Začalo to počítačovou hrou Tiger Woods PGA Tour, kterou hrával starší bratr Martina Hromádky. Golf ho natolik zaujal, že ho začal sledovat i v televizi. Netrvalo dlouho, než přišel nápad vyzkoušet si ho venku na hřišti. „Jednoho dne jsme se sebrali a v obchodě koupili ten nejobyčejnější golfový set s pěti holemi. Protože jsme ze Svratky a máme poblíž devítijamkové hřiště, začali jsme si tam golf sami zkoušet. A jak to u tohoto sportu bývá, stačila jedna rána, aby nás to oba dva s bratrem pohltilo,“ popsal své golfové začátky několikanásobný akademický mistr ČR v golfu. Dnes prý kromě maminky hrají celá rodina.

První dva roky trénoval Martin Hromádka sám podle knížek a videí. „Následně jsem začal docházet ke svému prvnímu trenérovi. Pokud bych měl ale dnes někomu poradit, určitě doporučuju začít s trenérem hned. Člověk se sám může naučit řadu hloupostí, kterých se pak zbavuje velmi těžce,“ upozornil Hromádka. Po dvou letech přešel od trenéra Otakara Mareše k Jiřímu Kromichalovi, se kterým spolupracuje nyní už osm let.

Pokud chce člověk soutěžit, musí podle Martina Hromádky trénovat každý den. „Teď je ve světě boom korejských golfistek, které slaví obrovské úspěchy. A když člověk studuje, co dělají jinak, zjistí, že trénují klidně osm hodin denně,“ uvedl Hromádka s tím, že švih se zlepšuje pouze opakováním. Přetrénování se tedy příliš neobává. „I náš trenér nám říká, že když pohyb opakujeme správně stále dokola, utvoří se v mozku nová spojení. Jednoho dne to pak sepne a člověk má ten pohyb v ruce. Je to tedy hlavně o ochotě věnovat golfu čas,“ dodal Martin Hromádka.

V zimě si golfisté pomáhají trenažéry a zastřešenými halami. „Není to moc ideální, protože přístroje nejsou úplně přesné a hrát z umělých rohoží je taky odlišné od trávy,“ podotkl Hromádka s tím, že v rámci tréninku dochází také pravidelně do posilovny. Golf totiž jednostranně zatěžuje záda a musí se proto doplňovat o kompenzační cviky.

Začít s tímto sportem doporučuje Martin Hromádka co nejdřív. „Pokud se tomu chce člověk věnovat výkonnostně, je dobré začít trénovat již v útlém věku. Rozhodně už ale neplatí, že by byl golf snobský sport. Finančně to oproti jiným sportům není tak náročné. Výbava se dá dnes pořídit poměrně levně a na hřišti jsou dnes k vidění spíš zapálení sportovci, než bohatí podnikatelé,“ uvedl Hromádka s tím, že do určité úrovně se může naučit hrát opravdu každý. Výhodu vidí i v tom, že se golfu lze věnovat v podstatě celý život. „Než ale člověka pustí na hřiště, musí už mít určitou výkonnost. Říká se tomu zelená karta. Tu by vám měl vystavit profesionál, který s vámi projde hřiště a posoudí, jak hrajete. Golfová výkonost se měří podle takzvaného hendikepu. Začátečník dostane hendikep 54 s pomyslným znaménkem mínus a může začít chodit na oficiální golfová hřiště,“ popsal Martin Hromádka, který se sám pyšní hendikepem +1,5.

Platí, že čím nižší hendikep, tím lepší. Snižovat se pak dá účastí a dobrými výsledky na turnajích. Každé hřiště má vymezený čas, do kterého by se měli hráči vejít. Při samotném turnaji chodí obvykle skupinky po třech hráčích. „Říká se ale, že člověk by měl hrát proti hřišti, nikoliv proti ostatním soupeřům. Záleží ovšem i na tom, jaký druh soutěže se právě hraje,“ podotkl Hromádka.

Při turnajích musí spoléhat jen na své znalosti a schopnosti. Trenér ani spoluhráči mu totiž radit nesmí. „Jediný, kdo může poradit, je nosič. Ti ale bývají až na větších turnajích, jako jsou např. národní mistrovství a podobné turnaje. Nosiče ovšem můžeme využit při jakémkoliv turnaji, ale nebývá to až tak časté. Obvykle znají dokonale hřiště a umí hráči poradit přesnou vzdálenosti. Na našich turnajích ale spoléháme většinou jen sami na sebe,“ dodal.

Před odpalem proto musí hráči zvážit řadu věcí. „Musím si uvědomit, jak se bude míček chovat s ohledem na počasí či hustotu vzduchu, terén či rychlost větru. Když má člověk protivítr, měl by například hrát nízko,“ poradil mladý golfista.

V soutěži univerzit už Martin Hromádka třikrát získal zlato, přesto podotýká, že univerzitní sport je v Česku pozadu. „Bohužel to u nás nemá ani takovou tradici, ani takové zázemí jako například ve Spojených státech. Řada českých hráčů jde proto raději studovat do Ameriky a českých akademických mistrovství se vůbec neúčastní,“ podotkl Martin Hromádka.

On sám by v budoucnu nejraději zamířil také do zahraničí. Ať už jako profesionální hráč či trenér. Nejprve chce ale ještě zlepšit výkonnost. „Člověk může být buď profesionální hráč, nebo profesionální trenér. Jako profesionální hráč už ale nebudu smět hrát amatérské turnaje, kterých je u nás většina. Jako amatér člověk nesmí hrát za peníze, profesionální turnaje zase v Česku nejsou moc na uživení. Proto by bylo ideální hrát v zahraničí. Jak to ale dopadne, zatím nevím,“ uzavřel Martin Hromádka s tím, že nyní se soustředí především na dokončení studia energetiky.

(zep)