Kauza poslance Dominika Feriho či iniciativa Nemusíš to vydržet. To jsou jen dva z příkladů, které rozvířily debatu o nevhodném chování na akademické půdě. Ať už jde o chování mezi studentkami a studenty navzájem či mezi studujícími a pedagogy, podle Diany Hodulíkové ze studentské komory se teď lidé nemají v rámci univerzit často v podstatě kam obrátit.

Členové Studentské komory Rady vysokých škol i Studentské komory VUT proto nyní diskutují, k jakým opatřením přistoupit, aby se oběti nevhodného chování dovolaly někde pomoci a zastání. „Jedním z cílů je, aby na univerzitách i fakultách vznikla pozice ombudsmana či ombudsmanky. Aby se v momentu, kdy k něčemu dojde, bylo na koho se obrátit. Z mého pohledu je to ale spíš hašení již existujícího problému a je potřeba vytvořit i preventivní programy, které by tomu předcházely,” upozorňuje Diana Hodulíková, studentka Fakulty architektury VUT, která je členkou obou zmíněných studentských komor. Podle ní by na vysokých školách mohly vzniknout edukativní kurzy. „Máme například kurzy informační gramotnosti. Nevidím důvod, proč by tedy nemohly být i kurzy na etickou gramotnost,” dodává.

Právě z důvodu prevence a dostatečné komunikace o tomto problému založila spolu se dvěma spolužačkami instagramový profil Netoleruj.to. „Publikujeme tam například hlášky, se kterými se studenti a studentky na akademické půdě setkali. Nejde o to někoho diskreditovat či penalizovat, na to jsou tu jiné orgány. My považujeme za podstatné, aby se o tématu diskutovalo, aby zkušenosti nezapadly, ale stále se na to upozorňovalo,” vysvětluje studentka.

„Ženy na (obor) nepatří. Rád bych prošťoural tvou škvírečku. Musíš se rozhodnout, jestli chceš být architektka, nebo mít rodinu a děti.” To jsou jen některé z citací, které právě na profilu Netoleruj.to návštěvník najde. „Problém je, že to mnohdy daný člověk ani nemyslí zle. Kvůli různým stereotypům má pocit, že je to dokonce kompliment či dobrá rada. Neuvědomuje si, že na tu druhou stranu to může mít zcela opačný účinek,” říká Hodulíková, která se o téma začala zajímat i proto, že se s podobnými „prupovídkami” sama setkávala hlavně během prvního ročníku studia. „Nejedná se pouze o tyto nevhodné poznámky. Někdy se problém nazývá jako strukturální sexismus, kdy člověk zneužívá svého postavení a moci,” upozorňuje Diana Hodulíková.

To, že se ale nejedná o banální problém, dokazují alarmující čísla, která má Diana Hodulíková k dispozici například z výzkumu Ireny Smetáčkové. „Původně ze strany univerzit panoval určitý ostych k celé otázce, ale postupně se to zlepšuje. I proto, že nevhodné chování můžeme podložit jasnými fakty a daty. Například 78 procent studentů má zkušenost s genderovým obtěžováním. Osm až devět tisíc studentů ročně se setká se sexuálním obtěžováním a 80 procent studentů zná někoho, kdo byl sexuální obtěžován,” upozorňuje Hodulíková.

Pokud se něco podobného děje studentům VUT nyní, mohou se podle Hodulíkové obracet na etickou komisi, případně na akademické senáty. „Doufáme ale, že se brzy podaří ombudsmana či ombudsmanku ustavit, protože my na tuto problematiku nejsme školení. Nevíme, jak lidem v tomto efektivně pomoct,” podotýká. Podle ní se momentálně řeší i samotná podoba takové pozice. „Zatím není jasné, zda by to měl být akademik, akademička, studující, externista, případně celá skupina lidí,” dodává Hodulíková.

Zůstává ale optimistická a věří, že se časem podaří téma nevhodného chování na akademické půdě vyřešit. „Někde musíme začít a akademická půda mi přijde jako dobré místo. Ačkoliv je řada stereotypů zakořeněná v celé společnosti a my už od školky slyšíme, že holka nemá být divoká a kluk nemá brečet, věřím, že pokud o tom začneme mluvit na vysokých školách a zlepší se chování tam, postupně se to rozšíří. Lidé to začnou přenášet do svých domácností, studentky a studenti si to s sebou odnesou do budoucích zaměstnání. A krok po kroku se do vzájemné komunikace dostane víc respektu,” uzavírá Diana Hodulíková.

(zeh)