Rozhodování o tom, čím by se chtěl jednou živit, odložil Arnošt Vogel stejně jako mnoho jeho vrstevníků a přihlásil se na gymnázium. Zhruba v patnácti vyrazil poprvé do posilovny a zalíbilo se mu tam natolik, že zanedlouho začal se silovým trojbojem, od kterého přešel k takzvanému olympijskému vzpírání. Ke zvedání stokilové činky přidal loni ještě studium na Fakultě strojního inženýrství VUT. Věnovat se obojímu naplno může i díky sportovnímu stipendiu MŠMT pro vrcholové sportovce.
„Praha je krásná na výlet, ale Brno mi bylo sympatické pro život,“ vysvětluje na úvod dvacetiletý strojař Arnošt Vogel, proč se vydal z rodné Litovle právě do Brna. Studium strojírenství si vybral kvůli oblíbené matematice a fyzice, zároveň ale kvůli vidině praktického uplatnění. „Byla to trochu střela, ale nakonec podařená,“ směje se při vzpomínce na začátky na vysoké škole.
Hned ho samozřejmě zajímalo, jak bude možné skloubit studium s tréninky v posilovně. Už dva a půl roku se totiž závodně věnuje olympijskému vzpírání. Dvojboj se skládá z dvou cviků s velkou činkou – soupažného trhu a nadhozu. „Trh je rychlostní dynamická disciplína, kdy závodník musí dostat činku ze země jedním plynulým pohybem rovnou nad hlavu. U nadhozu si ji prvně přemístí do oblasti klíčních kostí a teprve potom nad hlavu,“ vysvětluje student. „Aktuálně mám na trh 125 kilo a v nadhozu mám 153 kilo. Mám ale v plánu to letos ještě hodně navýšit, dokud jsem v kategorii do dvaceti let.“
Na začátku jsem trénoval třikrát týdně, ale díky tomu, že mám štědré sportovní stipendium, si nemusím hledat brigádu a mám na sport víc času. Mám obden dvoufázové tréninky, to znamená dvakrát denně, a v sobotu mám volno.
K silovému sportu se dostal poměrně náhodou. S kamarádem zjistili, že se na Hanou vrátila reprezentantka Julie Švecová a založila tam vzpěračský oddíl. Oba byli na špičkovou sportovkyni, tehdy už trenérku se vzpěračskou licencí A, zvědaví a přišli si k ní zatrénovat. „Hned po prvním tréninku mi řekla, že mám na to jet na republiku. A mně se líbilo, jak je vzpírání komplexní sport, tak jsem do toho šel,“ poukazuje Vogel na to, že za třemi závodními pokusy o zvednutí maximální váhy jsou nejen hodiny silového tréninku, ale také třeba atletiky. „Jako první mi v závodní sezóně začíná atletická fáze, kdy skoro nezvedám činky, ale běhám sprinty, házím s medicinbalem, dělám trojskoky, nebo skáču přes švihadlo. Potom je silová příprava, kdy se trénuje technika trhu a nadhozu, ale nejsou to těžké váhy. Jsou tam zařazené i cviky jako dřep nebo mrtvý tah. V objemové přípravě už se techniky jede víc. Následuje intenzivní příprava, kde jsem aktuálně. To už se přechází do skoro maximálních výkonů, kdy se cvik opakuje třeba jen jednou nebo dvakrát. A poslední je předzávodní fáze, kdy se forma dolaďuje,“ vyjmenovává student rytmus svého roku, který je předělen dvěma vrcholy, a to závody. „Letos mě čekají čtyři republikové soutěže. Zatím soutěžím na národních mistrovstvích, ale příští rok už doufám i v Evropu.“
Cílevědomost dvacetiletého vzpěrače dokládá i to, že na tréninky dřív jezdil do sousedního města na kole. Když přešel na vysokou školu do Brna, musel si najít posilovnu, která je na to speciálně vybavená. „Při vzpírání se činky odhazují a je potřeba podlaha, která to vydrží. I kotouče jsou jiné, gumové,“ zmiňuje specifika silového sportu a hned dodává, že takových tréninků za týden absolvuje devět. „Na začátku jsem trénoval třikrát týdně, ale díky tomu, že mám štědré sportovní stipendium, si nemusím hledat brigádu a mám na sport víc času. Mám obden dvoufázové tréninky, to znamená dvakrát denně, a v sobotu mám volno.“
Letos čekají Vogela čtyři republikové soutěže, příští rok by se chtěl podívat na evropský turnaj | Autor: Archiv Arnošta Vogela
Relaxaci si plánuje také na krátkou dovolenou, i když se smíchem přiznává, že jeho trenérka by prý byla radši, kdyby si i mimo posilovnu našel čas na pár kliků nebo dřepy. „Teď se jí bojím říct, že budu mít nějakou dovolenou a nehodlám tam posilovat. Je totiž reprezentantka ještě v judu, takže mám respekt. Když nebudu trénovat týden, tak se nic nestane. Kdyby to byl měsíc, tak už je to horší. Letos jedu na jižní Moravu na kola, tak to by se jí mohlo líbit, že budu v pohybu.“
Na nový semestr se těší, a to i po zkušenostech s nečekaným vývojem kvůli koronavirové krizi. „U některých předmětů nebyl skoro rozdíl, jestli se učím ve škole nebo distanční formou. Měli jsme nahrávky přednášek, měli jsme cvičení, mohli jsem online konzultovat zadané příklady. Dostali jsme nafocené řešení příkladů z minula, takže nezůstalo nic nevysvětleného. Přišlo mi skvělé, že byly záznamy přednášek a mohl jsem si to pouštět znovu, když jsem třeba něčemu hned nerozuměl,“ vyzdvihuje Arnošt Vogel mimo jiné výuku oblíbené matematiky.
Spokojený je i s podporou vrcholových sportovců na VUT. „Když jsem podal přihlášku na vysokou, zatrhnul jsem kolonku, že jsem sportovec a chci reprezentovat školu. Ze školy jsem pak dostal mail, že se vypisují sportovní stipendia. Nemusel jsem se o nic starat a líbilo se mi, že si přímo na VUT vyhledávají lidi, kteří mají na to dělat vrcholový sport na škole,“ shrnuje zkušenosti Vogel. Patří mezi 29 sportovců z brněnské techniky, kteří pobírají v rámci programu UNIS sportovní stipendium od MŠMT.
