Kuřecí křidýlka létají nejrychleji. Na soutěži předvedla parádní debut

Zatímco ostatní létali deset kol, oni zvládli sedmnáct. Se strojem, na kterém začali pracovat teprve před půl rokem. A v prestižní celosvětové soutěži, které se zúčastnili jako první tým z České republiky. Výsledek? Čtrnácté místo z osmadvaceti, což je nejvýraznější úspěch nováčků v letošním ročníku klání. Seznamte se s týmem BUT Chicken Wings. Pod vedením doktoranda Jana Pejchara ho tvoří pět studentů Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. „Vývoj letounu byl předmětem mojí bakalářské práce. Vždycky mě zajímala bezpilotní letadla, tak jsem se do toho ponořil naplno a teorii rovnou převedl do praxe. S konstrukčním návrhem jsme začali v listopadu, samotná výroba pak zabrala přibližně měsíc, jeli jsme v podstatě od rána do večera, často i v noci,“ řekl Matěj Malinowski, hlavní postava týmu.

S výrobou letounu studenti finišovali kvůli srpnové soutěži Air Cargo Challenge 2015 v německém Stuttgartu. Patří k jedněm z nejprestižnějších svého druhu a koná se každé dva roky. Většina týmů tak na svých strojích pracuje déle než rok, tedy výrazně déle než studenti brněnské techniky. „I to je důvod, proč si ceníme našeho čtrnáctého místa. Na to, že jsme vše dělali poprvé a docela narychlo, je to obrovský úspěch, skončili jsme přesně v polovině startovního pole. Hodně jsme se tam přiučili, takže už máme spoustu plánů, co do dalšího ročníku vylepšit,“ uvedl Pejchar. Doplnil, že zkušební zálet se konal jen tři dny před odjezdem do Německa.

Při soutěži měla letadla během dvou minut co nejvíckrát proletět stometrovým úsekem s co největší zátěží na palubě. Z šesti kol se každému týmu počítalo to nejlepší. „My jsme vynikali rychlostí, zvládli jsme sedmnáct okruhů, zatímco soupeři jen osm až deset. Bohužel nám ale body srazila nízká zátěž, kterou jsme si nechali naložit. Ale zato jsme byli jedni z osmi, kteří vezli letadlo domů celé. Některé týmy si totiž naložily tolik, že na závěrečné focení nesly už jen trosky,“ vysvětlil princip soutěže Ondřej Kövér, který se podílel na výrobě letadla, a v týmu se stará o propagaci. Pětici doplňuje specialista na kompozitní materiály Jan Jílek, pilot Filip Sklenář a konstruktér Michal Kubo.

Bezpilotnímu rychlíku studenti říkají Fabrick, což je složenina anglických slov tkanina a cihla. Bezmála šestikilový stroj je vyroben z uhlíkového a skelného kompozitu v negativních formách. „Zvolili jsme velice náročnou a poměrně drahou technologii, kterou zvládly další tři týmy. Díky tomu jsme coby nováčci sklízeli od soupeřů chválu,“ popsal stroj Pejchar. Materiály a peníze na výrobu studenti sháněli od firem z oboru. „Někteří se divili, jak obtížnou cestu jsme napoprvé zvolili, dívali se na nás jako na blázny. Teď jsou velmi mile překvapeni,“ podotkl Malinowski. Upřesnil, že tým pracoval s asi čtvrtmilionovým rozpočtem, přičemž největší položku tvořil materiál na výrobu forem, jeho následné obrábění a kompozitní materiál na samotnou výrobu letounu.

Zázemí poskytl týmu Letecký ústav VUT. „Pracovali jsme v dílně, kde vznikaly proslulé univerzitní letouny, třeba Marabu, Turbo nebo Ray,“ podotkl Kövér. Díky kameře, pomocí které časosběrně dokumentovali výrobu, zjistili, že letoun chodí okukovat i ostatní pracovníci ústavu. „Máme z toho radost, to je jasné. Podle záběrů jsme pak zjistili, že si někteří letadlo průběžně fotili,“ smál se Kövér.

Zadání soutěže přesně definuje pohonnou jednotku, vrtuli a rozměry maximálně dva a půl na dva a půl metru. Rozložené letadlo pak nesmí zabrat více než 110 x 50 x 40 centimetrů, to kvůli letecké přepravě. „Náš stroj váží šest kilo, ostatní podmínky zadání pro nás nebyl problém splnit. Letoun jsme nekonstruovali jako orchidejku, ale spíše jako rychlý kluzák se zaměřením na střední nosnost při maximální možné rychlosti a schopnost manévrů s velkým přetížením. Létá velice ostře a nemá problémy při silnějším větru,“ popsal Malinowski bílý dolnoplošník.

Zatímco studenti si teď užívají klidu po závodech, Pejcharovi práce začíná. „Chceme týmu vytvořit organizační strukturu, transparentní účet a nasměrovat ho tak, aby mohl fungovat samostatně a vybírat si další kolegy a pokračovatele. To se odrazí i do témat bakalářských prací, která teď na podzim vypíšeme. Tím chceme práci rozdělit mezi více studentů, aby náš další stroj příště potrápil i ty nejlepší,“ upřesnil garant týmu. Podle něj mají studenti zájem, už teď za ním chodí a ptají se, jak se mohou zapojit. „Někteří časem určitě odpadnou, až zjistí, že je to náročné na čas, ale těm, kteří vydrží, se to bohatě vrátí. Je to skvělá reference pro potenciální zaměstnavatele, dostanou se s nimi i do kontaktu: třeba už nyní coby se sponzory,“ zdůraznil Pejchar.

Kateřina Konečná

Témata