Když se buduje kostel, čert si vedle staví kapličku. S Markem Štěpánem o knize SAKRAL

O knižní novince Nakladatelství VUTIUM Marek Jan Štěpán Sakral (1991–2021) jsme si povídali s architektem Markem Štěpánem, tvůrcem sakrálních staveb, o nichž kniha pojednává. Publikace byla veřejnosti představena 4. prosince 2025 pod Mrakem v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně a je k dostání v E-shopu VUT.

Nápad na knihu prý vznikl při přípravě vaší habilitace.

Když jsem třídil materiál pro svou habilitační práci, napadlo mě, že by bylo dobré zpracovat materiál jako knihu. A protože nároky na habilitační řízení jsou nižší než na knihu, přirozeně se to o od sebe oddělilo a dál žilo svým vlastním životem.

Taková práce musí vynést všelijaké vzpomínky…

To se samozřejmě dělo, trochu jsem i zaslzel (směje se), a když jsem viděl všechno pohromadě, bylo toho víc, než jsem si představoval, i když některé věci už se nedochovaly. Velice objevné pro mě bylo proniknout do tajů editorské práce, kterou dělala hlavně Jana Kořínková, protože do té doby jsem byl zvyklý zpracovávat spíše marketingové materiály.

Rejstřík vaší sakrální tvorby ve zkoumaném období má 118 položek. Jak jste z nich vybíral těch dvanáct plus jeden objekt, kterými se kniha blíže zabývá?

Ten plus jeden je kostel na Lesné, kterým kniha začíná i končí. Na začátku byla má diplomová práce, která v roce 1991 zvítězila v soutěži na duchovní a pastorační centrum pro sídliště Lesná, ale z realizace sešlo, a na konci projekt kostela blahoslavené Marie Restituty, který se realizoval v roce 2021. To, co je mezi tím, nám přišlo jako dobré příklady tvůrčího vývoje, ale i jako vhodní zástupci staveb určité velikosti, určitého typu, příklady nových staveb i rekonstrukcí – snahou bylo vytvořit takový reprezentativní přehled. Než ukázat od každého trošku, přišlo mi lepší věnovat se víc dvanácti a jedné stavbě.

Vůbec nezchátrala, je pořád ve stejném stavu. Takže ti chlapi, co tenkrát chodili kolem a smáli se mi, že to lepím jak vlaštovčí hnízdo a že to spadne, ti se pletli. Vznikalo to naprosto intuitivně – koupili jsme cement, namíchali beton, nasbírali kameny a oblázky a postavili jsme to. A ten beton je dostatečně pevný a vydržel.

Všichni, kdo se na knize podíleli, mluví jednotně v tom smyslu, že i když se práce dost protahovala, každé zdržení bylo nakonec přínosem. Jak to vnímáte vy?

Že jsem to zdržoval, ale dopadlo to skvěle! Já jsem schopen dělat s vizuálním materiálem, ale ne s abstrakcí v počítači. Takže když bych si měl seřadit od začátku do konce všechny fotografie a skici, je to pro mě nepředstavitelné. Musel jsem si na to dost obtížně hledat čas a při tom samozřejmě dělat věci, které mě živí.

Takže to bolelo?

Ano, myslel jsem si, že to bude větší zábava. Když jsem při první návštěvě Nakladatelství VUTIUM přinesl tehdejší ředitelce Janě Kořínkové protoknihu s tím, že už vím, jak by to mělo vypadat, tak se jen smála a myslela si svoje.

Grafičky Nela Klímová a Tereza Bierská ze studia Zobrazení mi řekly, že hlavním motivem pro ně byla duha jako symbol smlouvy mezi Bohem a člověkem. Na tom jste se dohodli už předem?

Když jsem pro knihu vybíral tvůrce grafiky, už do poptávky jsem zařadil fotografii klenby na Lesné jako tématu – to mi přišlo podstatné z pohledu na celou mou tvorbu i současnost. Tereza s Nelou to ze všech čtyř poptaných grafických studií pojaly nejlíp. Upřímně jsem přesně nevěděl, co si o mě myslí, jestli v jejich očích nejsem nějaký boomer, ale celá spolupráce byla moc příjemná.

Pěkným bonusem knihy jsou verše Petra Čichoně, které uvozují každou stavbu. Jak jste k nim přišel?

Petr si vydělává jako stavař, aby mohl dělat, co ho baví – a to jsou knihy a básně. Jeho přítelem byl básník Jiří Kuběna a odtamtud plyne i jeho mírně dekorativní styl. Už před dvaceti lety jsem jeho básně používal ke svým kostelům na webovkách, pak jsem dokonce zapomněl, od koho ty texty jsou, a když jsem to zjistil, doplnili jsme verše ke všem stavbám v knize, aby se to propojilo.

