri Mposhi je iniciační rituál. Dálnice je obdařena jediným pruhem v každém směru, v protisměru vás ale klidně můžou potkat hned dva náklaďáky vedle sebe a vy uhýbáte manévrem napůl v příkopě. V jednu chvíli zůstal našemu řidiči volant doslova v ruce – a přesto jsme dorazili. V Kashitu jsme rovnýma nohama skočili do reality: půlnoční vykládání trucku plného řeziva, využitého nejprve na bednění a později na vazníky. Hned další den jsem vyrazil do Ndoly pro materiál s pokynem „nejpozději do oběda zpátky“. Nevyšlo to. Píchlá pneumatika u osobáku, náročné tržnice a indické obchody, a nakonec exploze pneumatiky našeho trucku pod tíhou nákladu na oné „bezpečné“ dálnici. Následovalo improvizované překládání všeho materiálu do druhého trucku a návrat krátce po půlnoci. Zambie se opravdu nepředstavuje po malých doušcích.

Jak se staví v Kashitu

Třetí den jsem již vyrazil na stavbu, kde na nás čekaly hotové základové pasy, a my začali připravovat bednění pro srovnávací betonovou desku. Samotná budova stáčírny je zděná z nepálených cihel, které si místní vyrábějí v blízkosti stavby. Hlavní architekt projektu, Václav Centner, by nazval obvodové zdivo vyztužené žebry rytmizovanou fasádou – a trefně: pravidelný řád cihel vytváří plastický stínopis. Pod parapety jsou průduchy, které můžeme vidět také ve skladech, kde jsou ve tvaru matematických znaků „větší než“ a které zajišťují přirozené větrání i hru světla. Střecha je navržena z dřevěných vazníků s bazilikálním osvětlením a pod plechovou krytinou leží hliněné destičky, které fungují jako jednoduchá akusticko-tepelná vložka. Materiály jsou prosté, dostupné a smysluplné: co lze vyrobit a opravit lokálně, to se používá.

Statik v roli stavebního dozoru

Mým hlavním posláním na stavbě bylo dohlédnout na samotné zdění. Jedinou civilizační pomůckou mi byl nivelák a mé oko. Oproti minulým letům jsme nastavili přísnější pravidla, a to ložná spára 12 mm a tolerance zdění 2 mm. Začátky bolely všechny zúčastněné – bourali jsme čerstvě vyzděné úseky, vraceli se o krok zpátky a vysvětlovali, proč se vyplatí řešit milimetry i tady. O to větší radost přišla ve chvíli, kdy si místní ke konci mého pobytu sami říkali o kontrolu a přesnost začali hlídat jako vlastní. Toto považuji za největší přenosnou hodnotu, která na stavbě zůstane, i když už budu tisíce kilometrů daleko.

Zambijský čas a hořící horizont

„Any minute now.“ – věta, kterou uslyšíte denně. Může znamenat hodinu, ale klidně i pár dní. Po několika dnech se přistihnete, že místo rozčilování měníte perspektivu: méně stresu, více soustředění na to, co lze ovlivnit. Ke konci mého pobytu hořelo v okolí hned na několika místech a plameny byly vyšší než místní domy. Zůstal jsem stát v klidu a přes hledáček fotoaparátu si užíval pohled na oranžový horizont. Zambie učí trpělivosti i pokoře. A mimochodem – žádné tropy. Je suchá zima. V noci klesaly teploty k 3 °C, běžně se držely mezi 8 – 10 °C a přes den kolem 18 – 20 °C.

Milníky stavby 2025

Na přelomu mého pobytu jsme převzali hotové základové pasy a připravili srovnávací desku. Zdivo se postupně zvedalo a díky průběžné kontrole drželo stanovenou přesnost. Před odjezdem jsme vybetonovali železobetonový věnec a na pile bylo nachystané řezivo na střešní vazníky. Na papíře to zní jako „další fáze hotová“, ve skutečnosti je to hlavně posun týmu: z rutiny se stala práce, u níž se přemýšlí o kvalitě.

Proč to celé dává smysl

Kampus v Kashitu není jednorázová stavba, ale dlouhodobé úsilí, které vedle zdí roste hlavně v lidech: v řemesle, disciplíně a zodpovědnosti. Stáčírna medu přidá do kampusu praktický rozměr – propojí výuku s místní ekonomikou a pomůže, aby škola jednou stála na vlastních nohách. V tom je kouzlo jednoduchých řešení: nepotřebují složité technologie, jen trpělivost, přesnost a smysl pro detail.

Závěrem

Odjížděl jsem ve chvíli, kdy na zdivu zrál železobetonový věnec a dřevo na střechu čekalo na montáž. V hlavě mi zůstala tma s hvězdnou oblouhou, v dáli slyším dusání hliněných destiček a především tým, bez kterého by projekt neměl smysl. Zambie mě pokořila a mnohé naučila.

Kdo chcete vědět více, informace o projektu najdete na stránkách www.kashituschool.org.

 Zdroj: Fakulta stavební VUT

Témata

Související články:
Jakub Kočí z FAST VUT trénuje po boku Martiny Sáblíkové. Jeho snem je olympiáda
Kandidát na Krále Majálesu Daniel Skřek bojuje za relaxační zóny
Práce se studenty na organizaci plesu byla jedinečná zkušenost, říká Architekt světla
Studenti vymysleli, jak naložit s odpadem. Využili ho do podlah i izolační vaty
Vysvětlit fyziku 6letému dítěti je výzva, říká o popularizaci vědy ve VIDA! Jana Majerová