Téma

28. září 2020

„Na FaVU nevznikají obyčejné hry a ani nemají, prostředí je tu dráždivé,“ říká vedoucí Ateliéru herních médií

Natálie Sodomková (vlevo) a Lucie Polášková vymyslely deskové hry s vesmírným tématem. | Autor: Igor Šefr
V ateliéru s vysokými stropy si náhodný kolemjdoucí může přijít jako v pohádce. Uprostřed stojí mýtický meč zaražený do kamene, akorát že tenhle nevytvořila legenda, ale studentka. Na stolech počítače a vedle nich CD obaly s hrami a dokonce konzole. Na stěnách visí obrovské desky se schematickými náčrtky planet, které se na první pohled hodí spíš na astrofyziku než na uměleckou fakultu.

„Herní plán je čtverečkovaný papír s různými písmeny a čísly a má připomínat hvězdnou mapu s různými tělesy – hvězdami a červími dírami. Hra je primárně pro dva hráče a soupeřem je hra, ne ostatní,“ ukazuje na papíry rozložené na stole Lucie Polášková, která je v Ateliéru herních médií na Fakultě výtvarných umění ve třetím ročníku. Při otázce na původní koncept deskové hry se obrací k černým deskám zavěšeným na stěnách ateliéru. „Chtěli jsme si vyzkoušet, jaký by měla mít hra rozměr. Původně to bylo šestnáct velkých desek položených k sobě. Hráli jsme ji loni na PAF Olomouc a trvalo to osm hodin. Byla jsem z toho nadšená, ale věděla jsem, že tohle si člověk sám v obýváku nezahraje. Vsadili jsme na papír a plán zmenšili,“ vrací se k aktuální podobě hry Polášková a bere do ruky přiložené pravítko. „Pomocí šablon a pravítka se do herního plánu zakreslují měsíce a planety. Od měsíců se hráč v podobě světelného paprsku může odrážet. Mřížka na herním plánu napomáhá tomu, aby paprsek letěl rovně a zároveň je to výpočetní bod, který hlídá maximální povolený pohyb pro tah.“


Myšlenka je taková, že na konci hry vznikne pomocí nakreslených čar obraz, který si může člověk pověsit jako vzpomínku na hru.


Hra Lucie Poláškové se celá včetně šablony vejde do malé obálky. | Autor: Igor Šefr
Kdo by čekal pestrobarevnou desku, figurky a kostku bude zklamaný. Plán a všechny komponenty včetně pravidel se vejdou do elegantní obálky. Konec hry nenastane při dosažení určitého počtu bodů. Výsledkem nemá být největší hromádka peněz nebo pocit drtivé převahy nad nepřítelem, ale umělecké dílo. „Můžete se kdykoliv rozhodnout, že už hru chcete skončit a máte hotovo. Myšlenka je taková, že na konci hry vznikne pomocí nakreslených čar obraz, který si může člověk pověsit jako vzpomínku na hru.“

Místo porcelánu lepenka a crowfunding

Nezvykle působí i deskovka Natálie Sodomkové, na které pracuje s Anetou Fasorovou. Po dvou letech práce na hře Rozety & Rakety vypadá úplně jinak než na začátku. „Vznikla během víkendu Game Jam a týden jsme ji dávaly dohromady. Rok jsme ji testovaly a dost jsme škrtaly. Zjistily jsme třeba, že vizuál se musí úplně změnit. Nakonec jsou jiné figurky, materiály a celá hra se hodně zjednodušila, aby byla srozumitelnější. Mile nás překvapilo, že hratelnost byla od začátku dobrá. Pak už jsme jen hledaly vizuál,“ vzpomíná Natálie Sodomková na počátky černobílé hry také z prostředí kosmu.

Deskovka Rozety & Rakety prošla dlouhým vývojem a dnes vypadá úplně jinak než na začátku. | Autor: Igor Šefr
V konečné verzi dva hráči nebo dva dvoučlenné týmy staví hrací pole z černobílých lepenkových čtverců s obrázky rozet. Cílem je získat jejich předem daný počet. Slouží k tomu mimo jiné modely černých a bílých raket z barevné překližky. Práce s rozličnými materiály je jedním z cílů herního ateliéru. „Měly jsme na začátku myšlenku, že celá hra bude z porcelánu, protože nás lákalo experimentovat s materiálem. Pole dlaždici připomíná a rozeta je zdobným prvkem. Hra je ale nakonec z tvrdé lepenky. Bojovaly jsme s dojmem podtácku, ale nakonec jsme zjistily, že ho dělají jen zaoblené rohy. Už ladíme jen detaily a do Vánoc bychom rády hru vypustily do světa. Chceme spustit crowdfundingovou kampaň a peníze dát na výrobu,“ naráží na jeden z cílů studia Sodomková. Kromě návrhu a výroby deskových a digitálních her se totiž vyučující snaží vést studenty k práci ve skupině, k prezentaci svých výsledků, ale také třeba právě ke crowdfundingu, který v herním světě zaujímá poměrně významnou pozici.

Vedoucí Ateliéru herních médií Vojtěch Vaněk. | Autor: Igor Šefr
„Máme k dispozici ateliér, kde se scházíme celý týden nad konkrétními věcmi. Hra se navrhuje, kreslí, pak se prototypuje. U digitální hry to je trošku jiné, ale ty základní principy třeba skicování zůstávají. Ve chvíli, kdy už to jde, tak testujeme. Vozíme projekty na akce a výstavy, kde se do toho zase zapojují další lidé,“ vyjmenovává příklady netypické výuky vedoucí Ateliéru herních studií Vojtěch Vaněk a dodává, že momentálně pracuje se 17 studenty. Několik málo teoretických povinných předmětů tak doplňuje široká paleta volitelných, díky kterým se můžou studenti víc profilovat. Pomáhá jim v tom i spolupráce VUT a Masarykovy univerzity v rámci studijních programů Teorie interaktivních médií a Game studies.

Během tří let fungování ateliéru se Vaněk setkal s mnoha různými formami her. Nejdál to podle něj zatím dotáhla hra Hadr od Dominika Konečného, která vyjde 6. října na Steamu. Vaněk ale fanoušky deskových i digitálních her rovnou upozorňuje: „Nejsou to úplně obyčejné hry a ani nemají být. Jsme na umělecké fakultě a prostředí tady je dráždivé. Do her tu proniká umění. Jsou to principy, které se podle mě z klasického herního prostředí trochu vzdalují.“

(tk)

Témata

Související články:
Výstava Loučení je intimní zpovědí o odchodu člověka
První místo a Cena sympatie diváků. Tak se letos zapsala FaVU do Cen kritiky za mladou malbu
Finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého je studentka FaVU Katarína Hládeková
Petr Dub: Nic jako „štěstí živit se uměním“ neexistuje
Architektura českého metra je skvělá, na nabídku ilustrací jsem hned řekl, že do toho jdu