To je těžké, těch hledisek je mnoho, často je to dost propojené se zážitky na stavbě – někdy se vše vyvíjí dobře a jindy je to opravdu těžké. V tomto ohledu byla zcela výjimečná situace v Sazovicích. Tam vznikla sbírka na kostel, byl tam spolek pro výstavbu kostela, byla tam komunita. Všechno do sebe tak nějak zapadlo, což se vždycky nestává, rád na to vzpomínám. Ale jinak, slovy kněze z Lesné Pavla Hověze, když se staví kostel, tak vedle si vždycky čert staví kapličku. A tak to většinou bývá, že o problémy není nouze.

Právě u kostela na Lesné nebylo přijetí místní komunitou úplně jednoduché. Už to utichlo?

Spíš tam začali chodit lidé i odjinud, třeba i s dětmi. Díky společenskému sálu a duchovnímu centru tam najdou různé druhy vyžití, takže ten prostor žije a je to fajn.

Na Lesné došlo také už podruhé k vaší spolupráci s Petrem Kvíčalou. Tou první byl areál v Tuřanech při návštěvě papeže.

Ano, na Lesné to byla hodně intuitivní spolupráce. Právě jsme na stavbě prožívali vztahy úplně na plech. Dělala se fasáda, dilatační spáry a byl jsem v netvůrčím stavu. Zavolal jsem Petru Kvíčalovi, on udělal skicu a všechno se krásně vyřešilo.

Koho napadl motiv piva, který se na fasádě objevuje?

Jeho, ale není tam bezdůvodně. Marie Restituta, která se kousek od kostela narodila, nemá žádné atributy, jak světci a světice mívají, a protože je o ní známo, že měla ráda pivo a guláš, oba tyto symboly jsme použili na fasádě kostela.

Tak jednou za rok se naštvu tak, že je mě pak opravdu slyšet, ale to je spíš v situacích, když někdo provede něco opravdu špatného a přijde se na to. Ale jinak jsem na ty obtížné situace celkem cvičený.

Přinesla vám práce na knize i nějaké osobní poznání? Přece jen to byl svého druhu úklid…

No právě, úklid… binec v přenoskách mám pořád, ale jedno poznání mi ta práce přinesla. Když jsem se díval na své skici a obrázky za celou tu dlouhou dobu, byl jsem překvapen, že se vlastně moc nemění, že přístup k těm stavbám, od těch původních expresivních k těm současným, asi trochu klidnějším, je přibližně stejný, takže ty obrázky jsou si vlastně pořád v něčem podobné. Jednou, když jsem pracoval na třídění archivu, jsem dokonce našel nerealizované dveře z devadesátek, které jsem pak aplikoval, takže jsem získal čas pro knihu.

Jednou realizací dveří jste si dokonce vysloužil doporučení na stavbu nového kostela? Kde to bylo?

To byl kostel sv. Ducha ve Starém Zubří. Teď jsem tam zrovna byl a paní Cibulcová, která se o kostel stará, mi řekla, že vedle oltáře objevili energetické pole a že se tam jezdí léčit vojáci z Afganistánu. Když si tam stoupnou, tak některým se prý ježí vlasy.

Jste s knihou bezvýhradně spokojen?

Příště bych asi dal víc gramáže do obálky, ale jinak jsem moc spokojen. Co mě baví, je třeba to, že stránky knihy jsou trochu jako papír na těch mých skicách – tím se to pěkně propojilo, takže kniha má i takovou dokumentární vypovídací schopnost. Na konci knihy je fotografie fatimských dětí, což je jeden z fórků, kterým asi úplně každý neporozumí. Jak říkaly fatimské děti, jestli se budu něčemu smát, až budu umírat, tak takovýmto situacím.

V současné době se mluví o jedné vaší sakrální stavbě, která bude mít nezvyklou adresu.

To je poměrně čerstvá záležitost. Jde o projekt VUT, který zaštítil rektor Ladislav Janíček, a sice kapli určenou na Antarktidu, která bude komunikovat nejenom modlitbou s Bohem, ale i se satelitem. Na projektu participuje několik fakult VUT, vedle Fakulty architektury i Fakulta strojního inženýrství, kde kapli z hliníku vyrobí, odborníci z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií se postarají o komunikaci a satelit, který bude kroužit kolem Země, a Fakulta výtvarného umění pro ni ztvární české světce a Ježíše jako Pantokratora.

Vlastně se tím trochu zúročuje skutečnost, že VUT je jediná technická univerzita s uměleckou fakultou.

Ano. Stavba má podobu malého krystalu, uvnitř bude mít výtvarně pojatou niku a tak drahá, jak se mnozí obávají, zas nebude. Je rozložitelná a lehká, její hmotnost nepřesáhne váhu člověka, takže bude jednoduše přepravitelná. Bude opatřena třemi nastavitelnými nožkami, pomocí nichž se nainstaluje. Vše je vymyšleno pro snadnou manipulaci nezávislou na zdrojích energie. Projekt je hotový, zpracovávají se detaily a realizace má proběhnout v roce 2026.

Zdroj: Nakladatelství VUTIUM

Vstoupit do fotogalerie

Témata