Nikdo nečekal, že se budu střílení věnovat vrcholově, říká nejlepší sportovkyně VUT

Dlouhé hodiny strávené s otcem myslivcem v lese při honu zvěře. Tak by si možná většina z nás představovala první setkání úspěšného střelce se zbraní. Jitka Pešková se však k brokovnici dostala úplnou náhodou a velmi rychle se vyšplhala na medailové příčky českých i světových soutěží ve střelbě, tzv. skeetu. Mladá a úspěšná střelkyně studuje na VUT v Brně architekturu a letos se stala absolutní vítězkou ankety Sportovec roku 2015, kterou vyhlásilo Centrum sportovních aktivit VUT.

Jak jste se dostala ke střelbě?
Ve dvanácti letech mě jeden můj známý, který provozuje střelnici v Hodoníně, vzal zastřílet si. Vyzkoušela jsem si to a bavilo mě to, tak jsem se střílení začala aktivně věnovat. A protože jsem měla poměrně rychlý výkonnostní nárůst, netrvalo dlouho a vzali mě do sportovního klubu v Brně.

V tomto věku se začíná se střelbou běžně?
Protože puška váží zhruba 3,5 kg, je pro malé děti dost náročné ji udržet. Navíc nemají úplně vyvinutá záda, takže ze zdravotního hlediska to také není nejlepší. Proto se se střílením oproti jiným sportům začíná později.

Střelba a vůbec zbraně jsou vnímány spíše jako mužská parketa. Jak vnímá Vaše okolí, že se věnujete tomuto sportu?
Ze začátku nikdo nečekal, že bych mohla dělat sport na vrcholové úrovni, zvláště střelbu. Takže pár kamarádů bylo překvapených. Dneska už ale většina lidí v mém okolí ví, že se zabývám střelbou, tak se nad tím tolik nepozastavují.

A co třeba muži, jaké jsou jejich reakce?
Samozřejmě se setkávám s reakcemi typu: „Pozor na ni.“ Ale je to myšleno jako legrace. Spíš často slýchám, že by to hodně lidí rádo zkusilo. Často ani netuší, že jde o vrcholový sport.

U nás tedy střelba není až tak známá?
Naši reprezentanti jsou na soutěžích poměrně úspěšní, ale samotný sport je málo popularizovaný, i když i to se v poslední době mění. Lidé vědí, o co jde, že se střílí na oranžové terče, ale že by vyloženě tento sport sledovali, to zatím ne.

Pohybuje se v tomto sportu hodně žen, nebo muži stále převažují?
U nás stále vedou muži, žen je nás v rámci republiky v reprezentaci asi pět. Ale jsou střelecké velmoci, jako je Itálie, kde tím sportem žijí a je tam větší zájem i ze strany žen.

Věnujete se také lovu, myslivosti?
Ne, to vůbec. Na živé terče bych nemohla střílet.

Střelba vyžaduje velkou koncentraci a pevnou ruku. Jak probíhá trénink? 

Na střelnici se trénuje v sezóně, to znamená od jara do podzimu, zhruba čtyřikrát týdně. V září se pak konají největší vrcholové soutěže. Od října začíná zimní příprava, kdy kompenzujeme jednostrannou zátěž posilováním. Nezdá se to, ale i když stojíme a střílíme z místa, tak je to poměrně velký stres a navíc zbraň je dost těžká. Je to zkrátka podobné jako v každém jiném sportu.

Trénujete jen ve střeleckých areálech, nebo se dá trénovat třeba i doma na zahradě?
Ostrou střelbu trénujeme jen na střelnici, protože jinde to možné není. Domácí příprava přichází v úvahu jedině bez nábojů. My tomuto tréninku říkáme sušení. Jde o to, že na sucho nahazujete a zkoušíte si, jak terč létá, a trénujete hlavně rychlou reakci a míření.

Jaké vybavení potřebujete ke skeetu? Stačí jen zbraň?
Zbraň je to hlavní a nejdražší. Naštěstí mi stačí jedna a nemusím ji střídat. Dále potřebuji střeleckou vestu, brýle a tlumiče sluchu. Celá výbava je poměrně drahá, střílím totiž s flintou, která stojí kolem 300 tisíc korun. Pak jsou zde poměrně velké náklady na tréninky, kdy jeden náboj a terč vyjdou zhruba na 8 korun. Během jednoho tréninku jsem schopná vystřílet třeba 150 ran, takže když se to nasčítá, není to zrovna nejlevnější. V tom mi ale hodně pomáhá klub Kometa, jehož jsem členkou a který mi cesty na závody a tréninky hradí.

Jsou nějaké rozdíly ve zbraních?
Každý střelec by ji měl mít upravenou pro sebe, dělá se každému na míru.

Jak samotný závod vypadá?
Střílíme v půlkruhu, kde máme osm stanovišť, kterými postupně procházíme, takže se nám mění úhly střelby. Na okrajích půlkruhu jsou pak naproti sobě umístěné dvě věže – jedna vyšší a jedna nižší, odkud lítají terče, které se musíme snažit zasáhnout, a to buď jedním zásahem, nebo dvojstřelem.

Vedle závodění ve skeetu stíháte i studium architektury. O tomto oboru je známé, že je hodně náročný zejména díky práci na projektech. Daří se Vám skloubit studium a sport?
To zatím nevím, protože jsem teprve v prvním ročníku a sezóna mi začne. Mám za sebou jen zimní přípravu, která se s učením dala zvládnout. Pro mě je ale škola prioritní, takže pokud by se nedalo skloubit obojí, určitě dám raději přednost škole.

Díky závodům hodně cestujete do zahraničí. Máte čas si projít město a prohlédnout si místní architekturu?
Spíše výjimečně, protože pendlujeme mezi letištěm, hotelem a střelnicí. Poznávání si užívám až na své soukromé dovolené, na závodech míváme třeba jen jeden den volna.

Nelákalo Vás spíše studium sportu na nějaké tělovýchovné fakultě?
Ne, to určitě ne, vždycky mě spíš táhlo umění. Nelituji, že jsem si vybrala architekturu, protože mě studium moc baví.

Vstoupit do fotogalerie

(tuš)

Témata