Chicken Wings staví letadla a soutěží ve světě. V Česku nemají konkurenci

Navrhnout a postavit model letadla, které je schopné nést náklad a zároveň létat co nejrychleji. I před takovými výzvami stojí tým konstruktérů a pilotů Chicken Wings z Fakulty strojního inženýrství VUT. Tým vznikl před dvěma lety díky bakalářské práci jednoho ze studentů. Dnes staví jedno letadlo za druhým a jezdí na soutěže po celém světě. Vedoucí týmu Jan Pejchar ale přiznává, že týdny před soutěží bývají velmi vyčerpávající. Zejména kvůli nedostatku financí, který studenty nutí hledat neobvyklá řešení.

Před dvěma lety se Jan Pejchar rozhodl vypsat téma bakalářské práce, ve které nadanému studentovi povolil řešit návrh dálkově řízeného letounu pro soutěž Air Cargo Challenge. To nakonec odstartovalo vznik týmu Chicken Wings a účast na dalších soutěžích. „Air Cargo Challenge je největší evropská soutěž, která se koná každé dva roky. Spolu s námi se zúčastnilo asi třiadvacet týmů z celého světa včetně Turecka nebo Číny. I když to byla naše první soutěž, měli jsme v týmu zkušené kluky, kteří se nezalekli a postavili letadlo poměrně inovativním způsobem,“ uvedl Pejchar, který plní v týmu úlohu univerzitního dozoru. Ačkoliv se Chicken Wings v celkových výsledcích umístili přibližně v polovině žebříčku, jejich třímetrové letadlo bylo bezkonkurenčně nejrychlejší.

Takový výsledek i podpora okolí je přesvědčily pokračovat a přihlásit se na další soutěž. „Vloni na podzim jsme se pustili do ještě větší výzvy a přihlásili se na největší soutěž na světě Design, Build and Fly,“ upřesnil Pejchar, který zároveň upozornil na fakt, že Česká republika nemá žádný jiný univerzitní tým účastnící se světových soutěží.

Letadla, která studenti pod dohledem vyučujícího vymýšlí, musí vždy odpovídat požadavkům dané soutěže. „V evropské soutěži máme stanovený maximální rozměr a typ motoru i vrtulí. Cílem je pak vymyslet letadlo, které zvládne uvést co nejtěžší náklad. Americká soutěž je ale náročnější. Každý rok totiž zadání mění,“ uvedl Pejchar.

V minulosti tak univerzitní týmy z celého světa navrhovaly například hasičská letadla schopná za letu vypouštět vodu či pingpongové míčky. V posledním ročníku, kterého se zúčastnili i studenti z VUT, to pak bylo letadlo schopné převést jiné letadlo. „Hodnotilo se i to, na kolik dílů bychom museli převážené letadlo rozložit. My jsme zvolili odvážné řešení a vymysleli model, který umožnil přepravit letadlo v celku,“ dodal Jan Pejchar.

Podle něj příprava na soutěž obvykle zabere přibližně rok. Na podzim tedy museli mladí konstruktéři předložit komisi technický návrh řešení. Po jeho schválení a oficiálním pozvání na soutěž se pak pustili do samotné stavby. „Mezitím se náš tým rozrostl z původních asi šesti členů na více než třicet. Zapojili se jak studenti bakalářského a magisterského studia napříč fakultami, tak i zahraniční studenti, kteří tu byli na Erasmu,“ dodal Pejchar s tím, že jakékoliv nové zájemce tým stále vítá.

Mladí modeláři a konstruktéři navíc ke spolupráci přizvali i spolužáky z Fakulty podnikatelské VUT, kteří měli pomoct s propagací týmu a se sháněním sponzorů. „Nemáme problém se sponzory, kteří nám jsou ochotní vyrobit jednotlivé součásti letadla nebo dodat materiál. Obtížné je ovšem sehnat někoho, kdo by nám dal volné prostředky například na letenky na soutěže,“ přiblížil Pejchar. Cestu na soutěž ve Spojených státech tak nakonec finančně podpořila přímo fakulta.

Ve světové soutěži ale nakonec studenty zradilo počasí. V den, kdy měli závodit, se podmínky zhoršily natolik, že se jim ani nepodařilo vzlétnout. „Na vítězných stupních se umístily pouze ty týmy, které stihly odlítat závod den před námi, kdy byla modrá obloha a nefoukalo. I přes velmi špatné počasí jsme ale něco málo nalétali a umístili se v první třetině žebříčku,“ popsal Pejchar, který přiznává, že poslední měsíc před soutěží bývá obvykle velmi vyčerpávající. „Dva týdny před většinou nespíme, aby se všechno stihlo dodělat a nachystat,“ podotkl. Následně pak nastupují obavy o zaplacení cesty, přemístění letadla na místo a úzkostné sledování počasí.

Přesto studenti v týmu zůstávají dlouhodobě a věnují projektům maximum času i úsilí. Podle Pejchara je to především díky možnosti zkusit si teorie převést do praxe, něco reálného vytvořit a často i překonat sám sebe. Od začátku semestru se tak tým Chicken Wings v každé volné chvíli sklání nad plány letadel a vymýšlí, jak v nadcházející soutěži konečně stanout na stupních vítězů.

(zep)

Témata