Meteostanice na střeše stavební fakulty slaví už sto šest let

Jaké bylo počasí v Brně za první republiky, kdy byl nejsilnější vítr nebo jak se měnilo během let množství oxidu uhličitého ve vzduchu? To jsou otázky, na které umí odpovědět v jedné z nejstarších českých meteorologických stanic, která sídlí na střeše Fakulty stavební VUT. Ačkoliv shromažďuje s přestávkami data už od roku 1910, zatím ji využívali převážně pouze studenti a vědci.

Teplotu, vlhkost, tlak, směr a rychlost větru, srážky, intenzitu slunečního svitu i koncentraci CO₂. To všechno zaznamenává nepřetržitě meteostanice na střeše jedné z budov stavební fakulty. Data se ukládají do takzvaného datalogeru a následně do počítače. Jsou postupně zálohována a archivována zejména pro výzkumy. „Například u oxidu uhličitého máme k dispozici nejvíc dat v České republice, protože zde probíhá nejdelší měření,“ uvedl vedoucí meteostanice Daniel Marton.

Konkrétně se zde oxid uhličitý měří od roku 1999 a data jsou k dispozici pro zájemce zdarma. „Poskytovali jsme je už několikrát našim studentům i studentům z jiných fakult,“ dodal Marton. Ti například zjišťovali, jestli je koncentrace CO₂ závislá na ročním období nebo dnu v týdnu. „Pamatuju si, že některý ze studentů pod vedením mé předchůdkyně docentky Králové sledoval, zda se množství CO₂ snižuje o víkendu, kdy řada lidí odjede pryč a život v Brně je klidnější. Tato jeho hypotéza se ale nepotvrdila,“ uvedl Marton.

Ostatní faktory zaznamenávají v meteostanici ještě déle. Zájemce by tak mohl sledovat i to, jak se vyvíjí počasí v Brně za posledních dvacet let či zda je ve srovnání s předešlými roky letošní jaro něčím zvláštní. Vystačit si ovšem musí s údaji od roku 1994. „Ačkoliv meteostanice vznikla už v roce 1910 pod názvem Meteorologická stanice c.k. české techniky a o dva roky později byla zařazena do státní meteorologické sítě jako významná observatoř, následně přešla pod správu Vojenské akademie a od padesátých let není jasné, co přesně se zde dělo. Nejspolehlivější data tak máme až od roku 1994, kdy stanici opět převzala Fakulta stavební a začalo se zde znovu pravidelně měřit,“ popsal fungování meteostanice Daniel Marton.

Letošní jaro je průměrné

On sám ji převzal jako vedoucí před dvěma lety. Zatím ale žádné zásadní změny ve fungování nechystá. Spíše se seznamuje s běžným chodem i tím, jaká měření mají vlastně k dispozici. „Jednáme sice o tom, že bychom mohli dodávat data například některému z portálů o počasí, ale nic konkrétního se ještě nerýsuje,“ svěřil se Marton. Zároveň odpovídá i na otázku, proč s dnešními technologiemi stále neumíme spolehlivě určovat počasí alespoň na pár dní dopředu. „Problém není v technologiích, ty máme dobré a dnešní modely jsou velmi sofistikované. Atmosféra a celý systém toho, jak funguje, je ale hrozně komplexní a složitý,“ vysvětlil Marton.

Stanice na VUT se zaměřuje především na sledování a rozbory srážek, neboť oficiálně patří pod Ústav vodního hospodářství krajiny. „Nyní jsme tak například vedli bakalářskou práci, ve které student sledoval vývoj srážek a teploty od roku 1996 a zkoumal, zda se budou v budoucnu měnit, respektive jak se budou vyvíjet a jaká bude jejich změna,“ dodal Marton. Podle něj sice lidem může připadat, že je letošní jaro příliš teplé nebo málo deštivé, ale ve srovnání s předešlými roky je naprosto průměrné.

(zep)

Témata