Pokud jste byli na loňském Plese VUT a uchvátil vás interiér a atmosféra, pak vás možná bude zajímat, kdo stojí za jeho návrhem a realizací. Jde o doktoranda z Fakulty stavební Jana Macháta, který si říká Architekt světla. Nebyl to však první projekt, který má za sebou. Těch jsou už desítky a s jeho prací jste se mohli setkat v rámci různých festivalů a kulturních akcí. V loňském roce měl například ve své režii rozsvěcování vánočního stromečku na náměstí Svobody.
Jak jste se vůbec ke scénografii, stagedesignu a podobným aktivitám dostal?
Díky tomu, že jsem z Olomouce, tak jsem měl možnost dostat se na festival světla a videomappingu, který zde vznikl v roce 2011 jako první v republice. Účastnil jsem se dvou workshopů, které se věnovaly videomappingu a světelnému designu. Tehdy jsem se nadchl pro nasvícení budov a spojení světla a architektury. Další rok už jsem se podílel na festivalu jako organizátor. Postupně jsem objevoval různé umělce z oboru a inspiroval se jimi a začínal přicházet s vlastními myšlenkami. Později jsem se dal dohromady se svým spolužákem z architektury a začali jsme společně dělat menší projekty a tak vzniklo umělecké uskupení VISUALOVE.
Jak jste získávali první klienty?
Většinou díky tomu, že jsme se setkali s těmi správnými lidmi na akcích zaměřených na videomapping, vjing apod. Ti nás pak oslovili, abychom pro ně udělali nějakou akci. Snažili jsme se přijít s něčím netradičním, trochu danou akci ozvláštnit, což se většinou setkalo s pozitivními ohlasy. Například pro zpěváka Borise Carloffa jsme vymysleli na jeho vystoupení speciální válce naplněné kouřem, které byly nasvícené a vytvořily velmi pěkný efekt. Později jsem se dostal i k nasvícení památek při zvláštních příležitostech, což mě moc bavilo.
Kolik lidí máte v týmu a jaké profese jsou potřeba?
Základ našeho týmu tvořím já a můj spolužák Michal, s dalšími lidmi spolupracujeme externě podle typu akce. Jde většinou o různé techniky – osvětlovače, zvukaře, kameramany, video techniky. V oblasti scénografie je to režisér, kostýmní výtvarník, produkční apod.
V loňském roce jste byl také součástí přípravného týmu Plesu VUT. Co bylo Vaším úkolem?
K plesu jsem se dostal díky tomu, že jsem se na jedné akci potkal s hlavními organizátory a začali jsme se bavit o jeho podobě. Byl naplánovaný do výstavní haly P na BVV, což je velmi netradiční a velký prostor na ples. Díky zkušenostem z Plesu jako Brno jsem věděl, že některé věci, které tam byly navržené, nejsou dobré, tak jsem jim nabídl, že jim s akcí pomůžu. Nakonec jsem měl možnost mluvit téměř do všeho. Skvělé bylo, že na tom dělali studenti, kteří byli schopni spolupracovat napříč fakultami. Dostali možnost vytvořit si vlastní návrhy vloček, které se vyráběly na Ústavu konstruování FSI. Ty pak visely ze stropu a vytvářely hezkou atmosféru. Na pódiu zase byla velká písmena VUT, která nasvětlili kluci z FEKTu.
Zapojíte se do příprav plesu i letos?
I když jsem původně nechtěl, tak mě nakonec přemluvili. Největší změnou bude nové místo, protože pavilon P je pronajatý divadelníkům. Ples tak bude v pavilonech G1 a G2, což jsou úplně jiné prostory.
Jaké méně tradiční rekvizity jste využil při akcích?
Na Plese jako Brno jsme třeba využili bílé deštníky. Jejich výhodou je, že se dají složit a snadno skladovat a animace na nich navíc vypadají hezky.
Jaké zajímavé projekty máte za sebou?
Těch zakázek bylo opravdu hodně a každá byla zajímavá. Naší největší akcí bylo pódium na festivalu Mácháč, které bylo seskládané z lešenářských kostek potažených sítěmi, které jsme nasvítili a promítali na ně. Tuto akci děláme už počtvrté. Netradiční bylo třeba nasvícení spalovny v Brně. Skvělá práce byla také na univerzitním plese hlavně díky nadšení studentů. Rád na ni vzpomínám.
Jste také součástí týmu, který se snaží o obnovu studentského klubu v kampusu VUT. Co se zde plánuje a jaká bude Vaše role?
V místě současné kavárny Piccolo, kterou vlastní Koleje a menzy VUT, by měl během zimního semestru vzniknout studentský klub Mordor, který bude multifunkční a bude sloužit různým kulturním akcím. Studenti se mohli k návrhu vyjádřit a tak jsem se k tomuto projektu dostal i já. Návrh jsme pozměnili, aby byl prostor lépe využitý a variabilní. Vycházeli jsme také z názvu klubu, který si studenti sami zvolili. Dominantní bude velké kruhové světlo, které má připomínat Frodův prsten. Momentálně sestavujeme realizační tým, který by měl vše, co je na papíře, převést do reality. Část by měl zhotovit vysoutěžený dodavatel, na části by se měli podílet sami studenti.
Jeden Váš projekt byl také vybraný na prestižní americký festival Burning Man. Nakonec se ho ale nezúčastníte. Proč?
Komise vybrala náš projekt a požádala nás, abychom ho na festivalu v Nevadě předvedli. Zkoušeli jsme žádat o finanční podporu, ale bohužel nám ji nepřidělili. Jediná možnost tedy byla jet na festival na vlastní náklady. Bohužel jsme sehnali jen polovinu potřebných financí. Stáli jsme tedy před rozhodnutím, jestli jet na festival a realizovat projekt v menším měřítku. Nakonec jsme účast odložili, až budeme moci realizovat projekt, za kterým si budeme pevně stát.
Na VUT studujete v doktorském programu a vedete předměty pro studenty. Zaměřujete se v nich i na propojení architektury a světla?
V současné době bych chtěl zavést úplně nový předmět zaměřený právě na světlo v architektuře. Byl by to předmět bez kreditů a pro vážné zájemce. Časem by se dal třeba i akreditovat. O podobný předmět mají zájem i na JAMU. Vše je ale zatím v jednání.
Chcete v budoucnu zůstat u práce se světlem, nebo se spíše vrhnete na navrhování staveb?
Dá se říct, že se v průběhu své práce stále více vracím k architektuře v různých podobách. Principy, které jsem se naučil, uplatňuji i při své práci. Ke klasickému architektonickému navrhování bych se chtěl časem vrátit a zkusit si vytvořit něco svého. Nejvíce mě právě baví propojení světla a architektury.
Máte nějaký sen, kterého byste chtěl dosáhnout?
Velkým snem je pro mě navrhnout nějaký slavnostní ceremoniál, třeba zahajovací ceremoniál olympiády. To je asi to největší v tomto oboru, k čemu se může člověk dostat. Ale mě baví i ty malé projekty, na kterých běžně děláme, protože každý je jiný.
(kah)