Desítky začínajících architektů po České republice a na Slovensku dostanou v jeden moment totožné zadání a čtyřiadvacet hodin na jeho vyřešení. To je hlavní myšlenka soutěže Superstudio Contest. Dvojice či trojice studentů architektury pak po uplynutí čtyřiadvacetihodinového limitu musí ostatním v krátkosti odprezentovat svůj nápad. Ti, kteří zaujmou nejvíc, postupují do finále a získávají týden na dopracování návrhu.

Absolventka Fakulty architektury VUT Petra Šebová se soutěže účastnila už v minulosti. Pro jejího spolužáka Vojtěcha Marka to však byla premiéra. „V Superstudio Contestu jsem byla už asi před dvěma lety. Vojta to ale ještě nezkusil a vzhledem k tomu, že jsme byli letos v posledním ročníku, věděli jsme, že máme poslední šanci se zapojit,“ uvedla Petra Šebová s tím, že soutěž je pouze pro studenty vysokých škol.

Soutěží si prý chtěli především zpestřit život. „Oba jsme v té době pracovali na diplomové práci. Formát dvaceti čtyř hodin je osvěžující, nijak zásadně to člověka nezatíží, ale zároveň nás to vytrhlo z určitého stereotypu,“ dodal Vojtěch Marek.

Zadání letos vymýšlel holandský architekt Marthijn Pool, který po studentech požadoval originální řešení dostupného komunitního bydlení v centru města. „Hlavní premisa byla hodnota architektury. Tu jsme měli aplikovat na dnešní bydlení ve městech. V podstatě se jednalo o návrh domu a komunity s ním spjaté, včetně ekonomického fungování celého systému,“ popsala Petra Šebová s tím, že letošní zadání podle nich bylo mnohem konkrétnější a více do hloubky. „Dostali jsme dvě A4 popisu zadání. Dva roky zpět, kdy jsem soutěžila, jsme měli k dispozici jen jeden odstavec textu. Dříve ta zadání a výstupy byla více hravá. Letos se muselo přemýšlet nad různými aspekty návrhu,“ dodala Šebová.

Dvojice na návrhu pracovala na Fakultě stavební VUT. „Ostatní se po zadání úkolu rozprchli. My jsme ale na fakultě zůstali přes noc. Do půlnoci jsme byli dost bezradní. Stříleli jsme po sobě různé nápady, ale nemohli se k ničemu dobrat. Kolem půlnoci přišla krize, kdy jsme si řekli, že už musíme vybrat to, co nám do té doby připadalo jako nejzajímavější nápad, a pustit se do jeho rozpracování,“ popsal průběh Vojtěch Marek.

Nakonec se rozhodli pro vytvoření komunitního bydlení pro konkrétní skupinu lidí, kterými jsou sběratelé. „Trošku jsme se vymezili vůči představě šťastné komunity tím, že jsme do ní zasadili introverty s podivínským hobby, kteří obvykle komunity příliš nevyhledávají. Zároveň jsme na tom postavili i ekonomický koncept. Na pozadí by měl totiž stát mecenáš, který by mohl sbírkami disponovat. Sběratelé by výměnou za to mohli mít zvýhodněné podmínky bydlení,“ přiblížili svůj nápad mladí architekti.

Do bytovky tak kromě jednotlivých bytů umístili i prostory, které mohou případně sloužit jako galerie. „O víkendech by se zde mohly pořádat i různé burzy a společenské akce. Kromě toho by v přízemí byly depozitáře. Když má doma člověk cennosti, musí obvykle zabezpečit celý dům. Tady může využít depozitáře a ušetřit tím,“ dodal Marek.

Ve finále, které se tentokrát konalo v Bratislavě, odbornou porotu podle autorů oceněného návrhu nejvíce zaujalo propojení vtipnosti a proveditelnosti. „Ačkoliv jsme pracovali s poměrně neobvyklou skupinou lidí, objevili jsme hodně momentů, na kterých se ukazovalo, že by to mohlo fungovat. Podařilo se nám najít řešení, které bylo docela vtipné, ale i proveditelné. Řada projektů byla mnohem vtipnějších a kritičtějších, ale nebyly dotaženy do konce tak, aby odpověděly na komplexnost zadání,“ podotkla Šebová.

Ačkoliv je prý druhé místo překvapilo, s návrhem jsou spokojení. „Jsme celkem spokojení s tím, co se nám podařilo za 24 hodin vytvořit. Ve finále jsme měli obavu, zda to nizozemský architekt nebude vnímat jako určité ironizování představy velké šťastné komunity. Nakonec se mu to ale líbilo a říkal nám, že by si dokázal představit, že by něco takového ve velkých městech fungovalo,“ uzavřela oceněná dvojice.

(zep)