Na začátku stál nápad nabídnout českým turistům v horách a odlehlých místech bezpečný úkryt před nepříznivým počasím. „Ve Skandinávii jsou takové domky zcela běžné. Turisti tam mají místo k přespání i nasekané dřevo. Ráno po sobě poklidí, nachystají dřevo pro někoho dalšího a pokračují v cestě. Když to funguje tam, bude to fungovat i tady. Je jen otázka času, než se to Češi naučí,“ uvedl jeden ze spoluzakladatelů Plastic Crystal Ondřej Venclík.

Jelikož ale studenti Fakulty stavební VUT sami do lesa chodí, všimli si, že přibývá povalujícího se odpadu všude kolem. „Uvědomili jsme si, že problém s odpady začíná být obrovský. Odpadky jsou pohozené všude a po lesích jsou desítky černých skládek,“ upozornil další z autorů Marco Aulisa. Podle zakladatelů Plastic Crystal jsou ale současné proklamace o recyklaci spíše fáma. „Kdejaký výrobce dnes hlásá, že má recyklované obaly či materiály. Přitom podíl recyklátu jsou třeba tři procenta. Zbytek je zase prvotní výrobek, na který musel vytěžit řadu surovin. A důvod je jednoduchý. Použité plasty nejsou jednolitá hmota a je náročné je rozemlít. Často se kvůli nim stroje za desítky milionů korun zaseknou a výrobci si nemohou dovolit prostoje. Takže dál vyrábí nový plast a pouze do hotové směsi symbolicky přisypou trochu recyklátu,“ poznamenal Venclík.

Autoři Útulen ale umí zpracovat sto procent plastu a na fasády svých staveb plánují používat výhradně odpady. „Vyrobili jsme si vlastní stroj, který je zmenšeninou oněch strojů za desítky milionů korun. Plasty z lesa vysbíráme, očistíme, nameleme a následně přetavíme v krásné a unikátní desky, které na konstrukci navrtáme. Dá se s tím pracovat ještě lépe než se dřevem. Desky jsou lehké, dají se snadno řezat, brousit, leštit. Navíc mají skvělé vlastnosti. Nepropustí vodu, nevadí jim slunce, ani mráz,“ vyjmenoval Ondřej Venclík.

Aby ale dosáhli stoprocentní recyklovatelnosti a mohli desky opětovně zpracovat i po odstranění ze stavby, musí podle Marca Aulise zpracovávat pouze jednu skupinu plastů. „Využíváme pouze polypropylen. Z toho je vyrobená většina obalů na potraviny, ale i láhve na aviváž, kelímky od jogurtů, trubky či třeba zahradní nábytek. Například PET lahve mají jiný bod tání i vlastnosti. Navíc desky vyrobené pouze z lahví by byly příliš křehké,“ vysvětlil Aulisa. Ani PET lahve ale v lese nenechají. Vysbíraný odpad, který nezužitkují, studenti hodlají odnášet do recyklačních středisek. Ta jim naopak poskytnou využitelné recykláty. „Než aby to skončilo na černé skládce nebo aby to někdo vozil pryč z Evropy, tak to vezmeme a použijeme,“ dodal Venclík.

První Útulna stojí od konce září v areálu Fakulty stavební VUT. „Původní domluva byla, že ji sem postavíme na rok. Doufáme ale, že se bude líbit a stane se z ní studovna či odpočinkové místo a zůstane tu třeba i déle,“ podotkli autoři. Další domky ze dřeva a plastů by pak měly být brzo k vidění v lesích po celém Česku. „Jednáme s majiteli lesů i vedením Lesů ČR. Chtěli bychom vždy na daném pozemku vysbírat odpad a z něj postavit Útulnu. Plánujeme také spolupráci s několika organizacemi, mezi které patří například Trash Hero Brno. Ti by nám pomohli sbírat potřebný odpad,“ uvedl Marco Aulisa.

Ačkoliv prototyp stavěli celé prázdniny, dá se jejich plastový krystal postavit i za týden. „Jediný problém je, že plast v přírodě je hodně znečištěný. Musí tedy projít složitým procesem čištění. Jinak si ale můžeme komponenty připravit předem, dovézt je do lesa i autem a do týdne může Útulna stát. Plánujeme dělat instalace sami, ale zájemcům nabídnout i prefabrikované díly, aby si domek mohli postavit bez nás. Uvidíme, co bude fungovat lépe,“ podotkl Ondřej Venclík.

Zároveň by studenti Fakulty stavební VUT svým počinem rádi upozornili akademickou obec na výhody zpracování odpadu a použití plastů ve stavebnictví. „Chceme ukázat, že je to stejně dobrý materiál jako sklo či dřevo. S fakultou už řešíme, že by se na Útulně udělal vědecký výzkum. Zkoumala by se například tepelná propustnost a další vlastnosti materiálu. Už v průběhu výstavby jsme se chodili radit a konzultovat s vyučujícími. Navíc na fakultě máme opravdu dobré zázemí. V lese by nám to trvalo asi desetkrát déle,“ dodali se se smíchem autoři projektu. Ti se zároveň shodli, že tato volnočasová aktivita, která je kromě letošních prázdnin stála i padesát tisíc korun na materiálu, byla školou života k nezaplacení. Celý protoyp jim ale následně studentům proplatila fakulta, za což jsou podle svých slov velmi vděční. „Až nyní jsme zjistili, jaký je rozdíl mezi navrhováním projektů a jejich skutečnou realizací. Získali jsme díky tomu obrovský respekt a pokoru,“ uzavřeli mladí stavaři.

(zep)